„Měla jsem černé myšlenky. Jednou jsem byla psychicky v pr*eli, že jsem neměla ani na svačinu pro kluky. Stála jsem na mostě u nás v Havířově, tam jezdil vlak. Jenže to si člověk řekne: Nojo, co tím vyřeším, že to udělám? Pomůžu sobě, ale kam půjdou děti? Tak jsem neskočila," říká Ziembová.
Davidovi Pastrňákovi byly 3 roky, když je otec opustil. „Měla jsem dva tatínky. Dopřála jsem klukům, aby se nehádali o jednoho tatínka. Byla jsem vdaná jen jednou za pana Ziembu, to nevydrželo, to padlo hrozně rychle. Milana (Pastrňáka) jsem si nikdy nevzala. S tatínky jsem pohořela,“ přiznává.
David si na těžké časy pamatuje, jsem za to ráda, říká Pastrňákova maminka![]() |
Zatímco na staršího syna díky soudům nějaké alimenty dostávala, Davidův otec je platil málo. „U Davídkova táty to bylo těžké. Jeho táta, ať je mu zem lehká, byl darebák odjakživa. Jsem ráda, že jsem si ho nevzala, protože David by asi platil jeho dluhy. On potom onemocněl rakovinou a zažádal snížení alimentů. U soudu mu dali 500 korun. Příspěvky na hokej stály 800 korun. Soudkyně mi řekla, že si za to můžu sama, že jsem Davida dala na tak nákladný sport,“ vzpomíná.
Koníčky synům ale chtěla dopřát stůj, co stůj. „Já nevím, proč jsem to dělala. Asi pro tu radost těch dětí. Mě vůbec nenapadlo, že by mohl dělat NHL. Kolegyně v práci mi říkala: ‚Na co si hraješ? Proč ho dáváš na sport, na který nemáš?‘ Bylo vidět, jak jsem šla z práce do práce, že jsem sedřená jak borůvka, měla jsem 59 kilo a vypadala hrozně. Ale já jí řekla, že děcka milují sport a budu dělat vše pro to, abychom to utáhli,“ vysvětluje.
„Pracovala jsem denní, noční a dvanáctky, ale chodila jsem i na sociálku, aby mi dopláceli do životního minima,“ vzpomíná na dobu, kdy žádná podpora pro samoživitele na koníčky dětí nebyla.
„Dělala jsem hrozně na černo, takže nebudu mít žádný důchod. Byla jsem zaměstnaná na benzínce, devět let jsem prodávala vína, chodila uklízet ve čtyři ráno do pizzerie, tvořila jsem svíčky, balila koupelnový nábytek, čistila kotle,“ vyjmenovává.
V chudých podmínkách nemohla dbát na stravu svých dvou malých sportovců, jak se to dělá v současnosti. „Všichni se mě ptají, jak jsem Davida živila - párek, rohlík, kečup. Jedli, co bylo. Palačinky, gulášovka, vše s rohlíkem nebo chlebem. Nejlevnější salám,“ popisuje.
Malá naděje svitla, když si Davida Pastrňáka všiml agent. „Ulevili mi, že zaplatili brusle a hokejky. Ale kdyby se David v pubertě rozhodl, že ho to nebaví, tak všechny ty peníze musíme vrátit. Naštěstí David makal pořád,“ popsala Ziembová s tím, že kvůli pracovní vytíženosti nebyla tou milující a vždy přítomnou mámou, jak by si představovala.
„Byla jsem drsná máma. To přiznám. Byl to stres, nervy, nebyly peníze, tak jsem byla pořád uzlíček nervů. Dnes si říkám, jak jsem je vychovala, že jsou takoví,“ říká s dojetím.
23. května 2024 |
























