Čeká vás radostná událost, porod. Kdy máte termín?
Konkrétně se o tom bavit nechci, protože je to citlivé téma. Člověk nikdy neví, jestli to přijde o měsíc dřív, nebo jestli bude přenášet. Takže pokud všechno půjde dobře, mám naplánovaný podzim, má to být v říjnu.
Vybíráte výbavičku. Máte už doma hodně věcí?
Zbývá mi už jen dva a půl měsíce a zjistila jsem, že nemám nic. Mám jenom jedny takové malinkaté ponožtičky, kde je napsáno Born in 2020, co jsem si koupila, když jsem se dozvěděla, že čekáme rodinu. Nemám ani kočárek, žádnou výbavičku, postýlku, pokojíček, takže je to u nás teď hektické. Ještě do toho plánujeme svatbu, stavíme baráček a snažíme se to poskládat tak, aby nám u toho bylo dobře, komfortně, aby nic nebylo ve stresu.
Využila jste volna k naplánování veselky?
To právě ne. Vybírali jsme zásuvky, lustry, bodovky, koupelny, kuchyně a podobně. Partner profesionálně lítá, ale kvůli uzavřeným hranicím nemohl a já jsem nekoncertovala. Tak jsme to využili k dostavbě baráčku a možná snad do porodu budeme i bydlet.
Máte nějaký svůj specifický kout domu, který jste potřebovala mít?
Myslím, že každá ženská, když už se stěhuje do domu, tak by měla mít velký prostor pro boty, kabelky, šaty a podobně. Mám vysněnou místnost, která se bude teprve navrhovat, ale už se to těším. Teta je truhlářka, takže to se mnou všechno probere, projedná a uděláme si to podle mých představ.
Povězte nám o svých bizarních těhotenských chutích.
Ty jsem úplně neměla. Já jsem se na začátku zavalila vodou a potom jsem ji zase zhubla a měla jsem spíš nechutenství. Do jídla mi moc nebylo, ale zase jsem nezvracela. Takže moje těhotenství je poklidné, mám energii, můžu ještě spát na bocích, takže se neválím jako sud. Podle mě je to nádherné období, vlastně to nejkrásnější v životě ženy.
Markéta Konvičková (21. července 2020)
Co pro vás znamená být maminkou?
To ještě nevím. (smích) Můžu jenom říct, že se na to strašně těším. Žiju přítomným okamžikem, strašně si užívám těhotenství. Jaká budu máma, to nevím. Na to se podle mě nedá ani připravit, ale věřím, že to malé budeme milovat.
Přemýšlíte už o hlídacím harmonogramu, až budete mít vystoupení?
Chtěla bych být aktivní maminka. Nedovedu si představit, že bych nastoupila na dvouletou mateřskou dovolenou a byla jenom doma. Není to úplně můj styl a vlastně tak ani neumím žít. Studovala jsem vysokou školu, do toho jsem zpívala. O domácnost se budu starat, ale chtěla bych hned po dvou měsících, třeba už na prosinec bookovat venkovní akce. Moje mamka bude mladá babička, doufám, že mi s tím pomůže. Když bude partner doma a nebude zrovna lítat ve světě, tak určitě pomůže taky.
René Kuboš a Markéta Konvičková (Ostrava, 21. května 2020)
V čem tkví váš úspěch v osobním a pracovním životě?
Vždycky jsem byla hodně pokorná, hezky vychovaná a neberu to automaticky, že se můžu jedenáct let po SuperStar živit zpěvem. Je to nádhera, protože od nás je třeba Monika Bagárová, Jan Bendig, Ben Cristovao, Martin Chodúr. Strašně si toho vážím. Jsem ráda, že mohu koncertovat. Ale čím to je? To nevím. Určitě to není zadarmo. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který by čekal doma, že ho poptají a bude mít za to statisíce. Je potřeba chodit na hodiny zpěvu, udržovat se, věnovat se tomu, být tu pro fanoušky a hlavně vás to musí bavit. Tím pádem to lidi cítí a baví je to s vámi.
Uvědomujete si, že jste takový silný ročník? Protože ne každému účastníkovi SuperStar se zadaří.
My jsme měli výhodu, že jsme byli po dlouhé době první Československá SuperStar a po nás byla zase dva roky pauza. Měli jsme možnost vydat si alba, natočit videoklipy. Někteří z těch, které jsem jmenovala, jsou třeba exotičtí a člověk si je zapamatuje. Já jsem nenápadná blondýnka, která se ztratí v davu, když si dá klobouk, nebo brýle. A nejsem až na takovém vrcholu jako je třeba Lucie Bílá a Ewa Farna. Snažím se ale udržet. Věřím, že jednou třeba budu moct říct, co řekly Věra Špinarová a Marie Rottrová, že zpívaly ne jedenáct let jako já, ale že třeba zpívaly padesát let. Takže můj sen a cíl je prozpívat se životem.
Jaké bylo vaše nejvzdálenější vystoupení?
Vystupovala jsem v Turecku, v Řecku nebo třeba v Anglii. Pokud jsem nešla někde v L.A. na pláži a nebylo mi zrovna do zpěvu, tak jsem nikde dál nezpívala. Upřímně ani tyto ambice nemám. Mám ráda Česko, rodinu, kamarády a jsem člověk, který tuto zemi neopustí a chce zpívat tady.
