Nikola Pecháčková o princezně i tlačítkovém mobilu
Kdy jsi se stala princeznou?
Ségra točila, tak jsem si to chtěla taky vyzkoušet. Chodila jsem na castingy, nevyšlo to, ale pak jsem dostala roli dublérky v americké pohádce. Potom jsem šla na casting Jak si nevzít princeznu. Zjistila jsem, že hlavní roli má Marek Adamczyk, který hrál v jedné pohádce čerta a já si ho v ní jako herce strašně oblíbila. Tak jsem tu roli moc chtěla. Navíc to byla princezna. Veselá, energická, taková jsem i já. A vyšlo to.
Jaký je Josef Maršálek?
Hodný, skvělý. Moderovat pořad Cukrárna u Josefa je super. On nás i učil, jak něco upéct. Bavilo mě to, protože mamince pomáhám, když něco peče nebo vaří.
Nikola Pecháčková Chodí na základní školu, ale už ví, že by taky chtěla být herečkou. „Bavila by mě i kadeřnice nebo maskérka, protože se ráda maluju. A taky fitness trenérka.“ Hrála v pohádce Jak si nevzít princeznu, která se vysílala loni na Štědrý večer. Na ČT Déčko uvádí Cukrárnu u Josefa. |
Jak zvládáš neúspěch?
Když na castingu nedostanu roli, jsem vždycky zklamaná. Ale jen pár dní, protože pak je jiný casting a tam roli dostanu. A pak jsem veselá. Sestra říká, že nevadí, když se něco nepodaří, že to tak má být.
K čemu se hodí starší sestra?
Můžu si od ní občas něco půjčit. A můžu se s ní poradit, pomůže mi, když potřebuju. Nevýhodné je, že na mě občas něco práskne a máma mi třeba zakáže televizi.
(Michaela: Přála jsem si sestru. Když se narodila, byla jsem moc ráda a myslela si, že si spolu budeme hrát. Což bylo trochu naivní, protože byla maličká. V poslední době pociťuju, že si rok od roku rozumíme víc. Máme moc hezký vztah.)
Kvůli čemu se někdy hádáte?
Obvykle kvůli hloupostem. Takové to půjč mi to, ne, teď to mám já. Ale nevydržíme být pohádané dlouho. Vždycky jedna přijde a řekne, že to tak nemyslela.
Co vaše společné dovolené?
Byly jsme v Bulharsku, v Turecku. Začali jsme jezdit jako rodina k moři, až když jsem byla větší a klidnější, abych vydržela v letadle. Moc mě překvapilo, jak bylo v Turecku hezky teplé moře. Mám ráda teplo, léto, kdy se můžu koupat v bazénu a opalovat se.
Jaký máš vztah k mobilu?
Mám tlačítkový, abych měla čas na jiné věci. Jiné děti přijdou domů, pak jsou pořád na mobilu a nic dalšího nedělají. Když potřebuju jiný mobil, třeba když si chci poslechnout písničky, půjčí mi ho ségra. Počítač mám, ale taky hlavně na zpívání a poslouchání písniček. Jinak ho moc nepoužívám.
Jak ti jde škola?
Je to v pohodě. Nejoblíbenější jsou angličtina, výtvarka, tělocvik a hudebka. Natáčení mi moc času nezabralo. A kamarádky ze školy mi říkaly, že jsem v pohádce byla dobrá, že se ke mně ta princezna hodila.
Michaela Pecháčková o Zoo i běhání
Co zažijete v seriálu Zoo?
Čistila jsem třeba slonovi nohu a krmila ho. Točili jsme na safari, takže těsně kolem mě procházely žirafy. Potápěla jsem se v akváriu s rybami. Jednou jsme měli na natáčení hada, což tedy moc příjemné nebylo. Celkově je to báječná zkušenost.
Michaela Pecháčková Jako mladá ošetřovatelka Sidonie „Sid“ Anna Novotná září v seriálu Zoo. Studuje herectví na Pražské konzervatoři. Má za sebou reklamy, v televizi se poprvé objevila v roce 2009 v seriálu Přešlapy. Následovaly filmy a další seriály, hostování v Semaforu. Známá se stala díky roli Julie v Ordinaci v růžové zahradě. |
V čem je seriál nevýhodný?
Vstávám v pět, protože v šest už bývám v maskérně. Jsem spíš sova než ranní ptáče. Ale zvykla jsem si a rozhodně to jsou malé věci, které stojí za to překonat.
Proč jste se stala herečkou?
Když jsem byla malá, lidi mamince říkali, že jsem typ na reklamu. Pořád nás někdo oslovoval. Mamku to už trochu štvalo, ale pak řekla, že to zkusí. V deseti jsem dostala malou roli v pohádce Tři bratři. Poprvé jsem se ocitla ve studiu, setkala se s Janem Svěrákem, Jaroslavem Uhlířem. Všechno mě tak okouzlilo, že jsem se rozhodla věnovat se herectví naplno.
Kolik kilometrů uběhnete?
Nejdřív jsem běhala deset dvanáct kilometrů, pak patnáct. Jednou jsem uběhla sedmnáct a řekla si, že už bych mohla zkusit jednadvacet, což je půlmaraton. Mnohokrát jsem si říkala, že to vzdám, ale zvládla jsem to. Nikča běhá stejně ráda jako já.
(Nikola: Někdy se mi nechce, ale pak jdu, protože bych nerada byla tlustá. Obě totiž máme rády sladké. Tak si vždycky něco dáme a pak to jdeme vyběhat. Chceme vypadat hezky.)
V čem jste s Nikolou stejné?
Jsme cílevědomé a energické, máme podobné zájmy. Rozdíl je v tom, že já si věci víc rozmýšlím a Nikča jde do všeho po hlavě.
Nakolik vám jde tanec?
Dělala jsem šest let akrobatický rock and roll, Nikola pět let. Naučilo nás to, že věci nejdou hned a že je třeba makat. Třikrát týdně jsem měla dvě hodiny tréninku. Díky tomu se nebojím výšek, protože jsem zvyklá na zvedačky. Nemám problém se stepem, který teď na konzervatoři máme. V podstatě mi jde jakýkoli pohyb.
Jak jste slavila osmnáctiny?
S rodinou a s kamarády. Říká se, že s osmnáctinami přichází zodpovědnost, ale já jsem byla zodpovědná už mnohem dřív. Takže žádnou změnu nepociťuju, prostě jsem jen oficiálně dospělá.
Co plánujete do budoucna?
Herectví mě baví, tak bych se v něm chtěla zdokonalovat. Zajímá mě všechno: muzikál, činohra, film, televize. Moje vysněná role je nějaká dobovka, chtěla bych si zkusit princeznu. A nějakou čarodějnici bych taky brala.
