Dnes se Markéta věnuje kromě herecké profese také režii, produkci a spoluvytváří i spoty pro Armádu České republiky. „Vlastně jsem ani nepočítala s tím, že budu ve Švýcarsku hrát, byla to tak trochu drzost, že jsem vstoupila na divadelní prkna,“ usmívá se.
Narodila ses v Trutnově, kdy tě osud zavál do Prahy?
Do Trutnova dostala moje maminka umístěnku jako čerstvě vystudovaná zubařka. Když mi bylo osmnáct měsíců, měli rodiče autonehodu, kterou máma nepřežila. Mám jen tři její fotky. Táta pak ležel dlouhé měsíce v sádrovém lůžku a já skončila na čas v dětském domově. Když se uzdravil, pochopitelně si mě vyzvedl. A podle rodinných legend jsem prý milovala jednu učitelku v mateřské škole, kam jsem chodila. O čemž ale silně pochybuju, protože si živě pamatuju, jak jsem tu školku nenáviděla.
Filmová práce s vojáky, kterou teď dělám, je skvělá, nemají vrtochy, jsou vstřícní a na place jsou vždycky včas.