Mahuleno, co vás momentálně nejvíce těší?
Teď mě těší, že už se láme to hnusné počasí, kdy je brzy tma a už se pomalu blíží jaro. Já jsem optimista, takže už teď čekám na jaro.
Jste jarní typ?
Jsem typ, který má rád sluníčko a kytky. Miluji zimu, ale takovou tu zasněženou a tady to se mi vůbec nelíbí, nedělá mi to radost. Pes má pořád nohy od bahna, doma je bordel a špína, každý den musím vytírat a luxovat. Nesnáším to. Už se těším, až bude venku sluníčko, hezky si otevřeme terasy a pes bude venku ve svém „běhacím“ areálu.
Největší nepořádek vám tedy dělá pejsek?
Ano, pes. To je peklo. On si může doma dělat co chce, takže je to pak denně o vytírání a luxování.
Jste v českém šoubyznysu už dlouho, byla jste i dětská hvězda. Nebylo to pro vás tenkrát trochu složité?
Bylo mi to úplně jedno, protože jsem byla dítě, vůbec jsem si to neuvědomovala. Hrála jsem asi od pěti let. To je dávno, je mi dvaapadesát. Nebo třiapadesát? Teď mám v březnu narozeniny. Takže to dělám celý život. Mně to vlastně bylo jedno. To, že dělám povolání, které je výjimečné, mi začalo docházet až na škole, na konzervatoři. Když mě vzali do angažmá do Národního divadla. To mi bylo asi dvaadvacet let. Potom mi to došlo definitivně ve chvíli, kdy jsem porodila Marinku, to se mi to v hlavě poskládalo. Vždycky jsem na všechno potřebovala víc času.
Toužili po vás někdy nápadníci jen proto, že jste se jim líbila v nějaké roli?
Po mně šli nápadníci celý život. Tak nevím, jaké měli úmysly. A ono to stále setrvává, ještě nejsem úplně mrtvá. Ale věkový limit je samozřejmě jiný. Nevím, proč to dělali. Jestli se mnou byla legrace? Nebo jestli jsem byla slavná? Nebo jestli si říkali „s tou chci bejt“. Nevím… To se musíte zeptat jich.
Mluvila jste o věkovém limitu. Máte nějaký, když přijde na muže?
Já? Ne.
Takže kdyby přišel nějaký šikovný vysokoškolák, nebránila byste se?
(smích) Ne, takhle... Já potřebuji z muže cítit respekt a musím se s ním zároveň umět smát. A to je taková štrapáce, že to se jen tak někomu nepodaří. Takže si myslím, že nějaký vysokoškolák, jedenadvacet, dvaadvacet let, to by vážně nebylo možné. Ale čím jsem starší, tím víc se mi líbí starší kluci, protože to tak asi nějak logicky souvisí.
Když se však podíváme třeba na Madonnu...
Madonna, tak ta má svých starostí dost. Ta má myslím úplně jiný životní styl než já. Zahraniční celebrity a lidé slavní v České republice, to je nesrovnatelná věc. My jsme tady všichni myslím docela dost normální a vůbec si myslím, že my tady u nás se za nějaké celebrity ani považovat nemůžeme, protože to je úplně absurdní. Já chodím obden nakupovat do obchoďáku a jezdím metrem, takže to je jiný životní styl, než má třeba Madonna. Tak to se pak nedivím, že jí hrábne, když je jí padesát, nebo čtyřicet, nebo kolik jí vlastně je? Šedesát?
Připadá vám zahraniční dění trochu bizarní?
Absolutně. Mně vůbec celý showbyznys přijde jako jeden velký bizár. (smích)
Co vás naposledy pohoršilo, když jste otevřela noviny?
No, já to vůbec nečtu, už mnoho let. Ale třeba Heidi Klumovou mám na Instagramu a vždycky si tak říkám, že se vůbec tomu Sealovi nedivím, že to nedal. Přijde mi, že Seal je moudřejší typ člověka, než je Heidi Klumová.
Takže Seal by se vám teď mohl ozvat?
Já už jsem si s ním dokonce telefonovala. Máme jednoho společného kamaráda. On ví, že Seala zbožňuji, tak mi ho dal k telefonu a já jsem se jako správný blázen tak lekla, když jsem viděla na FaceTimu, že mi fakt volá Seal, že jsem ten telefon vyhodila do vzduchu a rozbila ho. Ale pak jsem si s ním telefonovala ještě jednou a byl to po mě obrovský zážitek, protože on je fakt hvězda. Co my tady? On je fakt superstar, udělal mi doživotní radost a zážitek. A mám ho. Komu zavolal Seal? Heidi volal určitě často, mně zavolal jednou pro radost. Už se to nestane, ale byl to fakt zážitek!
Musíme mu připomenout, že budete mít narozeniny, tak by se mohl více snažit a třeba přiletět?
No tak, když mu připomenete, kolik mi je, tak už opravdu nezavolá ani nepřiletí.
Ubereme vám deset let.
Dvacet!
28. ledna 2015 |