„Protiúkol to úplně není, ale že by pedantství bylo výraznou částí mojí osobnosti, říct nemůžu. Možná v práci, ale v normálním životě tolik ne. Rozhodně nejsem jako Cyril, který se chová skoro jako autista. Ale jeho pečlivý přístup zároveň přináší výsledky,“ říká Adamczyk.
„Myslím, že jednou z mých nejvýraznějších vlastností je to, že jsem hravec. Mám to po mamince, ale vlastně i po tátovi. Oba jsou hraví a u mě je to něco, co docela dobře drží naši rodinu, kterou s Evkou máme, pohromadě,“ poodhaluje zákulisí manželství s čerstvou olympijskou medailistkou, snowboardcrossařkou Evou Adamczykovou, rozenou Samkovou.
Adamczykův otec učil na DAMU, kde později studoval i Marek. „Táta ale učil na produkci a když jsem tam nastupoval, už tam dávno nebyl. Pohyboval se napříč různými divadly a nejen studenti, ale i lidé z divadelních klubů na něj vzpomínají, protože byl a pořád je hodně veselý,“ usmívá se herec.
„Občas mi promlouval do duše, když cítil potřebu vysvětlit mi třeba, jak se mám chovat. Se střídavým úspěchem. Někdy to bylo k dobru, jindy jsem si jeho rady k srdci úplně nevzal, ale snad to dopadlo dobře,“ vypráví.
Nedávno se herec vrátil z Livigna, kde jeho manželka na olympijských hrách získala stříbrnou medaili, a lidé ho teď zastavují a poplácávají, jako kdyby ji vybojoval on sám. „Měl bych si ji někdy půjčit, abych se mohl pochlubit přímo tou plackou. Ale je samozřejmě hezké, že i mně blahopřejí k Evčině úspěchu. Přináší mi to velkou radost, když vidím, kolika lidem taková věc vnese do dne dobrou náladu,“ říká.
Musí si ale pospíšit, protože Eva Adamczyková plánuje nechat medaili kolovat. „Ona si trofeje doma moc nevystavuje. Zatím je uložená v krabičce a bude putovat po trenérech a členech realizačního týmu, aby se jí mohli pochlubit. Protože, jak Evka říká, je to částečně i jejich medaile. Bez realizačního týmu by toho úspěchu nedosáhla,“ vypráví.
Sám je soutěživý a ctižádostivý. „Podle mě by každý člověk měl sledovat nějaký cíl, protože tak jsme uzpůsobeni. Když nemáme nic, za čím bychom mohli jít, tak se v životě ztrácíme a začneme se v něm plácat. Takže i já sleduji, kterým směrem jít, a snažím se být cílevědomý. Ale ne za každou cenu. A moje cíle jsou spíš obecnější – mít spokojenou rodinu, dokázat ji uživit, být poctivý ve své práci, chovat se slušně k ostatním lidem…,“ vyjmenovává.
„Moje manželka je samozřejmě soutěživá, ale myslím si, že velmi zdravě. Má výhodu, že má svůj sport, v němž mnohonásobně prokázala, že je naprosto špičková, a už si to nemusí dohánět někde jinde,“ vysvětluje.
Popsal i večer před závodem, který rozhodl o Evině medailovém umístění. „Přemýšlel jsem, co bych měl Evce říct, aby nebyla nervózní. Jak ji povzbudit, nebo co by se hodilo udělat. A zjistil jsem, že nemusím vůbec nic, protože mi nervózní nepřipadala. Byla naprosto naladěná nechat tam to nejlepší, což se jí potom povedlo. A já sám jsem moc nervózní nebyl, protože jsem si mentálně vytvořil představu, že to celé klapne. Říkal jsem si, že stříbrná by byla super, a kdyby přivezla zlato, taky by to nevadilo,“ usmívá se.
„Ale když druhý den závod začal, trochu jsem znervózněl, protože hned v první rozjížďce byla Evka chvíli třetí, takže to vypadalo, že se možná dál ani nedostane. To mi trochu zatrnulo. Ale potom v průběhu… Asi to jen chtěla udělat dramatičtější,“ směje se.
On sám si na snowboardu vede pořád stejně. „Já se zlepšuji jen v zacházení s dítětem,“ říká s úsměvem a dodává, že teď žije hlavně rodinou. Rozhodl se ubrat z práce a víc se věnovat ročnímu synovi Kryštofovi.
Televizní seriál pro Novu pro něj byl příjemným zpestřením, už proto, že se natáčel v Poděbradech. Všichni včetně režiséra ochutnali léčivou Poděbradku, někteří dokonce podstoupili intenzivní kúru. Sabina Remundová pramenu holdovala v takové míře, že byla upozorněna, že to nemusí být pro její tělo zdravé.
V Buldokovi z Poděbrad hraje vyšetřovatelku Radku Fabiánovou, rozvedenou samoživitelku a matku dvou synů, jejichž otec jí leze na nervy. Není ovšem klasickou úřednicí za stolem. „Protože by to nebylo zajímavé,“ říká režisér Jakub Šmíd, který ji nutil běhat. Je rázná a do vyšetřování se umí zakousnout jako buldok, i když její postupy nejsou vždy zrovna košer.
Případy, které řeší se svým puntičkářským nadřízeným Cyrilem, odpovídají životu na maloměstě – od zcizené ovce po havárii turistického vláčku. „A celé to vyvrcholí tím, že někdo odpojí pramen Poděbradky a Poděbrady přestanou být tím, čím jsou, tedy lázněmi,“ říká Šmíd. „Samozřejmě jde o autorskou licenci scenáristy Tomáše Baldýnského, ale pokud vím, prováděl velmi poctivé rešerše přímo na místě a opravdu jsme točili u reálného pramene Poděbradky, takže kdyby si to někdo usmyslel, provést by to šlo.“
Sabina Remundová se narodila stejně jako její maminka Iva Janžurová ve znamení Býka. „I když hvězdy nemám úplně v malíku, myslím si, že svoji roli hrají. A buldok s býkem mi připadají podobní,“ říká a dodává, že i ona dokáže být tvrdohlavá. „Ale i když jsem velká holka, v jádru jsem něžná a křehká. Až nebezpečně křehká. Tyto vlastnosti jsem dala všanc, nic neskrývala a myslím, že tím jsem tu dravou Radku udělala víc zranitelnou,“ říká.
Na kriminálky herečka příliš času nemá, ale nedávno ji jedna nadchla. „Je to anglická detektivka a dostala jsem nabídku hrát její českou verzi. Je to velmi napínavý příběh, nádherně natočený s krásnými záběry skotského pobřeží a té herečce jsem i trochu podobná,“ vypráví Sabina, která na nabídku kývla. Zahraje si tak podezřelou. „Teď jsem dostala víc nabídek a nejméně dvě z těch postav jsou z něčeho podezřelé. Říkám si, začala jsem jako státní zástupkyně v Případech 1. oddělení, pak jsem byla vyšetřovatelkou a teď se dostávám mezi podezřelé. Jde to se mnou pěkně z kopce,“ směje se.
K herectví inklinuje i její dcera Adina. „Původně vystudovala fotografii, což se mi moc líbilo, a teď je na vyšší odborné škole herecké. Má báječnou třídu a skvělé pedagogy, ale uvidíme, co bude nakonec dělat,“ říká Remundová. Syn studuje práva.
16. ledna 2023 |





















