Jaká byla vaše devadesátá léta?
(smích) Smí se to říkat? Samozřejmě bylo to bezvadné, devadesátky byly skvělé, byla výborná muzika. Já jsem hrála s O.K. Bandem, potom jsem přešla na sólovou dráhu. Takže super.
Zažila jste osobně Discoland?
Byla jsem tam na otvíračce. Zažila jsem ho teda jedinkrát a vím, že mě to fascinovalo. Byl to takový zvláštní svět, zkrátka úplně jiný než jinde. Pamatuji si velká zrcadla. Někdo tady v Retro Music Hall říkal, že jsou tu podobný ochozy, ale to se mi už tak nějak vyzmizíkovalo. Byl to zkrátka jiný svět.
Shledání s Ivanem Jonákem proběhlo?
Asi jsme se pozdravili. Kdysi Vítek Olmer točil film, který se jmenoval Nahota na prodej, a můj manžel tehdy dělal asistenta a Ivan Jonák tam přijel na natáčení. Takto si ho pamatuji a to je všechno.
Co byste z devadesátek vrátila do současnosti?
Možná ten porevoluční čas, určitý rozkvět po socialismu. Že lidi najednou byli svobodní, což samozřejmě v dnešní době jsme někde úplně jinde. Nebo možná tu radost.
Co vám dělá radost v dnešní době? Čemu se věnujete, aby vás to nabíjelo?
Zaplať pánbůh, že víc než po čtyřiceti letech můžu dělat svoji práci a že ještě někoho baví a zajímá. Kromě toho taky učím na Mezinárodní konzervatoři, předávám zkušenosti, které jsem za kariéru nějakým způsobem nabyla. Učím interpretaci, to znamená, jak pracovat s písní, dynamikou, porozuměním textu a tak dále. To mě velmi baví.
Potom mě baví vymýšlet si projekty. Vlastně i to dvouleté nucené zastavení, co jsme měli, jsem věnovala hodně sobě. Začal jsem víc hrát na piano, na kytaru a našla jsem si koníčka, že kreslím mandaly na staré pokličky. Když budete mít někdo staré pokličky, ke mně s nimi!
Toto mě opravdu těší a byla jsem ráda, že nebydlím v Praze, ale mimo, u Kutné Hory. Tam to bylo opravdu do přírody coby kamenem a bylo fajn, že člověk nebyl pod tou energií roušek. Nebylo to až tak ukrutné.
Marcela Březinová, DJ Uwa, Šárka Rezková a její partner Mirek na retroparty Jak to žilo v Discolandu (Praha, Retro Music Hall, 7. dubna 2022)
Co ve vás konkrétně zanechala éra alba Disco! s O.K. Bandem?
To bylo první velké cédéčko, protože do té doby jsme točili jenom singly. Dělalo se to v češtině i angličtině. To bylo něco, že už můžete natočit velkou desku. Byla to opravdu velká sláva. Musím říct, že jak se cykly opakují, pořád je to v takovém kruhu, tak dnes se vrací i hodně těch zvuků.
Řekla byste o sobě, že jste živel, který v životě improvizuje a ničeho nelituje?
To určitě. Nemůžete litovat. Jsou věci, které se povedly méně, jsou věci, které se povedly víc. Ale všechno mělo přijít k nějakému okamžiku, všechno mělo přijít, aby vás to někam posunulo. Vy se musíte naučit odpouštět, některé věci i vypustit. Jít dál, zkoušet nové věci. A experimentovat mě baví dodneška.
A taky musíte být věrná svému stylu.
Ha! Dneska mám tady sako, které má velmi zvláštní historii. Protože co byly devadesátky? To byly mrkváče, ty jsem fakt nenašla, ledvinku nějakou mám, ale to se na pódium nehodí. Tak jsem hledala nějaké sako s vycpávkami. No a toto je sako mého manžela, ve kterém potom maturoval můj syn a dneska ho mám tady. Takže to je přece neuvěřitelný historický fakt!
