Nikdy jste moc o vztazích nemluvila.
Já nikdy ani moc vztahy neměla, to je možná ten důvod, že své soukromí až tak neřeším. V podstatě ani nebyl čas randit nebo chodit do barů a tam balit kluky. Možná proto se o tom nebavím. Ale teď už mám tři roky partnera. Je to spokojený vztah, žijeme v Ostravě, přestože hodně jezdím do Prahy za prací. On pracuje v rádiu, kde musí každé ráno fyzicky být.
Jak jste se poznali? Je to člověk z úplně jiné branže?
My se tak nějak míjeli, vyšlo to až napotřetí, takže do třetice všeho dobrého. Před sedmi lety jsem byla hostem v jednom ostravském rádiu a on tam byl jako moderátor. Já přišla jako zpěvačka, jako host toho vysílání, a už jsme si padli do noty. Jenže tenkrát měl někoho on a pak, když už se rozešel, jsem někoho měla zase já. Pak už jsme se konečně oba sešli jako svobodní. Pořád jsme na sebe nějak podvědomě mysleli, až to do třetice klaplo.
Takže to bylo opravdu sedm let?
Sedm let kolem sebe tak nějak chodíme a tři roky z toho jsme už spolu.
Říkala jste, že bydlíte v Ostravě a v Praze jste jen občas. Proč Ostrava? Je to i kvůli příteli?
To ani ne. Já hlavně pocházím z Třince a když jsem se rozhodovala, co se stane, když mi odejdou hlasivky, řekla jsem si, že bych chtěla mít vysokou školu. Proto jsem v Ostravě, žiji tam už čtvrtým rokem kvůli studiím. Už mám bakaláře, už jsem Bc. Markéta Konvičková, a teď bych ještě chtěla doputovat na inženýra. Říkala jsem si, že to asi nechám na partnerovi a dostuduji, protože on chce být profesionálním pilotem a na podzim by chtěl jít do Prahy na výběrová řízení. Pokud ho samozřejmě pozvou, v což doufám, protože se tomu opravdu věnuje a baví ho to. Kdyby ho náhodou vzali do Prahy, tak půjdu s ním. Když ho třeba vezmou do Katovic, tak zůstanu v Ostravě. Řekla jsem mu: „Je to na tobě a na tom, kam tě vezmou.“
Je hezké, že máte sice kariéru, přesto respektujete partnera.
My se oba hodně respektujeme. Já s ním dál jít nemůžu - můžu ho následovat do Ostravy, do Prahy, možná ještě do Bratislavy, ale dál už ne. Vzájemně jsme se domluvili, že bude bojovat za to, aby to byla jedna z těch destinací tady, abychom si mohli vyjít vstříc. Asi nejsem taková ta typická žena pilota, která čeká doma nebo někde v Dubaji a tam se nechá živit a vydržovat. Nevím, co bych tam dělala. Já se zblázním, když nebudu zpívat. Proto jsme se domluvili tak, abych já mohla dělat práci tady a on mohl létat a dělat, co ho baví.
Když se vrátíme ke zpěvu, co byl pro vás největší úspěch?
Pro mě jsou největší mety a úspěchy třeba haly. Když se dostanu na nějaký koncert, který je vyprodaný, je tam deset nebo patnáct tisíc lidí. Nebo třeba na Staromáku, to byly hudební festivalové ceny, tak tam bylo také dvacet tisíc lidí. To je ta odměna, to je to, proč to člověk dělá a kam se chce dostat. Samozřejmě mě čeká ještě dlouhá cesta, protože nejsem Lucie Bílá nebo Helena Vondráčková, které jednou ročně vyprodají O2 Arenu. Cíle tam ale jsou. Potěšilo mě, když mě pozvali vystupovat na Slavíky, to bylo také fajn. Co je pro mě důležité, že mám pořád fanoušky, lidé mi fandí a drží palce. To je asi nejvíc, že mě za těch sedm let neopustili, jsou pořád se mnou, chodí na koncerty a baví je to. To mě těší.
Plánujete si někdy udělat velký koncert?
Plánuji, ale to budu muset ještě hodně dlouho plánovat. Vím, že třeba Ewa Farna teď vyprodala Forum Karlín, kde se vleze asi dva a půl tisíce lidí. Není to O2 Arena, ale je to pořád neuvěřitelný úspěch, že se jí to povedlo. Půjdu tam asi také. Krůček po krůčku. Nejdřív nějaký kulturák, potom třeba Forum Karlín a až někdy O2 Arena. Chce to hity, chce to pracovat, chce to neusnout na vavřínech a dělat to, co mě baví. Lidé za tím snad přijdou.
Myslíte, že lidé chodí málo na koncerty?
Myslím, že tady funguje koncept mladých kapel, mladých kluků, taková jedna rovina písniček a tam ti lidé chodí. Tohle je teď trend. U zpěvaček je nějaký problém, zvlášť u mladých. Z mladých zpěvaček znám jen Ewu Farnou, Lenny nebo Debbie, ale tím to končí. Nemyslím si, že by se holkám, krom Ewy, povedlo koncerty zaplnit v tisících nebo desetitisících. Jak říkám, teď je nějaký trend, ale my zpěvačky počkáme a třeba to otočíme a pak budou lidé chodit na nás.
Co byste dělala, kdybyste přestala zpívat? Třeba když vám odejdou hlasivky.
Studuji marketing a obchod, a tím pádem mě baví vymýšlet si klipy, vymýšlet reklamy, zkrátka taková ta tvůrčí činnost. Nedokážu si představit, že sedím někde od osmi do čtyř, při vší úctě ke všem, co takhle někde sedí v práci. Určitě bych chtěla jezdit, cestovat a třeba někdy někomu pomoct a předat mu všechny zkušenosti, které mám nebo teprve mít budu. Pomoct mu vydat duet nebo ho nějak manageovat. V marketingu se vidím, kdyby to náhodou nevyšlo.
S přítelem jste spolu už tři roky, takže určitě nastupuje otázka ohledně budoucnosti, svatba, děti. Bavili jste se už o tom?
My už jsme se tak trochu vzali, ale ve fiktivním slova smyslu, protože jsme loni v říjnu natáčeli česko-romský duet s mým kamarádem Honzou Bendíkem. Proběhla tam svatba, jenže oni nás opravdu nalíčili, měli tam opravdového oddávajícího - ne falešného, ale regulérního. Naštěstí to tam neplatí, protože to není v rámci Evropské unie, takže jsme to nepotvrdili a měli to jen nanečisto. Prstýnky se nenasazovaly, takže to bylo opravdu jen v rámci klipu.
On s vámi v tom klipu hrál?
On tam se mnou hraje. V klipu se vezmeme a já mu potom uteču se zahradníkem. Teď jsme jeli do Tuniska natáčet pokračování, protože to má pět milionů shlédnutí, což je na Českou republiku krásné. Rozhodli jsme se udělat pokračování česko-romského duetu, takže to bude i pokračování telenovely, zase tam bude můj partner, zase tam budou různé příběhy, takže se těšíme, až to v září vypustíme ven.
V show Tvoje tvář má známý hlas
Nastala ve vašem životě nějaká výrazná změna od účinkování v show Tvoje tvář má známý hlas?
Změna v podstatě asi úplně ne, spíš jsem se po sedmi letech od skončení SuperStar zase připomněla lidem, kteří o mě nevěděli nebo ještě neví. I bez Tváře jsem ale měla spoustu koncertů, pořád se tím živím, nikdy jsem nemusela do jiné práce. V podstatě se mi jen rozšířil trh. Víc jsem koncertovala třeba na Moravě a teď už je to i po Čechách, takže je to taková celorepubliková záležitost. Člověka to tak nějak posiluje a motivuje. Je tam určitá zodpovědnost nezklamat tým, který mě tam vybral. Přece jen na to kouká jeden a půl milionu lidí, takže ta škola je veliká. Že by se z toho ale měl člověk zbláznit, tak to myslím, že ani ne.
Měla jste někdy období, kdy už jste nechtěla být zpěvačka?
To vůbec ne a myslím, že to ani nehrozí, protože mám strašně krásnou rodinnou základnu. Vždycky, když začnu někde vybočovat, volám si s mamkou a ta mi začne říkat takové ty normální věci, jak se pěstují ředkvičky, okurky a podobně. Mám krásné rodinné zázemí, super management, partnera. Myslím, že když mám kolem sebe lidi, kteří mě tvoří a drží na zemi, je to to nejlepší, co můžu mít. Takže jsem se z toho nikdy nezbláznila. Ani si nemyslím, že jsem natolik slavná, že bych se měla zbláznit.
Přemýšlela jste někdy, že úplně změníte svůj styl, nebo to jde s tím, jak dlouho jste na scéně?
Přišlo to v podstatě teď. Vždycky jsem se snažila vyhovět víc lidem a rádiím, než sobě. Dělali jsme písničky, které tu nějak fungují, ale teď jsem si řekla: „A dost, už chci dělat to, co mě baví!“ Což je styl Arethy Franklin, soul, Christina Aguilera, takové to R’n’B. Vydali jsme nový videoklip, který se jmenuje Teď už vím a v něm mám jako hosta slovenského rappera Suverena. Je to opravdové R’n’B, soul, ty kudrlinky... Takže konečně něco, co mě opravdu baví a s čím jsem úplně ztotožněná. Chtěla bych v tom pokračovat dál.
Říkala jste, že jste se zatím nemusela živit ničím jiným. Bylo to tak hned od začátku?
V podstatě od začátku, protože po skončení soutěže SuperStar mi bylo patnáct a hned jsem si zpíváním začala přivydělávat. Pořád se to drží, protože - klepu a ťukám - spousta z nás, kteří vylezli z takových soutěží, neměli to štěstí nebo možnost. Buď se z toho zbláznili, měli špatný management, nebo na ně ty peníze byly moc. Musím se fakt přiznat, že to nějak nepřišlo a opravdu se tím už sedm let živím. Můžu si koupit lepší kabelku než spolužáci, nemusím to řešit, sama se o sebe starám. Je to fajn.
