Známý zpěvák, který je na hudební scéně už přes čtyřicet let, přičemž posledních pětadvacet roků je známý i širší veřejnosti, měl před lety velké problémy s prsty na ruce. Hrozilo, že nebude moct hrát na kytaru. Po řadě vyšetření se přišlo na to, že problémy pramení od krční páteře.
„Je to už sedm let, co mi ji odoperoval pan profesor Suchomel v Liberci a dopadlo to dobře, jsem spokojený. Ale teď mě zlobí L4 ploténka. Je tak sesedlá, že už naráží obratel na obratel, tak se to bude muset řešit operativně,“ říká odevzdaně Martin Maxa.
Jinak je u něj údajně vše při starém. „Kdybych měl sebe samotného srovnat s tím, jaký jsem byl v době, kdy jsem studoval vysokou, tak to vyjde nastejno. V hlavě se toho moc nezměnilo, možná krapet životního marasmu se tam nashromáždilo, ale žebříček hodnot mám pořád stejný, stále sním o stejných věcech,“ vypráví.
„Třeba o tom, že se mi podaří namalovat něco, co vstoupí do historie, protože se stále vedle hudby věnuji i malování. Chtěl bych natočit ještě jednu desku. Možná jsem to nazval příliš vzletně sny. Spíš jsou to přání, která bych si chtěl ještě splnit,“ upřesňuje.
Vzhledem k tomu, že se brzy stal otcem, měl priority srovnané už jako mladý muž. „Na prvním místě mám rodinu, i když se mi rozpadla. Ale nic dramatického se nedělo. Byli jsme spolu přes dvacet let, takže jsme si svoje užili. Změna je život,“ říká Maxa vyrovnaně o konci vztahu s přítelkyní Sylvou. Kdysi byl i ženatý, ale v chomoutu vydržel jenom půl roku. Se Sylvou, která mu dala dvě děti – Emu a Ivoše, žil na psí knížku. Nakonec ho opustila.
Lži o napadení ženy mě připravily o rodinu i kariéru, říká Martin Maxa |
„Možná ji trošku unavoval můj způsob života, a abych byl upřímný, ani se jí nedivím. Byla to opravdu výborná holka, skvělá máma, bezvadně vychovala naše děti. Můj dobrodružný život jí asi tolik nevyhovoval. Věčně jsem na cestách, mám jeden koncert za druhým,“ vysvětluje.
Nicméně v O2 Aréně ani jejím menším sále O2 Universum zatím sólově nevystupoval – a nejspíš ani nebude. „Myslím, že nejsem typ, který se hodí do O2 Arény. Mám svoji tvorbu postavenou hodně na textech a moje koncerty jsou o něco subtilnější než ty, které se prezentují na velkých pódiích. Ale vyloučit to samozřejmě nemůžu. Protože, i když jsou to subtilní věci, pokaždé se dají zaranžovat jinak, například s velkou kapelou. Hudba je jenom jedna. Třeba k něčemu takovému v budoucnu dojde, ale musím říct, že primárně o tom neuvažuji a dělám si, co mě baví. Naštěstí jsem z té svojí cesty zatím nemusel uhnout,“ vyznal se muzikant.
Děti má Martin Maxa tři. Z jednoho dávného vztahu má šestatřicetiletou dceru Báru, pak šestadvacetiletého syna Ivoše a čerstvě plnoletou dceru Emu, jež mu porodila právě Sylva. „Ema je spíš vědátorka. Končí gymnázium a rozhodla se pro farmaceutickou fakultu. Ivoš je nadaný umělecky, našel seberealizaci v muzice. Protože je mladý, věnuje se úplně jinému žánru než já, ale potatil se v malování. Osobně si myslím, že největší talent má na fotografování a filmařinu. Točil mi všechny klipy a jsou nádherné. Má oko od pánaboha, to se asi ani nedá naučit,“ pochlubil se Maxa, který je už i dědečkem. Od dcery Báry má pětiletou vnučku Piu, ta žije se svojí maminkou v Německu a je proto bilingvní, mluví česky i německy.
Oficiálně je muzikant nyní nezadaný. „Žiju sám, jenom s kocourem, který se jmenuje Tlustoprd, a je mi dobře. Nikdy jsem samotou netrpěl, ale partnerku nemám,“ říká, zpěvák, který podporuje i své mladé kolegy. V Praze pokřtil před pár dny klip What is That devětadvacetileté zpěvačky Heather z Tábora. Ta pracovala devět let v armádním sektoru a teprve loni se rozhodla věnovat výhradně zpěvu, s nímž koketuje už od dětství.
Zpěvák a kytarista Martin Maxa se léta věnuje i výtvarné tvorbě a o jeho obrazy v duchu hyperrealismu je zájem. „Poptávek mám docela hodně, ale nestíhám. Už půl roku mám rozdělané dva obrazy. Tím, jak jezdím na koncerty a zároveň skládám písničky, protože připravuji nové album, nemám tolik volného času. V tomhle ohledu je sezení na dvou židlích opravdu těžké,“ říká.
„Na zakázku dělám portréty. To si musím udělat spoustu skic daného člověka a pak si pomáhám kdečím, třeba fotografií, aby mi nemusel dotyčný sedět hodiny v ateliéru. A pak už se věnuji volné tvorbě, protože chci malovat jenom to, co mě baví,“ dodává, jaký obraz od něj můžou potenciální zájemci očekávat.
