ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Marta: My si na nervy nelezeme. My se nikdy nevidíme. Kecám. Ale fakt si nelezeme na nervy. A nebo možná jen tím, jak je krásná, chytrá a mladá.
Eliška: Marta mi občas leze na nervy tím, že je nepořádník. Já se zase dozvěděla, že jsem nedochvilná. S tím úplně nesouhlasím. To je spíš moje máma (Martina Jandová - pozn. red).
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Marta: Myslím, že na hodně věcí. Jen na muže ne, promiň Eliško. A jinak máme stejný pohled na životní styl, na to, jak má vypadat pohoda nebo i na holčičí věci.
Eliška: Máme podobný pohled na oblečení a hudbu.
VÝCHOVNÝ POHLAVEK
Marta: Myslím, že jsem jí dala pohlavek asi dvakrát. Bylo to v době, kdy byla v protivné fázi a já už dospělá a nevěděla, jaké to je mít dítě. Do Německa tehdy přijela milovaná sestra, která byla k zulíbání. A najednou byla protivná. Tehdy jsem se z toho celá rozklepala, seřvala ji a řekla, ať se chová jak dospělej člověk. To na mě samozřejmě koukala. Ale od té doby už nic.
Eliška: Ten jsem od Marty nedostala, ona mi vždycky všechno razantně řekne slovy. Pamatuji si, že jsem u ní byla v Hamburku v největší pubertě, a to jsem byla hodně na pěst, takže bych se nedivila, kdyby mi tehdy nějaký dala. Ale nevybavuji si.
NA CO JSEM PYŠNÁ V JEJÍ PROFESI
Marta: Jsem pyšná na to, jakou školu si vybrala. Biochemie není jednoduchá věc. Každý si navíc studentku biochemie vybaví jako brejlatou holku ve vytahaném svetru, která je pořád v knížkách a miluje chemii až za hrob. Eliška je krásná mladá slečna, jsem na ni opravdu pyšná. Je to chytrá holka, tím se moc ráda chlubím a vždycky říkám, že jednoho dne něco závratného vymyslí, dostane Nobelovu cenu a já se pak budu chlubit, že mám sestru, která je držitelkou Nobelovy ceny.
Eliška: Jsem na ni hodně pyšná. Vždycky pro mě byla idolem. Ne že bych se chtěla dát na hudební dráhu, ale byla pro mě vždycky inspirující, hodně mě obohacuje tím, co dělá a jak je úspěšná. Já jí to přeju.
RODINA POD LUPOU: Marta Jandová a její sestra Eliška Jandová / oblečení: J.P.Gaultier for Lindex a Replay
KDY JSEM SE O NI NEJVÍC BÁLA
Marta: Myslím, že to bylo v době, kdy celou rodinu potřebovala pohromadě a moc jsme pohromadě nebyli. To bývala smutná. Dokonce jsem přemýšlela, že ji sbalím kufr a vezmu si ji k nám domů, abych ji měla víc pod dohledem.
Eliška: Asi v době, kdy se přistěhovala z Německa zpátky do Česka. Nevěděla, jakým směrem se vydat, byla trochu nerozhodná, takže jsem se bála, jestli se tady vůbec usadí a nevrátí se zpátky. A pak jsem se o ni bála v době, kdy čekala Marušku. Přeci jen byla v rizikovém, tak jsem měla strach, aby se něco nestalo.
CO JÍ ZÁVIDÍM
Marta: Asi to, že je mladá a má před sebou celý život a spoustu možností. Já být jí, tak se sbalím a cestuji po celém světě. Přeci jen je mi čtyřicet a mám dítě - ale rozhodně bych neměnila, jsem šťastná - a spíš si postesknu, že nemám tu její bezstarostnost. A taky jí trochu závidím vejšku, kterou jsem já nikdy nedělala. Když mi tuhle říkala, že je nějaká party Univerzity Karlovy a všech univerzit, tak jsem jen řekla: Hm, tak to jsem nikdy nezažila.
Eliška: Možná to, že má toho správnýho chlapa.
JAK SE UMÍME PŘEKVAPIT
Marta: Eliška je pořád mladá holka a v mnoha ohledech je takříkajíc „cool“, takže mě vždycky překvapí, když ukáže srdce. Když jsem se vdávala, tak mi šla za svědka a měla tam svou řeč. Měla jsem štěstí, že tam byli i Němci, kterým jsem to musela překládat, protože bych jinak pořád brečela. V tomhle mě hodně překvapila a je fajn, že se za tou cool slupkou skrývá velké srdce.
Eliška: Marta mi vždycky dává krásné dárky k Vánocům a narozeninám. A já ji překvapuju dorty, které peču k jejím narozeninám. Ráda zkouším nové tvary. Loni jsem jí třeba udělala iPhone. Myslím, že jsem tím vyrazila dech.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Marta: Jelikož mám malou holčičku, tak je těžké vzít jen tak Elišku a něco s ní podniknout. Děláme spíš rodinné věci. Děláme hrající nebo pečící večery, a taky jsme udělaly novou tradici - vyřezávání dýní. Eliška je v tomhle směru hodně šikovná, miluju naše pečení před Vánoci. To je vždycky super.
Eliška: Teď už Marta nemá tolik času vzhledem k malé Marušce, takže za ní ráda jezdím a většinou si povídáme nebo koukáme na nějaký film. I dřív jsem k ní jezdívala jen tak, na noc, koukaly na seriály a všechno prokecaly. To nám vždycky bohatě stačilo.
