Jak se vlastně dopravní nehoda přihodila?
Lumír: Jel jsem ráno na skútru do práce, dokonce na přímý přenos do televize, a narazila do mě dodávka, která mi nedala přednost v jízdě.
Pavel: Lumír měl středně těžká zranění, ale jak se zdá, vše se zatím dobře vyvíjí.
Lumír: Ano, cítím se čím dál lépe, byť mě stále vše bolí. Dělám ale pokroky. Podle lékařů se zranění hojí dobře a to nejhorší je z jejich hlediska za mnou, proto by mě snad mohli na doléčení pustit domů už velmi brzy.
Chodíte za Lumírem do nemocnice často?
Pavel: Samozřejmě, každý den, jak jen to jde. Doma je bez něj smutno.
Co prázdniny? Plány na dovolenou pravděpodobně budete muset přizpůsobit okolnostem.
Lumír: Prázdniny! Ty nejkrásnější, skoro jako první v životě. Původně jsme se chtěli trochu válet u moře, dělat návštěvy a jezdit na výlety na kole, ale jak se zdá, trošku se nám ty plány zkomplikovaly.
Pavel: To zatím nevím, uvidíme, jak se vše vyvine, jak se bude hojit zlomenina a další zranění, jak se bude sám Lumír cítit. Samozřejmě nám to některé plány zkomplikuje, ale snad ne moc. Na léto se oba i tak moc těšíme.
Ale nehoda zřejmě zkomplikovala i vaše pracovní plány.
Lumír: Mám nějaké natáčení, hlavně přípravu dvou muzikálů, které mě čekají po prázdninách. Jeden pro dva kluky a klavír, premiéra bude asi na lodi, a druhý na státní konzervatoři - velká sranda! Začátek divadelní sezony je až za dva měsíce, takže do té doby snad budu úplně fit. Aktuálně mě to z práce samozřejmě vyřadilo, v televizi za mě museli a ještě budou muset při moderování zastoupit kolegové, v představení Světáků v Mikulově mě zaskočí alternant Viktor Limr.
Pavel: Taky máme letět s naším Fantomem Londýna do Koreje na mezinárodní muzikálový festival. Tam asi volno moc nebude, ale i tam se těšíme. Lumír chce moc jet, ale termín odletu je poměrně blízko a cesta je to daleká. Uvidíme, jak rozhodnou lékaři. Držte nám palce.
Spojuje vás práce i soukromí. Jak jste vlastně dlouho spolu?
Pavel: Je to už 14 let a kousek.
Lumír: Letí to a je to krásné. Jsi první, kdo se nás na to takhle radši zeptal. Dík! Někteří novináři si s tím nelámou hlavu a napíšou, co je napadne. Že spolu žijeme tři roky, že se známe pět let, že chodím s Pavlem Bárou.
Chodili jste do gay barů, nebo jste se seznámili jinde?
Pavel: Začali jsme se spolu bavit na internetu. Bylo to milé a psali jsme si a psali a bavili a bavili, až jsme si jednou zavolali a po týdnu jsme se viděli. A od té doby se vidíme celkem pravidelně (smích).
Takže to byla gay seznamka?
Pavel: Seznámili jsme se přes sociální síť, přesněji přes psaní na chatu.
Lumír: Řekl bych, že to byla výjimečně šťastná náhoda. Já jsem byl tenkrát ještě ženatý a začal jsem se učit ťukat na počítači. V podstatě jsem teprve zjišťoval, co jsem zač a jak se věci mají. A najednou se mi tam objevil Pavlík. V pravý čas, jak to umí jenom on.
Lumír OlšovskýNarozen 3. 7. 1973 Činoherní a muzikálový herec a dabér |
Bylo to osudové setkání?
Lumír: Jako pohádka se šťastným koncem. To je pravda. Ale nějaké jiskry se objevily už tenkrát. Zaprvé mě zarazilo, když mi Pavlík napsal, že má raději kočky, já jsem totiž spíš milovník psů. Takže bacha, jiná povaha! Ale ne. Nakonec jsme takových banálních rozdílností našli minimum. Nejdřív bylo tedy psaní, pak po telefonu ten hlas, pak teprve setkání tváří v tvář.
Zníte oba pořád tak láskyplně, přitom 14 let není málo. Jsou mezi vámi i nějaké boje?
Pavel: To ano, teď máme občas souboje u skříně.
Lumír: Já jsem totiž předloni trochu zhubl, takže jsem zdědil pár triček, jinak si vzájemně bereme jen ponožky. Nuda, co?
Kdo je ve vašem vztahu vůdčí typ?
Lumír: Pavel
Pavel: Lumír. Někdy mi samozřejmě vadí, že je zbytečně vztahovačný, vzteklý, urážlivý, ale já ho mám rád i s těmi negativními vlastnostmi.
Lumír: Oba jsme totiž stejní, máme i stejné znamení. Když jsme nejvíc rozjetí, aspoň si vyčítáme vzájemně ascendenty.
Jak vnímali vaši změnu orientace rodiče a vaše žena?
Lumír: Změnu orientace jsem naštěstí neprodělal, to bych asi teď mlátil hlavou do mříží blázince. Ale život se nějak obrátil vzhůru nohama a já se probral. Začátek toho veletoče byl malinko dramatický pro všechny. Holt divadlo. Naštěstí se vše časem srovnalo. Pro mě a mou bývalou ženu bylo vždycky nejdůležitější, aby se naše dcera Zdenička cítila milovaně. A jistota, že si nechceme navzájem ubližovat.
Pavel: Jinak lidé vnímají partnerství dvou mužů či žen už čím dál líp. Jen občas se najde někdo, kdo se pokusí o trapný vtip, kdo z nás je máma a kdo je táta. To je úplný nesmysl. Naše rodiny fungují výborně, společně jezdíme na dovolené, potkáváme se na oslavách.
Vy jste se i registrovali. Co se po tom ve vašem vztahu změnilo?
Lumír: Máme se rádi pořád stejně. Jen se mi líbí, že se dá pyšněji říkat, že mám muže. Když jsem říkával, že mám kluka, dost lidí se mě ptalo: a kolik je synovi let?
