Jejím tématem je rodičovství, které mezi ostatními matkami hodně rezonuje. Vyhlédla si ji proto nezisková organizace Aperio a požádala o spolupráci. „Aperio pomáhá rodičům v těžkých životních situacích. Funguje jako poradna, mohou tam zavolat a dostane se jim podpory. Sleduji je už dlouho, a když jsme se nakonec propojili, chtěla jsem jim nějak pomoct,“ vypráví herečka, která je sama dvojnásobnou maminkou.
Na její popud vznikla knížka Rodičovské historky, do níž přispěli svými povídkami mimo jiných Bára Nesvadbová, Martina Formanová a Petra Nesvačilová, přičemž část zisku z jejího prodeje bude věnována společnosti Aperio.
„Sama mívám občas pocit, že rodičovství nezvládám, a to řeším opravdu malé starosti, jako že Rudolf vyrostl z podzimních kalhot, nebo že nestíhám ráno udělat dětem svačiny. Když si představím, že jsou tu rodiče, kteří se perou s daleko závažnějšími problémy, tak mi hlava nebere, jak vůbec můžou fungovat. Takže jsem jim chtěla touto formou pomoct. Ale ta knížka je určená všem rodičům, nejen těm, co právě prožívají horší časy,“ vypráví.
Na Instagramu se přiznává Marie Doležalová otevřeně i k tomu, co nezvládá. „Ono to není o tom, abychom si navzájem říkali, jak je v pořádku, že něco děláme blbě. Ale člověka uklidní, když vidí, že špatné věci se nedějí jenom jemu a přestane se tepat za to, že některé dny není všechno perfektní. Baví mě tyhle ‚nedostatky‘ normalizovat,“ říká.
Chyb už nadělala spousty. „To, že vedu dítě na kroužek, který začíná až za hodinu, už jako průšvih ani neberu. Tak máme hodinu navíc a můžeme poslouchat v autě audioknihy,“ vypráví. „Ale pocit, že to mateřství asi fakt nezvládám, jsem zažila s Rudym při kontrole u lékaře. Když se v ordinaci zul, měl na ponožce díru. Paní doktorka, která už sama od sebe byla dost ostrá, na mě koukala jako na neschopnou matku. A já si v duchu říkala, a to paní doktorko ani nevíte, že tu díru tam měl už včera a já mu přesto tu ponožku dneska na nohu natáhla. Tak příšerná matka jsem.“
Oba jsou bohémové. Ona i její partner Marek Zelinka, profesionální tanečník a choreograf, se kterým před deseti lety vyhrála StarDance. Propisuje se jim to i do rodičovství. „My jsme s Markem ani v dobách, kdy jsme ještě děti neměli, neobědvali každý den ve dvanáct. Někdy jsme si připravili skvělý brunch, jindy jsme jedli za běhu sušenky, což je při našem způsobu života normální. Ale děti nás v tomto směru dost ‚osekaly‘. Nemůžete mít malé děti a nějak u toho vlát. Na druhou stranu, možná nemáme doma vždycky naklizeno, ale zase si pouštíme hudbu, děláme srandičky, různé scénky… Naše děti se podívají do divadla, jeho zákulisí, jdou s tátou do galerie... Každá rodina to má jinak. A až děti vyrostou, tak si to taky budou dělat po svém. A třeba i chodit na terapie a vyprávět, jak jim vadilo, že to doma bylo bohémské,“ směje se Doležalová.
„Jsem přesvědčená, že člověk může být dobrým rodičem teprve ve chvíli, kdy je sám sebou. Každý máme jiné silné stránky, někomu jde skvěle pečení buchet, jinému vysvětlování encyklopedických hesel, další dokáže předávat dítěti vztah k umění… A je třeba jich využít a zároveň nějak zvládnout to, v čem jsme slabší,“ dodává.
Dcera Alfréda už chodí do první třídy, o dva roky mladší Rudolf do školky. Ale Marie Doležalová se zatím k herecké profesi vracet nehodlá. Pohltilo ji psaní. „Naplňuje mě tvořit něco po svém. Jsem sama svojí paní a co chci, to sděluji. V herectví je to jiné, neustále se přizpůsobujete nějakému zadání. Autora, režiséra, všech okolo. Je spousta skvělých herců a hereček, které tahle práce naplňuje po celý život, ale já jsem najednou objevila, že by mě bavilo prozkoumat ještě jinou oblast a tou je psaní,“ říká. Zároveň přiznává, že by se nebránila ani dalšímu dítěti, byť se cítí dost unavená.
Jejím první větší rolí před kamerou byla Iška v dnes už kultovním snímku Pusinky. Velký ohlas vyvolal u diváků i sitcom Comeback, kde hrála po boku ostřílenějších herců, jako jsou Martin Dejdar, Tomáš Matonoha a Dana Batulková. Kristýna Leichtová, k níž měla věkově nejblíž, se nedávno přiznala, že mladou nezkušenou Marušku tenkrát s Matoušem Rumlem, který hrál Lexu, záměrně přehlíželi.
„Byla to z jejich strany taková legrácka, ale jsem ráda, že to konečně odkrývají. Jako Saša v Comebacku jsem měla pocit, že jsem pro ostatní neviditelná a oni když zjistili, že mi to způsobuje nějaké emoce i mimo kameru, začali předstírat, že mě nevidí, i když se právě netočilo. A bavili se, jak se u toho rozčiluji. Ale mně to nakonec pomohlo, lépe jsem se tak mohla do Saši vcítit,“ dodává.
Brala to údajně jako legrácku, které jsou v showbyznysu běžné. „I když to tak zvenku nevypadá, herci mívají mezi sebou dost ostrý humor. Už jenom, když jako nováček přicházíte do divadelního souboru, musíte ustát ze strany kolegů jakýsi nezájem a přehlíživost. A svoje místo v souboru si vydobudete tím, že si takové věci nebudete brát osobně,“ vypráví Doležalová, pro kterou bývalo v minulosti domovskou scénou Divadlo Na Fidlovačce.
„Byl mezi námi kolega, který natočil reklamu na sýr. Člověk by si myslel, že ostatní k němu budou vstřícní. Že budou chápat, že si chtěl ještě k divadelnímu platu něco přivydělat, když má rodinu. Ale oni takhle nepřemýšlejí a jenom si z toho dělali legraci. Když přišel do divadelního klubu, pustila se nahlas ta jeho reklama a pořád dokola se mu připomínalo, že ji natočil. Říkali mu Kráječ sýra a trvalo to nejméně půl roku, aby si to vyžral pěkně do dna. Takové události jako je natočení reklamy, neprocházejí mezi herci bez povšimnutí. Ale není to myšleno ve zlém. Je to prostě náš humor,“ vysvětluje.
Do Divadla Na Fidlovačce se vrací pravidelně jako divák. I se svými dětmi. Ty totiž milují představení Betlém hledá Superstar.





















