„Měl jsem metody, jak dívky oslovit i přes svůj malý vzrůst,“ vzpomíná populární slovenský herec Marián Labuda. Nesmrtelný pan Pávek z komedie Vesničko má středisková se pro týdeník 5plus2 neobvykle široce rozhovořil o svém vztahu k ženám.
Na konci října jste oslavil 71. narozeniny. Jak byste dnes ve zralém věku charakterizoval svůj vztah k ženám?
Teď mě ženy baví mnohem víc než v mládí. Dříve jsem totiž byl ostýchavý, jaksi jsem si k nim nic nedovolil. Jak je ale člověk starší, tak už si dovolit může. Ale je to zbytečné. I když si totiž teď člověk dovoluje, nevede to k ničemu.
Vy jste byl jako mladý muž k ženám opravdu ostýchavý?
Ano. Uvědomoval jsem si, že děvčata a mladé ženy mají raději muže, kteří jsou vyšší a ne malí vzrůstem. Ale měl jsem metody, jak je okouzlit. Musel jsem se naučit mluvit. Jako máte hudebníka, který hraje na housle, střídá melodie, vrací se, vystupuje do výšek a tak dále. Říká se tomu cifrovat na housle. Když já začnu cifrovat, nikoliv na housle, ale slovem, tak se stávám nedostižným. To už mě nic nezastaví a ženy by si vlastně měly dávat pozor. (smích)
Četl jsem, že máte teorii, která souvisí s výškou a se zájmem žen. V čem spočívá?
Mám teorii, že když jde dívka s chlapcem na představení nebo do kina, kde hraji i já, tak mladík je spokojen. Je spokojen, protože sedí vedle dívky, po které touží a zároveň má pocit, že když se na plátně objevím já, tak mu nebezpečí nehrozí, že mě do té soutěže o onu dívku jaksi nebere. (smích)
A vám se nejvíce líbí jaký typ žen?
Je zajímavé, že mě lákají už od mládí ty, které dělají pusinkou takové to špulení, aby se zalíbily.
Takže Marilyn Monroe je vaše oblíbenkyně?
Marilyn ano, ale také mě teď napadla populární americká herečka Glenn Close, která je známá z filmu 101 dalmatinů. S ní jsem těsně po pádu komunismu hrál ve filmu Schůzka s Venuší. Točilo se v Budapešti v opeře. Byli jsme domluveni, že si zahrajeme i v budoucnu, to se už ale nepovedlo.
Čím vás dokážou ženy naštvat?
Když nedodrží své slovo. Třeba slíbí, že se potkáme, a nepřijdou. To nemohu zapomenout.
Porozuměl jste během svého života opačnému pohlaví?
Myslím, že ano. Víte, já si bez nich nedovedu představit svůj život. Když je moje žena doma, jde mi na nervy, ale když je pryč, tak mi prostě chybí.
Marián Labuda■ Narodil se 28. října 1944. |
Spisovatel Vladimír Páral jednou v rozhovoru řekl, že zlatý věk lidstva byl na jeho počátku, když lidské společnosti vládly ženy.
To je moudrá myšlenka. A konec světa bude také, až ho znovu ovládnou ženy. Představte si ženskou jednotku, která bude vítat na letišti nějakého premiéra. Měly by ty sukničky, povál by vítr, sukničky by se nazdvihly a ten dotyčný předseda vlády bude mít důvod se klanět.
Čím jsou kromě krásy specifické Slovenky? Liší se něčím od našich českých děvčat?
Slovenské ženy se trochu víc stydí, chodí častěji do kostela i ke zpovědi, což jim víc brání se vám poddat. Toto Češky nedělají a právě o to větší radost je, když se vám Slovenka poddá. Češky a Slovenky proto nejde moc srovnávat.
Takže máte tedy raději Slovenky než Češky?
To ne, nejraději mám, když je to pomíchané. Když má Slovenka otce Čecha a naopak. Takové Čechoslovenky.
A co ženy emancipované, třeba političky? Imponují vám?
Ani ne. Tím, že bojují o hlasy voličů, pro mě ztratí svou ženskost. Chodí z města do města, z náměstí na náměstí a chce získat hlasy. To její kouzlo tím prostě mizí.
Ženy jeho života: matka, manželka i herecké kolegyně Anna Labudová Viera Labudová  Marián Labuda a Milena Dvorská ve filmu Vesničko má středisková (1985)  Ivana Chýlková a Jiří Mádl ve filmu Taková normální rodinka (2008) Ivana Chýlková a Milena Dvorská |
