Pravičák jak řemen, který ale velmi obtížně snášel naše pravicové politiky. Elegán v klobouku a černých brýlích, který tvrdí, že to všechno nosí jen proto, aby zakryl ksicht a pleš, třebaže dobře věděl, že mu to zároveň pekelně sluší. Okouzlující milovník žen, jenž s potěšením promlouval o svých milostných fiascích, inspirující pedagog herectví, který se všem snaží namluvit, že studentům jen opakuje to, co dopoledne sám pochytil na zkoušce. Brilantní imitátor a vypravěč divadelních historek, ze kterých ovšem, na rozdíl od kolegů, vždycky vycházel tak nějak pochroumaný. Člověk, který se měl rád, ale zároveň moc ne.
Michal Pavlata zemřel 21. ledna 2017 a v Činoherním klubu, kde strávil více než dvacet let, se objevilo parte s výše uvedeným textem. Těžko hledat lepší charakteristiku.
Alkohol chutná, je úžasný, není to metla ďáblova, ale vynález boží.
