Přestože tanec mu zůstal jen jako hobby, odchodu na Západ nikdy nelitoval. Začátkem 90. let se do Česka vrátil jako úspěšný manažer a obchodník. Pihy smazalo opálení, ale oči se mu smějí pořád.
Potkáváme se po vaší dovolené ve Vietnamu a Thajsku, ale říkáte, že už se těšíte do práce. To člověk neslyší často…
Možná to přichází s věkem. Člověku se mění žebříček hodnot a věcí, jako je zdraví nebo práce, se naučí víc si vážit. Ale je pravda, že bývaly časy, kdy mě známí považovali za workoholika. Bylo to v době, kdy jsem prožíval určitý kariérní vzestup, a tomu člověk prostě musí něco dát, nestačí být jen dítě štěstěny. Když chcete něčeho dosáhnout, musíte tomu jít trochu naproti.
Dva roky jsme strávili v lágru, pracovali načerno, učili jsme se jazyk, protože německy jsme vlastně vůbec neuměli.
