Jak vám současná situace změnila život?
Chvíli nám trvalo, než jsme se zastavili a pochopili, že tahle situace bude delší, než jsme předpokládali. Žijeme běžný rodinný život, uklízím, třídím, vařím, šijeme roušky. Nastal zajímavý moment: Většinou, když nám v životě o něco jde, musíme vynakládat velké úsilí, abychom toho dosáhli, ale tahle situace nás k dosažení kýženého výsledku nutí nedělat nic. Přijde mi to jako velká, přímo duchovní lekce pro všechny. Můžeme opravdu zpomalit, ztišit se a udělat si úklid nejen ve svých domovech, ale i ve svých hlavách a duších. A to nejen u nás, ale evidentně se to týká celého světa.
Jak reagují vaše dcery?
Děti to snáší dobře. Mladší dceru to neomezuje, ta si šťastně žije ve svém dětském světě. S Evelínkou se poctivě učíme. Díky internetu je ve spojení s paní učitelkou a spolužáky, denně probíhá výuka. Ona z karantény nadšená není, chybí jí spolužáci a všechny její volnočasové aktivity.
Vrátila jste se díky volnému času k malování?
Nemaluju už léta. Zatím jsem ve volném čase šila roušky, ale myslím, že i na malování dojde.
Vaše rodina žije na Slovensku, co pro vás znamená uzavření hranic?
To mě opravdu netěší. Měli jsme mít na jaře mnoho rodinných oslav, Velikonoce na Slovensku... Bude se mi stýskat, a pokud to bude na delší dobu, nechci si to ani představit.
Máte ze současného dění ve světě strach?
Myslím si, že strach je dobrý služebník a špatný pán. Je dobré, když nás drží ve střehu, ale nechtěla bych mu podlehnout natolik, aby mě paralyzoval a abych kvůli němu stagnovala.
Může být herec delší dobu bez hraní?
Může, vyzkoušela jsem si to, když jsem byla s dětmi doma na mateřské. Rok jsem nehrála, a vzhledem k tomu, že jsem si mateřství užívala, divadlo mi ani nechybělo. Byla to moje volba a rozhodnutí. Teď se s tím musí každý vyrovnat po svém. Věřím, že je to jak jízda na kole. Zase nasedneme a pojedeme dál.
Těsně před celostátní karanténou jste v divadle Palace odpremiérovali hru Veselé Velikonoce, stačili jste odehrát jen několik repríz.
Ano, mám za sebou úspěšnou premiéru, jsem ráda, že jsem se po letech pracovně potkala s mým kolegou nejen ze seriálu Ulice Martinem Hofmannem, v režii Mirka Hanuše jsme zažili milé zkoušení a už se těším, až budeme zase pokračovat v téhle skvělé komedii, kterou zná mnoho lidí díky filmu s Belmondem. Je mi líto, že krátce po premiéře máme tuhle pauzu, stejně tak se mi bude stýskat po Scénách z manželského života, které hrajeme s Michalem Dlouhým ve Švandově divadle.
Zastavilo se i natáčení seriálu Ordinace v růžové zahradě, ve kterém působíte už několik let. Stalo se vám v běžném životě, že jste využila dovedností vaší postavy lékařky Aleny Rytířové, anebo situace ihned po odehrání zapomínáte?
Vzhledem k tomu, že celé natáčení jde ve velmi rychlém tempu a máme mnoho textu, jsem typ herce, který všechno okamžitě vypouští a dělá si prostor pro nové texty.
Za vašeho působení v seriálu Ulice jste porodila své dvě dcery, paralelně s vaší postavou Lenkou Drápalovou. Protnuly se vaše role takto s osobním životem ještě v jiných případech?
Tohle byly nejzásadnější momenty v mém životě, kdy se scénář propojil s mojí realitou.
Do povědomí veřejnosti jste se před více než deseti lety dostala díky roli ve filmu Jak básníci neztrácejí naději. Co osobně pro vás naděje znamená?
Naděje nám umožňuje jít dál a za tím, co chceme a umožňuje nám nevzdávat se a plnit si své sny. A jak se říká, umírá vždycky poslední.
Čím se v životě nejvíce řídíte?
Myslím si, že se vyváženě řídím hlavou, srdcem i intuicí. Jakmile jde o práci, je to víc rozumové rozhodování, jakmile jde o rodinu a o blízké, rozhoduji se srdcem.
Jste zastánkyní alternativnějšího způsobu života, jak se vám ho v dnešní době daří praktikovat?
Právě je ten ideální čas, aby lidé pochopili to, že náš životní styl nás může chránit nebo oslabovat. Myslím si, že i média by měla víc apelovat na posilování imunity zdravou stravou a pohybem v rámci dnešních možností. Třeba do roušek si pro větší účinek kapu esenciální antiseptické oleje, takže zároveň můžu inhalovat. Co se mě a mojí rodiny týče, snažím se vařit zdravě, jíme hodně ovoce, zeleninu a jako doplněk stravy jíme mladý ječmen, chlorelu a vitamín C.
Co byste označila za svůj největší životní omyl?
Vlastně jsem za všechny omyly ve svém životě ráda, protože z nich pokaždé plyne velké ponaučení. Pro mě je důležité danou situaci pochopit a jít dál. Myslím, že ohlížení se za minulostí není můj styl.
