Patříte mezi herečky, kterým hraní v době karantény chybělo, nebo jste si nečekané volno spíš užívala?
Mně hraní nechybělo, ale klidu doma jsem si užívat nemohla. Od začátku karantény jsem byla v šoku a žila až v panickém strachu o dceru a o mě, protože je na mě absolutně závislá. Asi tak po měsíci jsem se srovnala, začala uvažovat logicky a můj pohled na celou pandemii se velmi změnil. Další dva měsíce pro mě byly doslova živou vodou, žádné povinnosti, žádné telefonáty, jen klid doma s dcerou. Bylo to pro mě zlomové období, do shonu se už nevrátím.
Kvůli pandemii bylo přerušeno i natáčení filmu Ženská pomsta, ve kterém hrajete jednu z hlavních rolí. Krátce po skončení bezpečnostních opatření poslední klapka však nakonec padla. Jak vzpomínáte na spolupráci s režisérem a spoluautorem scénáře Dušanem Rapošem?
S Dušanem jsem pracovala poprvé a snad ne naposledy. Je obrovské sluníčko a nabaluje na sebe lidi stejného ražení, jako je on sám. Je to klidný, láskyplný, vyrovnaný muž se smyslem pro humor a s krásným životním nadhledem. Práce s ním je terapie klidem a pohodou.
Vraťme se k názvu filmu. Myslíte, že může pomsta v reálném životě fungovat?
Někteří lidé se mstí, já k nim nepatřím. V případě, že mi někdo ublíží, je pro mě daleko sladší odpustit než se mstít. Mou maximální pomstou, dá-li se to pomstou vůbec nazvat, bývá pouze to, že tyto lidi prostě jen ze svého života vypustím. Nikdy jim ale nic nevracím a neubližuji. Pomsta v našem filmu je pomsta s humorem a velkou nadsázkou. Do kina se tak mohou těšit všechny ženy, které byly podvedeny svými partnery, protože třeba zjistí, že to není zase až taková tragédie a že život je i potom stejně krásný a často i zajímavější.
Děj filmu se mimo jiné odehrává i v pánském striptýzovém baru. Máte s tímto typem zábavy vlastní zkušenost? Když už někam vyrazíte, kam se nejraději chodíte bavit?
Tyto svlékací bary nejsou nic pro mě. Já se stydím a trpím, jsem vychovaná v komunistickém temnu a v předsudcích. Takové situace mi jsou spíš proti srsti. Kluci, se kterými jsme ale natáčeli tyto scény, byli ale moc fajn a slíbili mi, že mě těch předsudků rádi zbaví. (smích) Ale upřímně, v podnicích, kde jsou všichni oblečení, je mi líp.
Jak vám šla jízda na koni?
Na koni jezdím asi tak od svých dvaceti, takže dlouho. Tím pádem to pro mě nebyl žádný problém. Spíš mě mučilo, že jsem se nemohla s tím svým krásným koněm na úhledném golfovém hřišti v Čeladné, kde jsme točili, pořádně prohnat. To by byla drahá vyjížďka!
Jana Paulová, Mahulena Bočanová a Eva Vejmělková
Vaše kamarádky ve filmu ztvárnily Jana Paulová a Eva Vejmělková, na první pohled se zdá, že jste rozdílné typy a povahy. Co by se dalo říct, že vás tři ve skutečnosti spojuje?
Mozek, srdce, nadhled…a věk! (smích)
Vaší nejbližší kamarádkou v reálném životě je známá kostýmní výtvarnice Zuzana Straková, konzultujete s ní svůj šatník?
Zuza už to vzdala. Mně je upřímně móda úplně jedno, je to strašně přeceňovaná záležitost. Nechápu, jak někdo může zasvětit život barvě trička. Mě zajímá spíš dobrá dovolená, dobré víno nebo restaurace, dobrá letecká společnost, když někam letím, nebo dobré ubytování. Toto jsou mé priority. Nosím to, v čem se cítím pohodlně a svobodně. Nikdy se nenechám znásilňovat trendy a takzvanou módní policií v různých bulvárních plátcích. Je legrace, jak lidi tak vážně řeší takové nesmysly.
Baví vás sociální sítě?
Na Facebooku čtu, co je ve světě nového. Mám hodně přátel po celém světě a takto s nimi můžu zůstávat v kontaktu. Instagram je taková zábava před usnutím, nedá se brát vážně. Je to vlastně takový reklamní portál, ale na miliardy světelných let vzdálený realitě. Své profily na sociálních sítích si držím v normálu, propaguji jen fajn věci, kterým věřím, ale tak devadesát procent mého obsahu je normální život a zážitky, které mi dělají radost.
Co vás momentálně čeká, v soukromí i v práci?
Soukromí je moje soukromí, těším se na prázdniny. Do školy a práce se s Marinou vracíme až v září. Teď jen musím ještě pár dní dotáčet seriál pro ČT – Déčko, dotočila jsem Ženskou pomstu, která bude mít premiéru v září, a znovu začíná Ordinace v růžové zahradě. Od září začíná divadlo, se souborem Háta zkoušíme novou hru Svatby bez obřadu, stále jsem v Činoherním klubu a do Karlína se vrací Sněhová královna.
