Vaše přítelkyně na turnajích boduje. Už jste se konečně i vy naučil hrát tenis?
Od našeho posledního rozhovoru jsem zaznamenal pár dobrých výsledků a až jsem trochu litoval, že jsem byl minule tak sebekritický. Maličko jsem se zlepšil, to je pravda. Musím říct, že i holky Plíškovy, hlavně tedy Kája, mě pochválily, což je pro mě velká čest. Teď se naopak dmu pýchou.
Když jste spolu doma, má Karolína odvahu si s vámi jít zapinkat na kurt? Nebojí se třeba, že jí zkazíte formu?
My jsme s Dominikem, což je přítel Kájiny sestry, chodili hrát. Holky nás při přípravě na Australian Open braly mezi sebe. Dokonce jsme si střihli i takovou smíšenou čtyřhru. Byl to vyrovnaný napínavý boj, lehce to zavánělo vzájemnými hádkami, ale naštěstí jsme všichni v pohodě.
Karolína už dohnala svou absenci na fotbalových zápasech?
Párkrát se se mnou byla podívat na mých fotbalových trénincích a také na halových turnajích, které jsme hlavně před Vánoci pořádali pro děti z Klokánku. Myslím si, že nakonec nebude zase takovou odpůrkyní fotbalu, jak říkala. Je to sportovkyně, takže se ráda podívá na jakýkoli druh sportu. Když komentuji v televizi, tak sleduje anglickou Premier League. Vím, že hokej a tenis je asi pro ni víc akční, tam se toho přece jenom děje pořád o něco víc, ale snad i díky mě ji fotbal bude víc bavit.
Jaké je vlastně soužití s vrcholovou sportovkyní? Sice jste sám sportovec, ale jde spíše o koníček.
Ono je to právě hrozně fajn, že máme společné aktivity. Kondiční tréninky mohu absolvovat s ní. Pro ni je to také příjemnější, protože ve dvou se to lépe táhne. To je trochu nevýhoda individuálního sportu, že je člověk mnohdy na všechno sám. Takže když si s ní jdu zaběhat nebo zacvičit do fitka, tak je ráda, jen to uvítá a máme zase další společnou aktivitu. Když je na jižní polokouli, je to samozřejmě složité v tom, že jednak je mezi námi tisíce kilometrů a časový posun. V podstatě se celé dny míjíme. Vidíme se vždycky chvíli, než já jdu spát nebo než jde Kája spát. Naštěstí máme tu možnost, že se alespoň takto můžeme vidět, visíme na FaceTimech, voláme si, telefony nosíme všude sebou.
5. prosince 2016 |
Co dcera Linda, má po vás sklony ke sportu?
Zatím přesně nevím, jaké to zaměření u ní je, ale jsem rád, že se ke sportu umí postavit. Často si házíme nebo kopeme s míčem. Jsou to sice prozatím takové ty míčové začátky, ale doma už má i malou dětskou tenisovou raketu. Také ráda tancuje, skládá kostky z lega. Máme už několik takových vesniček. To je činnost, která mě i dceru hodně baví, dítě to hodně rozvíjí a zároveň je to zábavné. Když se vrátím ke sportu, pohyb Lindu hodně baví. Za mě je úplně jedno, jakým směrem se v životě dcera vydá konkrétně. Hlavně aby byla šťastná.
Tenis je vám asi souzený. Nedávno jste také odhaloval sochu z lega naší nejlepší tenistky Martiny Navrátilové. Když se řekne jméno této velké tenistky, co se vám vybaví?
Jak jsem z branže sportovních komentátorů, tak jsem také milovník veškerých statistik. Martina Navrátilová je i z pohledu statistických čísel, které jsou neoddiskutovatelné, jednou z nejlepších tenistek v historii vůbec. Je to čest pro všechny občany České republiky, byť se později stala majitelkou amerického pasu. Ale i tak je to něco neuvěřitelného, protože, jestli se úplně nepletu, myslím, že devětkrát vyhrála Wimbledon, vyhrála i všechny ostatní grandslamy a na pozici světové jedničky byla tuším 332 týdnů, což je druhý nejdelší časový interval. Martina Navrátilová je jednoduše obrovská osobnost a legenda tohoto sportu.
Je vidět, že práce je i vaším koníčkem. Jak si vůbec po odchodu z Novy užíváte novou práci?
Je to komentování anglické Premier League, což je soutěž, kterou mám hrozně rád a která je mou vášní. Z těch fotbalových lig je pro mě určitě nejatraktivnější, co se týče atmosféry, náboje, intenzity zápasů. Takže i to komentování přímých přenosů z anglické ligy si opravdu užívám. Moc mě to baví.
18. června 2016 |
