Studuje na střední odborné škole výtvarnictví a užitý design. Ale má namířeno do divadla. Jenomže ne na jeviště. Vyzkoušel si to a jeho rozhodnutí je prý definitivní. „Právě včera jsem měl představení s dětským divadelním souborem Národního divadla, a když nám při děkovačce lidi tleskali, říkal jsem si, jak je krásné něco takového dělat. Ale živit se tím nechci,“ prozradil.
Přitom talent přinejmenším pěvecký určitě má. Na křtu nejnovější knihy své matky - Tvá M. se svojí přítelkyní Natálií Pajerovou zazpíval dojemný duet z repertoáru zesnulé Zuzany Navarové.
„Dělají to prarodiče i rodiče, tak mi přijde, že je nejvyšší čas tuhle hereckou linii přerušit. Ale hlavně mám značný problém s učením textů,“ říká upřímně.
Směřuje ke scénografii. K ní ho přivedla před pár lety představení v Divadle Na zábradlí, pod kterými byl podepsán scénograf Marek Cpin a ve svém přesvědčení se utvrdil, když viděl mámu v inscenaci Paní Bovaryová ve Stavovském divadle. „Dragan Stojčevski je podle mě jeden z nejlepších scénografů u nás, obecně k jeho tvorbě hodně vzhlížím,“ vyznal se.
Na svou budoucí profesi se připravuje postupně. Ve škole nedávno musel vyrobit z jednoho kusu látky, bez jakéhokoliv šití, oblečení. „Nebyl to právě nejjednodušší úkol, ale dalo se to vymyslet,“ vypráví.
Pokud by se mu podařilo dostat se na DAMU a vystudovat scénografii, pak by nejraději spolupracoval se souborem typu Jatka 78. „Rosťa Novák je pro mě velmi kreativní a inspirativní člověk, ani nedokážu popsat jak. Jeho nápady jsou taková šílenost, až se mi vlastně líbí. Je to opravdu mimo meze normálního českého divadla. Nejen český, ale i světový cirkus to posouvá za hranice toho, co většina z nás dokáže pochopit,“ dodává.
Do divadla chodil už od dětství. První inscenace s mámou, které viděl, byly Maryša a Modrý pták ve Stavovském divadle. Dědu Viktora Preisse si z jeviště moc nepamatuje, zato babičku Janu Preissovou může sledovat i teď. Hraje v Národním divadle v Kytici a v Krásce a zvířeti.
Prarodiče z matčiny strany pocházejí z Moravy. „Moc se mi líbila mámina předchozí knížka Mají v nebi skleničky?, protože je právě z mého oblíbeného prostředí - jižní Moravy. Ten náš dvůr, kde bydlí strejda, teta, babička… Pro mě je to pohádkové místo. Dědečka jsem už nezažil, ale i tak ho vnímám jako velmi inspirativního člověka,“ říká Matouš Preiss.
Nejspíš i po něm zdědil hudební vlohy. Dědeček Antonín byl učitelem hudby. Bohužel odešel předčasně na onen svět. V den svých jedenapadesátých narozenin. Jeho dcera Martina mu věnovala soubor dopisů, který teď vychází knižně a v nichž se na něj obrací jak s banalitami tak závažnějšími myšlenkami. „Je tam třeba dopis, ve kterém zmiňuji, jak mi celý život říkal, že mi nesluší široké džíny, což mimochodem tvrdí i můj manžel. A já je přesto nosím,“ říká Martina Preissová.
Knihu dala nejprve přečíst redaktorce z nakladatelství Nastole a pak svému manželovi. „Ten je mým největším kritikem i obdivovatelem zároveň. Nepříjemné věci říká tak, že se u toho někdy pohádáme. Já mu vždycky něco plamenně vysvětluji, ale nakonec mu přijdu s pokorou říct, že mu za ty jeho připomínky děkuji, že mi vlastně velmi dobře poradil,“ dodává.
S Martinem Preissem, který je jejím druhým manželem, má dva syny. „Jsem moc ráda, že se Matouš rozhodl pro scénografii. Pokud ji vystuduje, pak by mohl pracovat v prostředí, které má rád a kde by nemusel zažívat tolik stresu jako na jevišti. Takže jeho volbě fandím,“ říká.
Mladší syn Šimon chodí do deváté třídy. „Ten je orientovaný jiným směrem. Zajímá ho ekonomika, právo... Tomu bych přála, aby byl šťastný v nějakém managementu nebo v obchodu,“ vypráví.
Martina Preissová je známá i z televizní obrazovky. V současné době je k vidění v primáckém seriálu Kamarádi. Ten ale bude pomalu končit, nové díly se už nenatáčejí. A herečka si chce dát na chvíli od dlouhoběžných seriálů pauzu.
Pro Oneplay teď točí s Terezou Kopáčovou minisérii Spřízněná duše v hlavní roli s Jakubem Prachařem. „Je to příběh o sňatkovém podvodníkovi, muži, který postupně obloudil několik žen, s nimiž byl paralelně ve vztahu, aniž by to ony tušily. Některé i okradl a já hraji maminku jedné z obětí,“ přibližuje herečka děj postavený na skutečné události.
V Národním divadle ji už za několik dní čeká premiéra inscenace Farářův konec. Hra na motivy povídky Josefa Škvoreckého vypráví příběh kostelníka, který zabloudí do zapadlé vsi, kde ho lidé mylně považují za faráře.
„Nějakou dobu ho tam i dělá, než se na ten podvod přijde. Je to takové hořko-humorné představení vypovídající až do morku kostí o nás Češích,“ říká Preissová. Sama hraje vesnickou tetku, která není šťastná v manželství, svého muže podvádí a nakonec se obrátí proti „faráři.“
Obrovskou vlnu ovací získává v současné za svoji roli v inscenaci Paní Bovaryová ve Stavovském divadle. Tam hraje nepříjemnou tchyni. Čerpala prý z toho, co kde viděla a slyšela. „Miluji historky svých kolegyň a kamarádek s jejich tchyněmi, protože sama nic takového nezažívám. Já mám skvělou tchyni. Nikdy mě nečastovala nečekanými návštěvami nebo nějakými poznámkami, co bych jak měla dělat. Takže já jsem čerpala z toho, jak žijí mé kolegyně a přítelkyně a říkala si: Tak tohle všechno do té paní dám,“ usmívá se Martina Preissová.
12. listopadu 2025 |























