Dobrá fyzička, kterou si zlepšuje také cvičením, je pro čerstvou sedmdesátnici Marcelu Královou nutností. Na „plný úvazek“ totiž pečuje o manžela Jiřího, který je kvůli pokročilé Alzheimerově chorobě nesoběstačný. Zpěvačka potřebuje mít sílu na to, aby ho dokázala v případě potřeby třeba zvednout nebo otočit, když ho umývá či převléká.
„Svůj věk neřeším. Dřív jsem si myslela, že sedmdesátka bude nějaký mezník, ale cítím se dobře, takže se tím, kolik mi je let, nezabývám. Cítím se na padesát. Každé ráno trochu cvičím, plavu na zahradě v jezírku – nejenom v létě, ale i celou zimu. Mám také saunu, takže pěstuji přirozenou imunitu,“ říká.
S otužováním začala zhruba před čtyřmi lety, v době covidové pandemie. „Tehdy jsem nevěřila, že do studené vody v jezírku vlezu, ale podařilo se. Od té doby to takhle praktikuji. Jednu zimu jsem si dokonce vzala sekyru a začala jsem sekat led na hladině, abych si mohla zaplavat,“ vzpomíná.
Podle ní je dobré začít s otužováním už na podzim, kdy voda není tak studená. „Z letního koupání přejdete do podzimního a pak volně pokračujete do zimy. Když už se do toho dáte, tak hlavní je nepřestat. Atrakce pro sousedy nejsem, do naší zahrady není naštěstí vidět,“ usmívá se. Svých osmdesát plaveckých temp v chladné vodě si dává „podle nálady“ jednou za tři až čtyři dny.
S poraněnou hlasivkou na operaci?
O nemocného manžela se stará už několik let v režimu „čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu“. Občas jí vypomůže s hlídáním Jiřího někdo z přátel, aby si mohla zajet vyřídit, co potřebuje, například na úřady.
„Manžel mě zatím poznává, pořád reaguje na hudbu, to v něm stále je (Jiří Špidra je někdejší vynikající kytarista, pozn. red). Když pustím svoje nahrávky, tak se mu to moc líbí. Můj hlas je pro něj stimul,“ přibližuje zpěvačka.
Přitom právě on ji však před časem neúmyslně o schopnost zpívat připravil. Když ho chtěla vysprchovat a svlékala mu oblečení, trefil ji rukou silně do krku.
„Mám narušený hlasivkový nerv, takže mi jedna hlasivka nefunguje. Teď pracujeme na tom, abychom ten hlas dostali zpátky. Cvičím a pořád doufám, že se to povede přirozenou cestou. Eventuálně mě čeká operace – implantát na tu hlasivku. Teprve se chystám na vyšetření ke specialistovi, takže uvidím, jestli budu vůbec vhodná pro tento zákrok. Strašně prosím, abyste mi drželi palce, abych si mohla ještě aspoň pro sebe zazpívat,“ vzkazuje zpěvačka.
Marcela Králová se zpěvu profesionálně věnovala od sedmdesátých let. V roce 1977 ji u vydavatelství Panton vyšel první singl, o dva roky později se jako nováček zúčastnila Bratislavské lyry a získala ocenění za interpretaci písně Noční pláč. V dalším ročníku si ze Slovenska odvážela zlato za skladbu Monogram D+M.
V polovině osmdesátých let uspěla s písní Křídla štěstí na soutěžním festivalu v polských Sopotech, kde ji porota ocenila Jantarovým slavíkem. Jako interpretka měla široký hudební záběr – zpívala kantilény, jazz i swing. Do svého repertoáru převzala také několik písní od slavné zpěvačky Whitney Houston zmíněné v úvodu článku.
4. června 2022 |
