K alkoholu měla Lumíra Přichystalová kladný vztah už od dětství. „Už jako děcka jsme dostávaly sklenku piva na trávení a mně to hrozně chutnalo,“ popisuje.
V rodině panoval chaos, rodiče spolu nevycházeli a když bylo Lumíře pět let, maminka onemocněla rakovinou. Otec pracoval, na rodinu neměl čas. Později se rodiče rozvedli. „Nemohla jsem si v klidu přijít k někomu postěžovat. Záviděla jsem kamarádkám, že maminky s nimi seděly u úkolů a pomáhaly jim,“ popsala dětství, v němž neměla oporu a postupně v ní vzrůstal pocit méněcennosti.
Legenda o Lunetiku vysvětlí, proč jsme tu v 90. letech nosili ledvinky |
Alkoholem si začala dodávat odvahu v tanečních. „Já jsem si tam připadala jako trotl. Ty holky byly už krásné, vyspělé, měly prsa, měly krásné korzetové šaty. Mně máma nechala šaty ušít a byly hrozné. Blbé látky, vůbec mi to nesedělo, cítila jsem se v tom hrozně a ten alkohol uměl způsobit, že jsem si z toho dokázala dělat srandu. Uvědomila jsem si, co ten alkohol vlastně umí. Tancování tě najednou baví, připadáš si mnohem hezčí,“ popsala.
Na střední hotelové škole už pili všichni a Lumíra byla královnou večírků. Hlásila se pak na JAMU, ale nevzali ji. Vystudovala katedru cestovního ruchu na vysoké škole v Jihlavě a pak ji přijali na katedru alternativního herectví na DAMU.
„Chodila jsem opilá do školy, těšila jsem se na to každý den. Odbude se škola, která byla docela náročná, a jde se prostě kalit. Z kocoviny jsem prakticky nevycházela. Cítíš se nesmrtelná,“ popsala herečka.
„Vystřízlivění byl úplně opačný stav a začalo být čím dál nepříjemnější. Neměla jsem se jako střízlivá ráda. Nesnášela jsem svou střízlivou verzi, protože se mi zdálo, že není dostatečná. Dostatečně krásná, dostatečně inteligentní,“ vysvětluje.
„Dlouho jsem nepila doma. Pak jsem v jednom vztahu začínala pít doma, protože on byl dost často pryč a já jsem zjistila, že si s tím vínem mohu prožít nějaké emoce, které nechci, aby viděli lidé venku. V poslední fázi už nastalo pocení, noční můry, kdy člověk už vlastně neví, co je realita,“ vzpomíná.
„Nebyla jsem už člověk, se kterým chceš trávit večer. Byla jsem verbálně agresivní,“ uvědomuje si Přichystalová, které nakonec dali v divadle ultimátum, že buď půjde do léčebny a vrátí se střízlivá, nebo ať se nevrací.
Nastoupila do protialkoholní léčebny v Liberci. Strávila tam tři měsíce a napsala o tom divadelní hru Já, diagnóza. Už čtyři roky se alkoholu nedotkla, chodí na terapie a intenzivně na sobě pracuje. „Z abstinence jsem si musela udělat životní styl,“ říká Přichystalová.
