Pětidenní pracovní režim je výhoda pro někoho, kdo má rád plánování. Jste taková?
Právě že nejsem a taky těžko snáším rutinu. A myslím, že i diváci. I proto se snažím na začátku vysílání neopakovat to stejné: Dobré odpoledne, vítejte u… Taky si pořád ještě trochu zvykám na pracovní dobu od-do. Na druhou stranu, v televizním zpravodajství se pořád něco děje a zprávy jsou naštěstí premiéra i derniéra zároveň.
Začínala jste jako píšící novinářka, ale už přes třicet let vás lidé znají jako televizní moderátorku, uváděla jste hlavní zprávy na Nově i na Primě, ale i publicistické pořady, teď moderujete hodinový blok zpráv z regionů na stanici CNN Prima News a budete mít na starosti i volební vysílání. Který z těch postů vám seděl nejvíc?
Já tu práci dělám vážně dlouho, takže i my čtecí hlavy máme dnes práci daleko pestřejší, než tomu bylo v době, kdy jsem začínala. Já jsem před těmi třiceti lety opravdu hlavně četla, co mi někdo napsal, a to dokonce z papíru, který jsem si lepila pod kameru, protože ještě nebylo čtecí zařízení. Dnes je to všechno daleko pestřejší, máme během vysílání klidně několik živých vstupů, hosty ve studiu, grafiku, plazmu… no prostě je to daleko zábavnější. Takže abych odpověděla: nejvíc mě baví dnešní způsob moderování a úplně nejvíc mám ráda takzvané breaking news.
Nějaké mimořádné události, které je potřeba co nejrychleji předat divákům.
Ano, když se něco děje a děje se to právě teď, když nastupuje soutěživost mezi médii, kdo zprávu bude mít jako první, kdo ji lépe zpracuje a kdo bude mít lepší hosty ve studiu. Když odhlédnu od toho, že breaking news si obvykle vyžádá nějaká negativní zpráva, nějaké neštěstí, či katastrofa, tak je to ohromně vzrušující a pěkná práce s obrovským nárokem na soustředění, na schopnost improvizace a na celkový rozhled.
Vy si musíte úplně lebedit během živého vysílání.
Mám ho ráda i z toho důvodu, že se během něj paradoxně dělá méně chyb.
Jak to?
Začínající moderátoři se mě většinou ptají: Jak zvládnu ten stres, když vidím, že se na kameře rozsvítilo červené světlo? Jsem hrozný trémista! Říkám jim, že stres a trému musí člověk poznat, naučit se s nimi pracovat a zužitkovat je ve svůj prospěch. Vyšší hladina adrenalinu vás prostě nabudí, najednou zapomenete, že vás před chvílí bolela hlava, chce se vám na záchod, máte hlad, nebo že doma vyje pes. Všechno jde stranou a mozek se vybudí k většímu výkonu a opravdu děláme méně chyb. Když jdu do studia a nemám trému, nemám lehký stres, tak vím, že je něco špatně.
Markéta Fialová (53) Začínala jako píšící novinářka, ale od roku 1993 působí jako televizní moderátorka. Začínala v hlavních zprávách na TV Premiéra, později Prima, v roce 2001 po narození první dcery přestoupila na Novu do Televizních novin, kde spolu s Karlem Voříškem tvořili oblíbenou moderátorskou dvojici. Před pěti lety odešla do právě vznikající stanice CNN Prima News, kde působí dodnes, mimo jiné jako vedoucí moderátorů. S manželem Alexem Zajícem mají dvě, dnes již dospělé dcery Almu a Emmu. |
Tréma má občas fyzické projevy, někdo se potí, někomu naskáčou rudé fleky na obličeji, co s tím?
Ta nezdravá, paralyzující tréma obvykle ustoupí s tréninkem a praxí, na nějaké úrovni se zastaví a zůstane jen tréma, se kterou se dá žít, podobně jako se dá žít třeba s alergickou rýmou. Prošlo mi rukama hodně lidí a asi jen dva nebo tři se nedostali do fáze, kdy tréma začala opadat. Ve chvíli, kdy to napadá psychiku, člověk třeba nemůže spát, nebo má žaludeční problémy a přetrvává to, pokud vás kamera a mikrofon destruuje tak, že přestáváte být sám sebou a tělo neposlouchá, tak pak je lepší nechat to být a zkusit jinou novinářskou pozici.
Vy své mladší kolegy vedete. Co to přesně obnáší?
Když jsem začínala já, opravdu jsme hlavně seděli ve studiu a četli, dnešní mladí jdou podstatně rychleji do těch nejkomplikovanějších věcí, musí zvládnout improvizované vstupy, dlouhé komentáře dění, cesty do zahraničí, chceme po nich široký záběr schopností a dovedností.
Takže vy nekoučujete jen moderátory, ale i reportéry.
A třeba i nového meteorologa, tedy zaměstnance Českého hydrometeorologického ústavu. I on se musí naučit vystupovat před kamerou, volit správně slova, frázovat, prostě vystupovat. Kdokoliv jde na obraz, mi projde rukama. Ale dávám pozor i na zavedené kolegy, u kterých se začne objevovat nějaký zlozvyk, například opakování stejných slov, nějaká vata, nebo nějaký rušivý pohyb. Méně populární už je, že kontroluji dodržování dress code CNN, kolegové tomu říkají mravnostní policie.
Co přes vás neprojde?
Když to kolegyně přeženou s make-upem nebo výstřihem, nebo mají rudě nalakované nehty. Nezáleží až tak na mém vkusu, je to standard CNN, který jsme se zavázali dodržovat. Případné přešlapy s kolegy rovnou řeším, nebo je pošlu na konzultaci do maskérny. Chceme, aby divák především vnímal, co říkáme – a ne to, co máme na sobě a jak vypadáme. Třeba já dávám maskérům maximálně půl hodiny. Mám výhodu, že úprava mých vlasů moc času nezabere. A když běžím do studia, jsem už tak soustředěná, že kdyby se mě v ten moment někdo zeptal, co mám na sobě, tak se budu muset podívat. Tohle vůbec nevnímám, nechávám na profících a spoléhám na to, že to udělají dobře.
Jak fakt, že jste známá televizní tvář, pocítily vaše dnes již dospělé dcery?
Doufám, že moc ne. S mým mužem jsme se dohodli, že uděláme všechno proto, aby byly samy sebou, a ne dcerami nějaké Fialové. Nevodila jsem je na skoro žádné VIP akce, nenechávala jsem je fotit.
Ani fotky vašeho muže skoro neexistují.
To si ale rozhodl on sám jako dospělý člověk. Řekl ne, a hotovo. Jinak, ten tlak ukazovat veřejně děti byl ale dlouho celkem velký. U svých kolegyň jsem viděla, jak se s dětmi na titulních stránkách dá skoro až obchodovat. Běžně se mi stávalo, že mě požádali o rozhovor pod podmínkou, že u toho budou i děti a bude společné focení. Odmítala jsem to. Nemám problém o svých holkách mluvit, miluju je a opakovaně říkám, že ony dvě jsou to nejvíc, co se mi v životě povedlo. Ale jsem moc ráda, že jsem je držela stranou pozornosti.
Co by se stalo, kdy by na těch titulkách byly? Co by to s nimi podle vás udělalo?
Z dětí některých svých kolegů a kolegyň jsem měla pocit, že ta pofidérní sláva na ně dopadá ne úplně zdravým způsobem. V dnešní době sociálních sítí je toho na děti i tak až až. A vychovat přirozeně sebevědomého člověka, který není ovlivněný tím, že mámu někdo pozná, je hodně důležité a není to vůbec jednoduché. Poměrně záhy jsme i kvůli tomu přestali jezdit na dovolené, kde byl plný hotel našinců. Jednou se mi například stalo, holky byly ještě malé, šla jsem s nimi na toaletu, a když se za mnou zaklaply dveře kabinky, ostatní přítomné dámy je začaly zpovídat, kam jedeme, v kterém hotelu budeme a co máme v plánu.
To tedy dámy neztrácely čas!
A to se opravdu nepovažuju za nějakou celebritu. S mým mužem jsme byli domluvení, že až holky poberou rozum a samy řeknou, že se se mnou třeba chtějí vyfotit, tak proč ne, ale musejí být zralé a mentálně odolné, protože taková věc sebou nese „jé já jsem tě viděla tam a tam, hezký to bylo“ – ale taky hejty. A to nechcete dětem uštědřit.
A stalo se tedy, že se s vámi chtěly fotit, chtěly se s vámi ukázat?
Jednou ta mladší, Emma, bylo jí tak osm, uviděla doma časopis, na jehož obálce byla Veronika Žilková, tehdy naše sousedka, která měla dceru Kordulku ve stejném tanečním studiu jako Emma, takže ty dvě se znaly. Koukala na fotku, kde byla Veronika ve svatebním, vedle ní Kordulka a Emma: Jé, mami, já bych taky někdy chtěla být takhle v časopise. Já na to: Vážně? Tak to ti asi můžu splnit, až někdo bude chtít fotit, tak tě vezmu s sebou. A Emma: Né, to né, s tebou né, já bych chtěla jen tak, aby nikdo nevěděl, že jsem tvoje dcera. Tohle už by byl těžší úkol, ale byla jsem hrozně ráda, že to takhle vnímá a nechce být spojovaná se mnou, chce být sama za sebe.
V rámci 13 speciálů CNN Prima NEWS představí moderátorka Markéta Fialová spolu s regionálními reportéry postupně všechny kraje České republiky
Obě dcery studovaly, nebo studují v zahraničí, co jim to do života dává?
Vybraly si to samy, ale my jako rodiče to maximálně podporujeme. Pobýt někde v cizině, navštěvovat jiné části světa vám dá něco, co nejde ničím nahradit. Podívat na naši situaci a realitu zvenčí je strašně důležité. Ale je fakt, že kamarádky mi říkají: Víš, že riskuješ, že se ti nevrátí!
Že si najdou Itala nebo Španěla a zůstanou s ním…
Zahraničních kamarádů mají opravdu hodně, to je pravda. Na druhou stranu, v Evropě je všechno blízko. Nejvíc, co pro dítě můžete udělat, je, nechat ho v pravou chvíli žít jeho život, dát mu svobodu. Starší Alma studovala ve Španělsku v Bilbau, mladší Emma má potřebu být venku ještě silnější, už v patnácti nám odjela na rok do Francie.
V patnácti?
Bylo to šílené a do poslední chvíle jsem nevěřila, že jí to vyjde, musela absolvovat nějaké výběrové řízení... Ale byla to pro ni první zkušenost a pochopila, jsem, že už jí doma neudržíme. Teď studuje v Miláně módu.
Tak to máte poradkyni!
Má dobré oko a v otázce vkusu si myslím dobře rozumíme.
Promítlo se mateřství do vaší práce?
Když se narodila první dcera, výrazně se mi změnila citlivost na témata, která se týkají jakéhokoliv násilí na dětech. Nebyla jsem schopna o tom mluvit, pořád jsem si to personifikovala a představovala si, že se ty hrůzy dějí mému dítěti. V té době jsem moderovala s Karlem Voříškem, musel chudák tyhle vstupy číst místo mě. A když jsem na moderování zůstala sama, snažila jsem se takové zprávy nějak zestručnit a mentálně se na ně připravit. Jinak nic zásadního, občas mi holky komentovaly make-up, nebo oblečení, většinou tedy v případě, když to nebylo podle jejich gusta. Ale vtipné bylo, že když doma něco hledaly, nebo se pídily, co bude k večeři, nejdřív si zapnuly televizi, jestli náhodou nevysílám, protože věděly, že bych jim určitě nevzala telefon.
S vaším mužem jste už čtvrt století, ale nikdo ho vlastně nezná. Nemáte mu za zlé, že musíte chodit do společnosti bez něj?
Mám pro to naprosté pochopení. Párkrát mě zamrzelo, když byla nějaké akce, na kterou jsem chtěla jít, a nezbylo než na ni jít s kolegou, nebo se k někomu přidat, ale to jsou takové malichernosti. Pro mě je důležitější, aby se cítil komfortně, chápu, že nechce být manžel té Fialové. Mimochodem, máme spoustu přátel, kteří na toto konto vtipkují.
Jako že máte doma pana Colomba.
Jasně, ale raději tohle, než narušovat náš soukromý společný život, kterého si vážím. Můj muž je nejlepší ze všech, které jsem doteď potkala. Jeho postoj chápu, není z téhle branže. Když mě poznal, byl překvapený, že dělám v televizi.
Markéta Fialová (1997)
Neznal vás jako moderátorku?
Když jsme se poprvé bavili, ptal se: Co ty děláš? V televizi? Na Primě? Ježiš, tak to musíš znát tu Kociánovou! Mě prostě neznal. Jenže v té době, když mě načesali a nalíčili, nebyla jsem si tolik podobná. Ani já bych se nepoznala.
Vážně ne?
Viděla jsem třicet let starý záznam, kde nějaká paní s hodně divným účesem vysokým hláskem říká: Dobrý den, vítejte u hlavních zpráv televize Premiéra. Tedy – došlo mi, že jsem to já, ale ten hlas zněl jak ze záhrobí. A to oblečení, co jsem měla na sobě! Přesně si pamatuju, že to bylo sako paní maskérky, která pořád říkala: Vypadáš hrozně dětsky, musíme tě trošku zdospělet, udělat z tebe dámu! I proto mi oblékali nepadnoucí saka a na hlavě dělali nejrůznější kreace.
To jste měla delší vlasy?
Ano, taky proto jsem si je pořád stříhala a stříhala, protože už jsem fakt nechtěla, aby mě česali na Saskii Burešovou. Tedy, té tu slušelo, ale mně ne, vypadala jsem jako svoje teta.
Markéta Fialová a Pavlína Wolfová (ještě coby Spálená) na archivním snímku
Krátké vlasy jsou vaše značka. Já si vás s dlouhými nedokážu představit.
Ještě na Nově jsem je měla malinko delší, vizáž moderátora se nesmí měnit radikálně, a když, tak s rozmyslem, diváci jsou konzervativní a v tuhle chvíli nemám šanci si nechat vlasy narůst.
Toužíte po tom?
No jasně, vždyť je to mnohem pohodlnější! Všechno je na údržbu snazší než krátké vlasy. Kolegyně, které mají aspoň mikádo, navštíví kadeřníka jednou za dva měsíce. Když mně vlasy narostou o dva milimetry, už to není ono, už jsem z toho nervózní a musím běžet se nechat ostříhat. V kalendáři mám takhle nalajnované termíny ke kadeřníkovi na půl roku dopředu, protože ten můj je skvělý a tím pádem vytížený, tak abych měla jistotu, že mě vezme.
Ale denní údržba krátkých vlasů je přece snazší, ne?
To ano, plus ten čas, který ušetřím v maskérně to je před živým vysíláním vždycky bonus, samozřejmě. Ale až jednou budu moct, nechám si je narůst a stane se ze mě dlouhovláska.
5. května 2020 |
