Discopříběh je nejen o diskotékách a vztazích, ale také o barevném oblečení, šusťákovkách, typickém výrazném make-upu a doplňcích, trvalé i tupírování vlasů. To vše symbolizovalo osmdesátkovou touhu po svobodě a zábavě, která byla pro mladé únikem z každodenní šedé reality.
Patnáctiletá Mariana Slováková vstoupila do světa médií díky divadlu a modelingu. Ten byl v období pozdního socialismu vnímán jako prestižní, ale zároveň poměrně uzavřená disciplína.
Úspěšné modelky se objevovaly na módních přehlídkách, v časopisech i reklamách a představovaly ideál moderní ženy své doby – elegantní, sebevědomé a stylové. Díky modelingu i divadlu měla Mariana zkušenosti se sebeprezentací a fungováním před kamerou, což jí otevřelo cestu k životní filmové příležitosti.
Tvůrci Discopříběhu (1987) hledali typy dívek, které by věrně vystihly tehdejší mladou generaci inspirovanou západní módou, hudbou a životním stylem. Mariana do tohoto obrazu zapadla naprosto přirozeně.
Jsem hrdou babičkou, říká kadeřnice z Discopříběhu, herečka Jaroslava Stránská |
V Discopříběhu si zahrála nedosažitelnou krásku Evu, před kterou se kominický učeň v podání tehdy šestnáctiletého Rudolfa Hrušínského nejmladšího vydával za leteckého mechanika. Dnes se bývalá filmová hvězda herectví už vůbec nevěnuje. V rozhovoru pro týdeník Téma před lety popsala, jak se vůbec dostala k natáčení a co s ní bylo po Discopříběhu.
Slováková bývala členkou Bieleho divadla v Bratislavě a nabídka role ve filmu jí mohla slušně rozjet kariéru. „Vyhlášený choreograf Ivo Ladižinský nás tehdy tři děvčata vytáhl přímo z divadla a dostal nás k natáčení hudebních videoklipů,“ vzpomínala.
„Točila jsem díky tomu třeba s Marikou Gombitovou (videoklip Keď chlapci sú v pasci). Nebo se skupinou Elán (klip Klasika). Měla jsem tam rozcuchané vlasy a Jožo Ráž vedle mě s kytarou zpíval: Chcem ťa pozvať na večeru, kde na to však vziať? Tam si mě tehdy všiml režisér Soukup a řekl: To je ona!“
Discopříběh měl u nás ohromný úspěch. Přesto z Mariany slavnou filmovou hvězdu neudělal. „Žádný humbuk kolem mě nenastal. Odjela jsem po natáčení zpět do Bratislavy a bylo ticho po pěšině. V patnácti letech jsem hrála v Discopříběhu a v osmnácti jsem už žila v cizině. Mohla jsem jít studovat herectví, nebo pokračovat v modelingu. Místo toho jsem to všechno utnula,“ popsala Slováková (nyní Slováková Konečná).
Po maturitě odešla do zahraničí. „Říká se tomu emigrace. Bylo to na Silvestra 1989, takže k tomu sice už nebyl moc důvod, přesto jsem šla,“ vzpomínala. Se svým tehdejším partnerem, slovenským fotografem bulharského původu, zamířila do Německa. „Žili jsme čtyři roky v Německu, pak jsme šli do Švýcarska a tam jsme se rozešli,“ popsala před dvěma lety během rozhovoru v Show Jana Krause.
Šest let pak žila ve Švýcarsku po boku místního byznysmena a milionáře. „Žila jsem s majetným Švýcarem, paradoxně nebyl materiálně založený. Nechtěl ženu, která bude studovat a přitom chodit do práce. Chtěl mít svou ženu stále u sebe. Tehdy mi to vyhovovalo. Cestovali jsme spolu, projeli jsme Afriku a navštívili různé ostrovy po celém světě. Plavili jsme se na lodích... Byl to pěkný život. Díky tomu mám dnes nadhled,“ vzpomínala.
Na přelomu milénia se přestěhovala zpět na Slovensko a dala se dohromady s ortopedem Martinem Konečným, se kterým má dceru. Vzali se v roce 2012. Později rozjela vlastní podnikání, měla firmu zabývající se dovozem vířivek, příležitostně se také věnovala i modelingu a golfu, který je její vášní. Momentálně provozuje Slováková Konečná půjčovnu společenských a svatebních šatů v Bratislavě.
KVÍZ: Žiju si svůj discopříběh. Jak znáte hudební komedii o kominickém učni? |
