Ale její cesta nebyla tak přímá, i když si se svojí tetou Marthou zahrála v seriálu Hop nebo trop. „Točila se druhá série a režisér Jiří Chlumský potřeboval holčičku, která by byla Martě podobná. Věděl, že táta má dvě holky, já navíc vždycky na svůj věk vypadala mladší, tak ho napadlo, že bych její dceru mohla hrát já. Martha se zdráhala, nebyla si jistá, jestli bych to zvládla, ale nakonec mě přivedla na natáčení, tam jsem hned dostala do ruky scénář a šly jsme na plac. Vysvětlili mi, že až se řekne akce, popojdu a řeknu nějakou větu. Martha z toho byla úplně mimo, bála se, abych to nepokazila. Ale to já nevěděla, a když jsem ji takhle rozrušenou viděla, povídám: Prosím tě, nebuď nervózní, to zvládneš,“ směje se dnes při vzpomínce Julia.
„Já byla strašně odhodlaná hrát, moc mě to před kamerou bavilo. Měla jsem i záběry pod vodou. Předtím jsme je trénovali s potápěčem v bazénu. Musela jsem podplavat loď a vyplavat do vzduchové bubliny. Byl to takový malý kaskadérský kousek. Maminka, která se vody bojí, potom dost koukala,“ usmívá se herečka
Julia Issa a Martha Issová v seriálu Hop nebo trop (2004)
Natáčení ji chytlo a toužila po konzervatoři. Tu jí ale rodiče rozmluvili. „Táta je střihač, takže ví, jak to v životě herců chodí, zná to prostředí. Přáli si s mámou, abych se rozvíjela ještě jinak a vybudovala si pomyslná zadní vrátka. Tak jsem šla studovat řezbařinu,“ vypráví Julia.
K té se prý dostala jako slepý houslím. Upozornila ji na ni její babička herečka Lenka Termerová. „Ta škola měla bazén a babička tam chodívala plavat. To se jí moc líbilo a taky, že tam byla spousta zajímavých oborů. V té době jsem strašně ráda kreslila, tak jsem si řekla, že to zkusím. Přesto jsem se nejprve hlásila na scénografii, která mi přišla divadlu bližší, a až když jsem se na ni nedostala, dělala jsem v dalším kole zkoušky na výtvarnou školu,“ popisuje svoji cestu.
„Obor se jmenoval řezbářství a produktový design. K maturitě jsem se rozhodla vyrobit kabelku. Je vyřezaná celá ze dřeva, funkční, dá se zavřít a otevřít. A uvnitř je všitý vak, který drží pohromadě její obsah. Takže to byla práce, které měla blíž k módě. Na škole jsem byla moc šťastná, jsem ráda, že jsem ji absolvovala, ale pak stejně zvítězilo herectví,“ říká Julia, která následně vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou.
Julia Issa ve filmu Na krátko (2018)
Zahrála si v seriálech Octopus, Volha, Zoo a s Jakubem Šmídem před šesti lety natočila film Na krátko, který byl k vidění i na Netflixu. „Hrála jsem dceru Petry Špalkové, byla to jedna z mých prvních větších rolí. A přišla jsem kvůli ní o vlasy. Ostříhal mi je ve vzteku můj filmový bratr, kterého hrál Jindřich Skokan. Nahoře jsem měla číro, boky vyholené, ale nevadilo mi to. Na školu jsem nastoupila s krátkými vlasy, tam mě jinou ani neznali. Ale pak jsem pochopila, že pro role je lepší mít delší účes a nechala si je zase dorůst. Natáčení byl pro mě i tak krásný zážitek,“ svěřila se.
Říká, že je stydlivý typ a trošku se „schovává“. Nezastupuje ji ani žádná herecká agentura. „Nejvíc mi pomohla castingová režisérka Zuzana Povýšilová, se kterou jsem se seznámila na jednom projektu. Skrze ní ke mně přicházely další role. Jsem jí za to vděčná,“ prozradila.
V novém primáckém seriálu Náhradníci, který se zabývá tématem náhradního mateřství, má menší roli. „Hraji jednu z holek, které chodí na výtvarný kroužek k Evě Krásové (Jana Plodková). Malujeme tam a kecáme o ženských věcech. A taky vymýšlíme různé záludnosti,“ popisuje.
Televize Prima představila osmidílný seriál s názvem Náhradníci (2024)
Uměleckou cestou se zčásti vydali i Juliini sourozenci. „Sestra Zuzana jako malá hrávala v Divadle Na Fidlovačce, teď dokončuje práva. A bratr je taky filmovým střihačem,“ prozrazuje. Stejně jako jeho otec. Křestní jméno má ale po dědovi, televizním režisérovi Morisi Issovi. „Míváme často rodinné seance nebo si aspoň voláme. Nejen s Marthou ale i naší syrskou rodinou, která je rozprsklá po celém světě. Ve Francii, v Americe… Ale někteří zůstali i v Damašku. Já tam byla naposledy, když mi bylo pět let,“ říká Julia.
I její maminka, původem Polka, má umělecké vlohy. Vystudovala dramaturgii a režii na DAMU. Teď se ale věnuje překladatelství. „Zrovna nedávno jsme vzpomínali, jak dříve jezdívala na několik měsíců kvůli natáčení do Polska, aby tam tlumočila českému štábu a my byli doma s tatínkem, který po nocích stříhal. Tak jsme rádi, že už je tady a nikam nejezdí,“ říká. Arabsky se mluvit nenaučila, ale polštinu ovládá dobře.
