„Hned po focení jsem venku zakopla o podivný obrubník a rozplácla se na silnici. Bohužel se mi vstávalo trochu špatně a po pár pokusech o chůzi jsem radši jeli na pohotovost. Bohužel mám zlomenou kůstku v noze a po zbytek prázdnin budu spíš v této poloze. No, je to na prd, ale mohlo být i hůř,“ napsala na Instagramu k fotkám se zraněnými nohami.
Ještě před nehodou v rozhovoru pro iDNES.cz promluvila nejen o své nové písni. Složila ji, když jela na svou „chalupu“, která se nachází na pozemku jejího otce Petra Jandy ve Stříbrné Skalici. A hned si ji nahrála na diktafon. Její slova obsahují zpěvaččino nové směřování: Žít tady a teď.
„Na toto téma bylo určitě napsáno už hodně songů, ale mě se teď nějak víc dotýká. Čím jsem starší a mám víc času, protože už nehraju počítačové hry a tolik neprokrastinuji, můžu se nad některými věcmi víc zamýšlet. A kolikrát si řeknu, proč blbnu a ženu se na nějakou party, když můžu být doma s rodinou. Občas je nutné dělat to, co člověka nebrzdí. Protože normálně se snažíme být slušní, vyplnit všechna přání všem ostatním a přitom zapomínáme na sebe,“ říká Marta Jandová.
Okolí její proměnu ale zatím moc nepocítilo, protože Marta je pořád ke všem slušná a diplomatická, lépe si už ale užívá volného času. Víc toho dělá pro sebe. Kromě jiného se ráda zaobírá svojí mini zahrádkou. Chtěla mít na ni i včelí úly, ale zatím plán odsunula. „Nemáme na ně dost místa a kvůli dětem je nechci mít moc blízko našeho obydlí. Člověk na to taky potřebuje mít spoustu času a nějaké know-how. Vědět, jaké můžou mít včely nemoci a umět to řešit. Možná v důchodu si je pořídíme,“ přemítá.
Marta hraje v současné době s oběma svými kapelami. Jak německou Die Happy, s níž vystoupila mimo jiné na rockovém festivalu Masters of Rock ve Vizovicích, tak s českou. Kluci prý na sebe navzájem nežárlí. „S německou kapelou hrajeme tvrdý rock, baví nás rychlé, energické skladby. Ale i s tou českou mám rockovější písničky, jenom když zpívám v češtině, nedokážu být tak úplně mega tvrdá. Ty texty mě vedou spíš k melodičtějším linkám,“ říká autorka písní.
Dcera Maruška, jejíž soukromí rodiče pečlivě chrání, takže se její fotky v médiích dosud neobjevily, právě přichází do puberty. „Zatím je to v mezích. Občas je nepříjemná a pak je jí to líto. Dokáže se urazit, ale i omluvit. Moje puberta byla jiná. Pořád jsem se jenom chechtala,“ vzpomíná zpěvačka.
Jedenáctiletou Marušku baví spousta věcí. „Teď se zmínila, že by chtěla zpívat. Určitě by jí to šlo, mohla by vytvořit duo s Rózou, dcerou táty, které to taky jde, ale sama uznala, že je to těžké povolání. A nedávno přišla s tím, že by se jí líbila astrobiologie, zkoumání nových životů na jiných planetách. Bavila se o tom s manželem, protože se díváme na různé dokumenty, tak ji to nadchlo. A prostřednictvím mobilní aplikace se začala učit japonsky. Takže by možná mohla studovat japonštinu. Uvidíme, kam se to ještě vyvine,“ vypočítává zpěvačka zájmy své dcery.
Maruška chodí do české školy, kde má hodně němčiny. Marta, která sama mluví německy téměř jako rodilý mluvčí, na ni tímto jazykem doma ale nikdy nemluvila. „Mně by to přišlo divné, když je její mateřštinou čeština, ale hodně lidí se mě na to ptá,“ prozrazuje.
V němčině se zdokonalil i její manžel, gynekolog Miroslav Verner, když se jednu chvíli pokoušeli žít v zahraničí. Tato kapitola ještě není definitivně uzavřena. Kdyby přišla nová zajímavá nabídka, manželé by ji prý zvážili.
Jak Martin otec Petr Janda, tak její tchán bývali často kvůli práci na cestách. I to spojuje zpěvačku s jejím manželem. Oba také přišli v dospívání o maminku. Miroslav Verner starší je známý egyptolog a před dvěma lety se stal Martě a její rodině průvodcem po egyptských památkách. „Byla to velká expedice: já, manžel, dcera, tchán a švagr. Jeli jsme podél Nilu: od Asuánu, přes Luxor do Káhiry. A bylo to skvělé, určitě bychom si to rádi v budoucnosti zopakovali,“ říká a přidává pár nezapomenutelných historek.
„V Asuánu jsme šli kolem obchodu, kde vystavovali tchánovy knihy. Knihkupec ho poznal a hned po něm chtěl autogram. Ale tchán, jak je strašně skromný, se tomu zprvu bránil,“ popisuje Marta. „A pak jsme u Káhiry navštívili jeho studenta Mirka Bártu (partner Olgy Menzelové, pozn.red.) a měli jsme možnost jít se podívat na archeologické vykopávky v Sakkáře, a to bylo nejvíc. Mluvili jsme tam s jednou egyptoložkou, a ta nám vysvětlovala, kterou část hrobky maloval pedagog, kterou žák a jak to po něm musel jeho učitel opravovat. To byl asi nejsilnější zážitek mého života.“
Dojemné pak prý bylo, když potkali jistého Egypťana, který si všiml česky mluvící skupinky a začal vzpomínat, jak kdysi studoval v Česku. „Přišel a povídá: Jééé, dobrý den. Já jsem studoval na Univerzitě Karlově, tak mluvím trošku česky. A pak se podíval na mého tchána a pokračoval: Ježíšmarjá, vy vypadáte jako profesor Miroslav Verner, který mě v Praze učil, ale ten bohužel nedávno zemřel. A když zjistil, že živý a zdravý stojí před ním, byl naprosto ohromený,“ vzpomíná na nezapomenutelnou dovolenou Marta Jandová.