Potkali jsme se na koncertě české violové virtuosky Jitky Hosprové. Znáte se osobně?
Jituška je moje kamarádka, mohu to tak říct. Bydlela kousíček ode mě na Spořilově. Můj muž tam kdysi tuhle krásnou blondýnu viděl na ulici, jak odhazuje sníh, tak se s ní seznámil. Vždycky měl rád blondýny. Od té doby se kamarádíme. Chodím víceméně na všechny její pražské koncerty.
Blond barva vlasů je pro mnoho lidí velmi atraktivní. Jak se vy sama staráte o své vlasy?
Odbarvuji si je už od svých patnácti let kvalitní barvou. Dnes už mám vlasy prošedivělé, takže je to jednodušší. Žádnou zvláštní péči jim nedopřávám. Na to, že si vlasy odbarvuji už tolik let, tak si myslím, že jich mám ještě pořád dost.
Často bývá ke změně barvy vlasů potřeba nějaký impuls. Jak to bylo tenkrát u vás? Měla jste nějakou ikonu, ke které jste vzhlížela?
Mně se vždycky moc líbila Brigitte Bardotová, to byla krásná ženská. Zkoušela jsem si podle ní upravovat vlasy, ale nikdy mi to nešlo. (smích)
Miladiny hvězdy: s topmodelkami Terezou Maxovou (vpravo), Simonou Krainovou a Evou Herzigovou (v popředí)
Celý život sledujete, co se děje ve světě módy a modelingu. Jak reflektujete současnou éru „body positivity“ a fakt, že modelky už v současnosti nemusí být prvoplánově krásné?
Mně to nevadí. Naopak si myslím, že to je správné. I za mé éry, já jsem tedy končila v roce 2010, jsme už měli takzvané XXL velikosti. To bylo přibližně do velikosti čtyřicet až čtyřicet dva. Proč ne? Ale všechno má své meze.
Jaká byla pro vás 80. léta?
Pro mě osobně nádherná. Jezdily jsme s jinými modelkami po světě, předváděly jsme pro Centrotex a šily se jablonecké kolekce, což bylo nádherné oblečení, které jsme měly možnost si i zakoupit. Já na tu dobu vzpomínám velmi ráda, pro mě to byly krásné časy.
Vadí mi napíchané tváře i odporně tlusté ženy na mole, říká objevitelka topmodelek |
Jak byste popsala svůj módní styl v roce 2024?
Sportovně elegantní, pokud možno hlavně hodně pohodlný. Člověk už nechce nosit takové ty kousky, které ho nějakým způsobem zatěžují, jako jsou třeba tanga.
Když si vezmeme trendy na paškál, existuje nějaký, který vyloženě nenávidíte? Třeba kalhoty „bokovky“?
Nemám ráda příliš mnoho volánů. Například volánové šaty, to nikdy nebyl můj styl, to mě nebere. Bokovky mi nevadí, protože jsem vždycky měla ploché bříško a ani dneska to ještě není úplně nejhorší. Žádný konkrétní styl mi vyloženě nevadí. Nemám s tím problém. Naopak, když mě něco pobaví a vidím třeba na někom něco ujetého, tak se ráda podívám. Třeba se i zasměju, ale líbí se mi to.
Souzníte s názorem, že i náročnější životní situace se dají lépe zvládnout tehdy, když o sebe člověk pečuje, upraví se a dobře se oblékne?
Určitě je to hodně důležité. Sama jsem si prožila nějaké těžké chvilky a vím, že to hraje velkou roli. Je samozřejmé, že žena má občas chuť zajít si s kamarádkou pořídit něco hezkého a udělat si radost. Jen kdyby to více chápali ti muži! (smích)
DVACETILETÁ. Reklama na ČSA.
Co si myslíte o ženách, které rezignují na módu?
Každá žena má možnost něco se sebou udělat. Nemám ráda, když někdo řekne, že „na to nemá čas“. Všichni máme možnost si čas pro sebe udělat. Je škoda, když se žena na všechno vykašle a myslí si, že to tak stačí.
Máte za sebou velké množství zajímavých shledání. Kdo z těch osobností, které známe třeba jen z doslechu, je podle vás závislý na módě?
Každý má něco svého, svou představu. V zahraničí to byli návrháři, ale že bych někoho měla jmenovat, to ne.
Je potvrzené, že Slovanky jsou krásné, zajímavé ženy, říká Milada Karasová |
Máte momentálně nějakou módní ikonu? Někoho, na koho se vždy ráda podíváte a kdo se umí hezky obléci?
Myslíte tady u nás v Česku? Líbí se mi spousta žen, jak chodí oblékané. Pohybuji se víceméně ve společnosti svých vrstevníků a tam si na to mnoho žen z showbyznysu na to potrpí. Ráda se na ně podívám, ale samozřejmě se dívám ráda i na mladá děvčata. Ale pokud mám být konkrétní, teď jsem třeba viděla reklamu Evy Herzigové pro značku Saint Laurent. To je nádhera! Udělali jí dlouhé háro a je tam jak lvice, je to krásné.
Co byste na závěr doporučila českým ženám?
Aby se každá o sebe starala a nevymlouvala se. Aby měly takzvaně slunce v duši a radost ze života, i když je to někdy hodně těžké. Ale každý jsme strůjcem toho svého štěstí.
