Šimon Kocourek o běhu a studiu
Šimon Kocourek Šimon Kocourek s otcem Má za sebou opravdu obdivuhodný výkon. Na přelomu září a října přeběhl republiku od nejzápadnějšího místa k nejvýchodnějšímu, 660 kilometrů zvládl za deset dní. Akcí chtěl zvýšit povědomí o fenylketonurii, vzácném onemocnění, při němž se nesmí jíst většina běžných potravin. Studuje vysokou školu v Barceloně a zároveň pracuje v Česku jako osobní trenér. |
JAK SE MI BĚŽELO
Chtěl jsem přeběh zvládnout za sedm dní, nakonec z toho bylo deset. Takovou akci lze jen těžko absolvovat bez komplikací a krizí. Už se vám nechce pokračovat, protože vzdálenost se zdá nezdolatelná, bolest vás nepustí k dalšímu kroku. Objevilo se podezření na únavovou zlomeninu. V nemocnici se nepotvrdilo a já mohl pokračovat.
MY A FENYLKETONURIE
Bráchovi se v květnu narodil chlapeček, kterému tohle onemocnění diagnostikovali. Všichni jsme z toho byli dost vyplesklí. Já plánoval přeběh už předtím, ale jak jsem se o fenylketonurii dozvídal víc, rozhodl jsem se ho spojit se snahou nemoc zviditelnit. Při běhu za mnou přijížděli nemocní z celého Česka i jejich rodiny, aby mě podpořili.
KDY BĚHÁM S TÁTOU
V dubnu jsme zvládli Pražský půlmaraton, táta byl skvělý.
(Michal: Hlavně díky tomu, že jsi tam byl se mnou. Myslím, že lepší výkon už ze sebe nevymáčknu.)
Jinak spolu neběháme, protože bychom se těžko časově sladili a protože není nad to, když běžíte sám svým tempem a se svými myšlenkami.
ZA CO HO OBDIVUJU
Táta je mojí obrovskou inspirací pracovně i osobně. Co už všechno zvládl a dokázal jako herec, podnikatel, otec, manžel, cestovatel, umělec... Nechce se věřit, co všechno se dá dělat a ke všemu dobře. Ukazuje mi, jak může být život pestrý, ale že se o to každý musí zasloužit sám a tvrdou prací.
JÁ A HERECTVÍ
Nikdy jsem si nikde nezahrál, ani mě to nelákalo. Povahově jsem docela velký introvert. A navíc... u nás bylo tohle povolání zakázané. Ale kultura nás baví. Rádi chodíme do divadel, galerií. Tátovi pomáhám s jeho letní scénou, ručím za její provoz.
(Michal: Což si musel zasloužit. Začínal jako brigádník, co zametal mezi řadami.)
JAK TO MÁM SE STUDIEM
Na střední škole jsem strávil půl roku ve Spojených státech a chtěl pokračovat v zahraničí. Volba padla na školu zaměřenou na byznys a management v Barceloně. Protože patrně mám po tátovi jistou dávku podnikavosti, nechtělo se mi jen sedět v lavici a jinak nic. Proto jsem si domluvil dálkové studium a začal pracovat jako osobní trenér.
CO BUDU DĚLAT DÁL
Začal jsem pracovat na projektu BAVSE, což by měla být značka aktivního a zdravého životního stylu. Chtěl bych v lidech probouzet vášeň pro pohyb v různých podobách. Poukazovat na to, co pohyb umí. Že vás může naučit cílevědomosti, sebevědomí, schopnosti vytrvat.
Michal Kocourek o synovi a herectví
JAK JSEM VZAL ŠIMONŮV NÁPAD
Moc se mi líbil, zvlášť když se rozhodl spojit ho s rozšířením povědomí o fenylketonurii. S manželkou jsme hned měli jasno, že ho musíme podpořit psychicky i co do pořádného zázemí. Cestu jsme s ním absolvovali v karavanu. Řeknu vám, bál jsem se o něj. Jsem na Šimona hrdý, jakou vůli projevil.
Michal Kocourek Mnozí si ho pamatují z jeho dětských či dospělých rolí, třeba z filmu Což takhle dát si špenát. Hrával i v divadle. Už za komunistů v sobě probouzel podnikatele. Po revoluci například spoluzaložil agenturu Interkoncerts a vozil sem světové hudební hvězdy. Dnes vlastní a provozuje Divadlo Kalich, Komorní Kalich, letní scénu Divadla Kalich a Divadlo Palace. |
V ČEM JE ŠIMON PO MNĚ
Právě v buldočí vůli. Neúspěch nás nepoloží, ale naopak posílí a vybičuje.
(Šimon: Když se před námi objeví překážka, nezajímá nás nic jiného, než jak ji překonat. Máme heslo: Čím je hůř, tím je líp.)
Abych to skromně shrnul, ty nejlepší geny, jaké jsem mohl předat, jsem Šimonovi předal.
NAŠE SPOLEČNÉ CESTY
Každý rok ujdeme kus z Via Czechia, stezky Českem. Na cestě jsme čtyři pět dní a zdoláme kolem sta kilometrů. Teď na podzim jsme si taky naplánovali ujít v Nepálu 130 kilometrů po fantastických horách, které mě okouzlily a chci je Šimonovi ukázat.
CO DĚLAJÍ DALŠÍ DĚTI
Kristýna je psí fyzioterapeutka a David se na profesionální úrovni věnuje golfu. Jsem rád, že ani jedno z mých dětí nelákalo herectví, protože vím, jaký showbyznys je.
PROČ JSEM PŘESTAL HRÁT
Už mě to nebavilo. Do dvaadvaceti jsem natočil desítky věcí, odehrál spousty představení. Neznal jsem volný čas, prázdniny. Na základce mi říkali středoškolák, protože jsem chodil jen ve středu. Na konzervatoř už jsem nastupoval spíš s přesvědčením, že se hercem stát nechci. Uvědomoval jsem si, že bych rád dělal divadlo z druhé strany. Svoje první jsem založil už v roce 1985.
MŮJ NÁVRAT PŘED KAMERU
Když se mi ozval režisér Biser Arichtev, že by mě rád obsadil do seriálu O mě se neboj, dost jsem se smál a říkal mu, že hrát už jsem asi zapomněl. Ale přesvědčil mě. Musím říct, že na place mě to dost bavilo.
JAKÝ MÁM PLÁN
Divadlu Kalich je pětadvacet a přemýšlím jak dál. Pohrávám si s myšlenkou, že bych při divadle vybudoval jakousi školu talentů, na jejímž chodu by se podílela zvučná jména a pomáhala mladým s kariérou.
KDY BERU DO RUKY PILU
Hodně pracuju v lese, což je můj relax, a zároveň motorovou pilou vyřezávám sochy. Vezmu dvoumetrovou kládu a začnu, přičemž nevím, jak to skončí. Výsledkem jsou většinou abstraktní věci. Pořád potřebuju vymýšlet, budovat, zkoušet něco nového. Proto jsem se před lety pustil i do malování. Docela mi jde. Tedy ostatní to říkají.
14. května 2020 |
