Co je pro vás jako pro mámu největší výzvou?
Pro mámu je největší výzvou zachovat klid, když děti zlobí. To je vlastně výzva, která se opakuje každý den několikrát. Zůstat v klidu a udržet si nadhled.
Pomáhá vám profese herečky zakamuflovat emoce?
Rozhodně ne, spíš naopak. Mám pocit, že my herečky jsme takové, alespoň v mém případě tedy, trošku emočně labilní a hysterické. Takže ty emoce jdou u nás hereček ještě výš. (smích)
Váš manžel Roman Tomeš je také herec. Poznáte, kdy ten druhý něco hraje? Nebo musíte vyložit naopak karty na stůl, aby nedocházelo k nedorozuměním?
Je to strašně zvláštní, ale já neumím lhát. Můj manžel na mě vždycky všechno pozná, čili já mu ani lhát nemůžu. Jsem tak přímý člověk, že opravdu hraji jenom před kamerou nebo v divadle. V reálném životě to opravdu neumím, na něco si hrát.
Jaký máte vztah k vašemu novému seriálu Zoo?
Naprosto kladný. Je tam úžasná parta. Myslím si, že můžu své kolegy nazývat svými přáteli. Je tam skvělá atmosféra a vlastně kvůli tomu jsem do seriálu Zoo i šla. Od té doby, co mám děti, vybírám si, jak a kde chci pracovat, aby mi tam bylo dobře. Aby mi zkrátka nebylo líto, že utíkám od dětí. A to Zoo naprosto splňuje.
Když menstruuji, nesnesu žádnou mužskou společnost, přiznává Tomešová |
Pracovat v antistresovém prostředí a s lidmi, který stres nezpůsobují, to je skvělé. Ale když na stres přece jen někdy dojde, dokážete s ním pracovat?
Jak kdy. Co se týče profesního života, zachovávám si vždycky chladnou hlavu a nasadím humor. Když cítím stres, tak se snažím to házet do srandy, což se ne vždycky úplně vyplácí. Ale když to na mě padne třeba doma s dětmi, jsem pak ve stresu.
Jste aktivní před kamerou i v divadle. Kdyby se někdo chtěl osobně podívat, jak vypadá Míša Tomešová z masa a kostí, tak kdy a kde?
Mám to štěstí, že hraji ve čtyřech pražských divadlech. Moje domovské divadlo je Divadlo Kalich, kde budeme v létě připravovat nový muzikál, Biograf láska v režii Honzy Kříže. Na to se tedy moc těším, protože tam bude taky fajn parta. To je pro mě alfa a omega oblíbené práce. Také bych určitě diváky pozvala na Baladu pro banditu do Divadla na Vinohradech a hlavně asi na kabaret do Divadla Bez zábradlí. To je moje velká srdcovka a myslím si, že jsme se na tom všichni strašně moc nadřeli.
Dá se říci, že je někdo z české kulturní scény vaším idolem? Ať už z období dospívání nebo i teď?
Určitě ano. Moji idolové jsou vlastně moji kolegové. I na jevišti i v televizi se od nich učím a pozoruji je. Momentálně je to třeba v seriálu Zoo paní Veronika Freimanová. Koukám se na ní, jak hraje. A stalo se nám v poslední době, že se vlastně začínám trošku chovat jako ona a reaguji na věci úplně stejně jako ona. Tak se musím zas trošku odlišit. Ale tento model přejímání mám moc ráda.
Došlo už na tykání s Veronikou? Nebo dokonce už i dívčí povídání?
To je vtipné! Včera zrovna mi Veronika Freimanová, když jsme spolu jedly smažený sýr, nabídla tykání. Říkala, že to tykání má nabídnout vlastně asi ona. A já na to, tak jo! Takže ano, už si tykáme. Náš vztah je založen na kamarádské bázi. A na natáčení si užijeme hodně smíchu.
