Zanedlouho čeká diváky televize Nova a Voya nová řada Survivoru. Co vám dala do života tato reality show, když to teď můžeme zpětně stručně zrekapitulovat?
Životní příběh. To je celé, nic jiného nepoužiji. Snažil jsem se nedávno rozdělat oheň, bylo to v podstatě stejně tragické jako na ostrově. Možná je ještě docela zajímavý skill (dovednost – pozn.red.) krájet sekerou.
Člověk je tam nejvíc sám se sebou, zavřený sám u sebe v hlavě. Co všechno jste na ostrově přehodnotil?
Naprosto všechno. Podle ničeho se neřídím. Tam si člověk dojde k osvícení, ale potom se navrátí a sežere ho realita. Ale hrozně krásné bylo to, do jakých vzpomínek se člověk vrací. Hodně často jsem se tam vracel do dětství a bylo to vlastně moc hezké, vzpomínat na zážitky, nad kterými člověk moc nemá čas přemýšlet tady v Praze.
Určitě tam také mimo jiné poznáte, v jakém blahobytu vlastně žijeme. Ale dovedete třeba po Survivoru říkat svým blízkým častěji, že je máte rád, že je milujete?
Jo, tohle funguje. Ono to nefunguje v momentě, kdy to člověk začne dělat a dělal by to třeba každý den – pak by si na to ten mozek zase zvykl. Myslím, že nás to všechny naučilo, že pokud se chceme obrovsky milovat, tak bychom měli od sebe na půl roku jít někam pryč. Ne, dělám si srandu, samozřejmě. To bych nepřežil. Byla to trošku umělá situace, která nás všechny podle mě hrozně sblížila a byla krásná, ale nesnažím se vyhledávat něco takového znovu. Spíš jsem prostě rád, že se to stalo.
Survivor 2024: Martin Carev, Martin „Mikýř, Mikyska, Nikola, Pirát a Bandurko
Když dojde na lásku, jste vy osobně závislák?
Jsem stoprocentně hodně závislý na jezevčíkovi. Na přítelkyni Nikče taky, ale směřujeme oba dva prostě tu pozornost hlavně k tomuto tvorovi. (smích)
Nalajnuje si pak člověk s tím svým protějškem následně rychle nějaké kroky? Chce si po takovém odloučení plnit nějaké cíle ve vztahu?
Mně přijde, že jsme to měli nalajnovaný už předtím. Já si myslím, že oba dva jsme to cítili tak, že v momentě, kdybych potřeboval odjet na půl roku nebo na dva a půl měsíce na ostrov, abych si tam něco uvědomil, bylo by zvláštní, že bych si to neuvědomil už předtím v tom vztahu. Myslím, že jsme byli solidní předtím a že se tam neudálo nic překvapujícího.
Co přinesl Survivor vašemu egu? Co přinesl kariérně a jak narostla čísla na sítích a následně počet pracovních nabídek?
Pro to by to člověk neměl dělat. Já si myslím, že mi to fakt dalo hlavně jenom ten životní příběh. To, jestli s tím člověk potom umí pracovat nebo ne a jestli to nějak kariérně využije, to se ještě teprve ukáže. Zatím si nemyslím, že by mi to otevřelo nějaké úplně nové dveře toho, co dříve nebylo možné. Ale uvidíme. Třeba se mi v budoucnu něco povede, u čeho si budu říkat „Jo, tohle bylo díky Survivoru“. Ale teď plánuji dělat úplně to samé, co jsem dělal před Survivorem. Chtěl bych odradit lidi od toho, aby čekali, že Survivor bude něco, co jim mediálně úplně změní život. Myslím si, že spíš ne. Jeďte tam opravdu kvůli té soutěži samotné.
Výhru ze Survivoru utratil Mikýř za rozhovor v prázdné O2 areně, vydělal miliony |
Jste po pobytu na ostrově skromnější člověk?
Nevím, tak dva týdny poté to možná tak bylo. Dva týdny jsem byl skromnější. Je to těžké. Chvilku jsem opravdu třeba kupoval vodní meloun a dělal jsem hranolky z těch slupek a říkal jsem si „Jo, to je skvělý, takhle budu žít“. A teď je vyhazuju. Bohužel, prostě jsem stejnej, jako jsem byl předtím. Je to strašně k vzteku, ale jsem.
Teď pro ty bojovníky, co si v nové řadě půjdou za výhrou – je to určitě hodně o nastavení mysli. Jak moc jste si naprogramoval hlavu a nalhával si, že to dáte a že všechno půjde zvládnout až do samotného konce?
Já si myslím, že mě tam držela opravdu jedna jediná věc nad vodou, a to, že když to vzdám, tak pak nepřežiju ty kecy kolegů v kanclu. Každý by měl mít nějakou partu kámošů, kteří ho budou šikanovat šíleným způsobem, pokud to vzdá. Tohle je to, co vás žene kupředu.
Kluci tam odjíždí většinou trošku svalnatí a tvarovaní a zpátky se vracejí doslova placatí. Jak to bylo v tvém případě?
Mně začaly být po deseti letech zase vidět břišáky, což nebylo normální. Ale už jsem se s nimi rozloučil. Dal jsem jim pápá. Uvidíme, jestli ještě někdy přijdou. Myslím si, že ne.
