Nedávno jste se vrátila z dovolené v Mexiku, přivezla jste si nějaké speciální zážitky?
Kromě vynikajícího jídla a pití (kdo vymyslel tacos a maracujovou mezcalitu, byl génius) je to samozřejmě mayská historie a kultura a přenádherné Karibské moře. Dokud se tedy neobjeví řasy, to pak jen sledujete bagry, jak bojují s nekonečnou masou. Ale i to je vlastně zážitek taková „odvrácená tvář Karibiku“.
Cestujete poměrně často, dokonce i za tvorbou - váš nedávný videoklip vznikl na Islandu.
Překrásné dílo jako je Carpe Vitam, které vzniklo rukou Vaška Noida a Elišky Bártových, je velkolepé a ojedinělé. Samo o sobě bylo jasné, že bude vyžadovat i speciální místo pro natočení videoklipu. A tak Vašek navrhl Island a všichni jsme byli okamžitě pro. Navrhoval ještě Mácháč. (smích)
Byl to úžasný čas. Sešla se úžasná parta, ale i počasí nám bylo osudově nakloněno. Hned první den jsme viděli polární zář, většinu času bylo jasno, co víc si přát. Je pravda, že zima byla. Zatímco všichni byli zabalení v péřovkách, já běhala v tenoučkých šatičkách, ideálně pod ledovým vodopádem nebo v Atlantickém oceánu. Ale - stálo to za to! Jindy byl zase Vašek schopný natáčet dronem průlety mezi skalami, když sundal brýle, byl zelený, že jsme jen čekali, kdy se objeví obsah jeho žaludku. Ale pro dobrý záběr člověk musí něco vydržet.
Michaela Štiková, její maminka Milena Gemrotová a dcera Anežka
Spolupráce s Václavem Noidem Bártou ostatně pokračuje, právě vyšel váš nový společný videoklip.
S Vaškem, jeho ženou Eliškou a s celým týmem spolupracuji nesmírně ráda. Jsou zárukou nejen kvality a profesionality, ale také jsou to lidé srdeční, empatičtí a pracovat s nimi je vlastně pocit bezpečí. Máme s Vaškem teď už společné tři písně. Každá z nich byla velmi silná a niterní.
První Anežka je ode mě a mého muže pro dceru Anežku. Věděla jsem, že ji nemůže napsat nikdo jiný než Vašek a Eliška. Jakoby zavřeli oči a chvíli dýchali můj vzduch. Oba poslouchali má slova, moje srdce a když poslali první návrh, neměla jsem výtku. To je zázračné samo o sobě. Druhou Carpe Vitam napsal Vašek, protože milujeme spojení opery a metalu. Je to opět silný příběh - vlastně díky smrti jednoho může žít druhý a jakoby žil v něm. Silná je hudba, text, poslání, silné bylo i natáčení.
A teď vyšlo Slovem Tě chráním. Promluva rodiče k dítěti, zároveň koloběh života. V klipu je maminka (babička), dcera, její dcera, která roste, stane se ženou, maminkou a z její maminky se stává babička. Tisíckrát opakovaný příběh, stejně vyřčená slova z úst babičky, maminky, dcery ale i otce, kterého pěvecky zastupuje Vašek a herecky můj muž. Nevědomě předávané dědictví.
Jiří Štika, Michaela Štiková a jejich dcera Anežka
Vaše maminka si tam zahrála také.
Tento klip vyžadoval více herců a my jsme s Vaškem srdcaři a zároveň asi konzervy. A když jsme mohli sáhnout do „vlastních zdrojů“, udělali jsme to. Režisér Jirka Urban to sám navrhl. Jediné, co jsme řešili, bylo, že babička v tom klipu odchází, umírá. A tu babičku hraje moje maminka. Ale řekli jsme si, že já hrála mnoho rolí, kde jsem umřela! Mamka to vzala jako opravdový profík a vůbec to neřešila. V jejích sedmdesáti letech jsme zjistili, že je to oscarová herečka. Děkuju maminko. Děkuju všem za úžasnou spolupráci.
Jak vy sama vnímáte existenci smrti v našich životech?
Je přítomna. Je to nutnost. Ale věřím a pevně doufám, že potom dál pokračujeme. Kam, to nevím, ale doufám, že smrt je jen odloučení na dobu nezbytně nutnou. Zároveň doufám, že to bude za velmi veeelmi dlouho! Ještě tu máme opravdu hodně práce a radostí.
Často hovoříte o pokoře a vděčnosti, kterou do vašeho života přinesla dcera Anežka. Jak se jí daří?
Anežka je světlonoš. Je velký generál a zároveň nejlaskavější člověk. Je velmi bystrá a nesmírně pohotová. Tuhle jsme byly kousek od Pražského hradu, ona viděla vlajku a povídá: Maminko, podívej, Evropská mumie. Byla tam vlajka Evropské unie, samozřejmě věděla, jak je to správně.
Dovede mě odzbrojit její citlivost a vnímání světa a světa hudby. Když se narodila, byla jsem „bez hlasu“. Připadalo mi naprosto bezvýznamné zpívat. Neměla jsem co říct, cítila jsem velkou bolest za Anežky trápení. Každý tón bylo přemáhání a dřina.
Anežka ale začala velmi brzy projevovat obrovský cit pro hudbu. V půl roce soustředěně poslouchala celý klavírní „císařský“ koncert Čajkovského. Později stále více chtěla, abychom si zpívaly a chtěla jít na moje koncerty a pak mi zpíváni začalo dávat opět smysl. A ano, Anežka je světlonoš a životabudič. Díky ní vzniklo už mnoho krásného, které by bez ní nebylo.
Anežka Štiková při natáčení videoklipu k písni s názvem Slovem tě chrání
Nelehký osud vám do života přinesl i péči o druhé, druhým rokem spravujete nadaci, která nese jméno vaší dcery. Chystáte prý spoustu nových projektů.
Nadace Anežka má úžasný tým se skvělým ředitelem v čele a tím je Lukáš Vilt. Naprosto najel na naši vlnu a ctí naše vize, které rozvijí. Jsem šťastná za lidi a přátele, které kolem sebe mám. Nadace chystá další ozdravné pobyty v krásné přírodě, které jsou samozřejmě především pro děti, ale snažíme se zajistit i tak potřebný a chybějící relax pro jejich rodiče.
Chystají se ale také rehabilitační víkendy ve spolupráci s Ponseti Clinic. Získali jsme do pronájmu vilu, která bude místem pro takové „setkávačky“. Nejen, že chystáme spoustu programů, ale také si sem budou moct rodiče se svými dětmi přijít pro radu, třeba i psychickou podporu a nebo jen tak na kafe. Někdy vědomí „nejste v tom sami“ je bezkonkurenčním balzámem.
Chystá se obrovský projekt a to osvěta zdravého pohybu ve spolupráci s lékaři a dalšími odborníky. Společně s báječnou Karolinou Neuvirthovou a jejím projektem Karol a Kvído již vzniká i nový pořad a brožura o zdravém pohybu. Vše, co se teď děje je jako sen a já pevně věřím, že bude klapat a bude to obrovským přínosem pro děti, jejich rodiny a celkově pro všechny, aby předešli třeba svým bolestem zad.
Michaela Štiková
Co vy sama děláte pro to, aby vás záda nebolela? Jak dbáte o svou fyzičku i vzhled?
Velmi se zanedbávám, nebo jsem spíš už neskutečně líná. Dříve jsem běhala, cvičila, sportovala. A pak pět let skoro nic. Ale začala jsem minulý týden chodit na Bikram Yogu a naprosto mě to uchvátilo tak, že jsem byla hned tři dny po sobě. Například na bolest zad a hlavy mi to velmi pomáhá. Věřím, že jsem se dobře vyhecovala a že mi nadšení vydrží hodně dlouho a budu si čas umět najít.
Jak vypadá takový váš den, kdy nic nemusíte?
Já se přiznám, že takové dny téměř neznám. Jedině, kdy se to povede, je, když odjedeme třeba dna tři dny jen s manželem. A to máme opravdu neuvěřitelný veget. Stýská se nám, ale čas „jen pro sebe, pro nás dva“ je vzácnost a měla by být taková vztahová povinnost si pro sebe ukradnout společně čas. Jdeme spolu v klidu na snídani, na výlet, na golf, na večeři. Užíváme si, smějeme se a je to nejúžasnější relax!
Před časem jste spolu s violoncellovou formací vystoupila jako exkluzivní host na koncertě Gregoryho Portera. Měli jste prostor prohodit pár slov?
Od dětství jsem milovníkem kapely Apocalyptica. Violoncello je zázračný, nádherný nástroj, který uchvacuje můj sluch a mysl. Vždy jsem si přála s podobným uskupením vytvořit něco originálního, co v Česku není. Tak jsme oslovili Cello Republic - vynikající muzikanty, báječné kluky, skvělé parťáky pro vystupování. Nápad se jim líbil a souhlasili. První koncert jsme měli v O2 Universu jako předskokani Gregoryho Portera. Neskutečné, obrovské nervy, ale bylo to fantastické. Lidi reagovali neuvěřitelně, my jsme si to užili. A co dál? No teď nás čeká mnoho práce a já se moc těším.
Michaela Štiková
Jakou hudbu posloucháte nejraději?
Jak jsem schopna zpívat od opery po rock, tak je to stejně s poslechem. Opravdu nemám vyhraněný styl. Hudbu miluji. V některé se nacházím a v jiné vůbec, například technu asi na chuť nepřijdu. Ale nikdy se nemá říkat nikdy.
V květnu se na vás fanoušci mohou těšit na komornějším koncertě.
Ano, 4. května 2026 vystoupím za doprovodu klavíristy Iva Moryse v Kaiserštejnském paláci. Rozhodli jsme se pro tento prostor, protože mám za sebou poslední rok koncerty pro obrovská publika. Jsem za to velmi vděčná, ale zároveň jsem neměla možnost se každému podívat do očí. To vyžaduje menší a intimnější prostor, abych mohla být a mít na každého z posluchačů takzvaně „čas“. Vždy zpívám pro všechny, ať je v sále čtyřicet nebo čtyři tisíce lidí, ale samozřejmě logicky to pro posluchače musí být velký rozdíl. A tak jim a i sobě potřebuji dát ten „klid“. Moc se na to těším!
