Umělá inteligence živé herce nenahradí, říká Lukáš Příkazký

Když byl malý, nesnil o tom, že se bude objevovat ve filmech a v televizi. Přesto dnes patří mezi nejobsazovanější a nejoblíbenější české herce. „Herectví se mi prostě tak nějak přihodilo,“ říká Lukáš Příkazký v rozhovoru pro nové číslo Týdeníku Televize. A prozradil toho o sobě mnohem, mnohem víc.

Třeba i to, jak byl nadšený, když mu režisér Karel Janák nabídl roli policejního androida Emila vybaveného umělou inteligencí (AI) ve veselém krimiseriálu Parťák na baterky, který běžel v televizi letos na jaře.

Lukáš Příkazký v seriálu Parťák na baterky (2025)

„Vždycky jsem si přál zahrát si nějakou umělou bytost nebo mimozemšťana. C-3PO z Hvězdných válek, něco takového. Čím víc vás v maskérně změní, tím lepší. To tříměsíční natáčení jsem si náramně užil. Každé ráno jsem se oblékl do Emila, nastavil jsem se do jeho módu – pohyby, výraz – a už to jelo.“

V reálném životě si ale Lukáš od technologií a umělé inteligence drží odstup. Souhlasí s tím, že chatbot v mobilu může člověku zjednodušit život, na druhou stranu se mu moc nelíbí, že zatímco technologicky pádí AI kupředu mílovými kroky, lidé vlastně moc neřeší, kam to všechno spěje.

„Trochu mě znervózňuje představa, že by mohl přijít moment, kdy lidem bude virtuální realita v různých směrech života vyhovovat víc než skutečný svět,“ řekl.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Že by umělá inteligence mohla nahradit živé herce, toho se však nebojí: „Tohle téma jsme několikrát probírali s kolegy v divadle a z jedné té diskuse vzešel závěr, že nám to paradoxně může pomoct. Že kolem nás bude už tolik umělého, že zajít si na to skutečné, živé divadlo, kde je cítit kreativita a hlubší emoce, bude vlastně lákavější než dnes.“

Kromě AI přišla během rozhovoru na přetřes také další témata, třeba krimiseriál Rapl, vánoční pohádky, kouzlo absurdních komedií nebo Dejvické divadlo, které diváci i odborníci pokládají za jednu z nejlepších českých scén současnosti a kde Lukáš působí už sedm let.

V téhle souvislosti podotkl, že k herecké profesi nijak cílevědomě nesměřoval: „Pocházím ze Strážnice, což je malé město na jižní Moravě. Když jsem byl na základní škole, děti ještě neměly mobily. Chodili jsme hodně ven, já měl folklórní kroužek, hrál jsem ochotnické divadlo, chodil jsem do hudebky na klarinet, hrál jsem fotbal, ministroval jsem,“ říká.

„Řada těch aktivit přitom zahrnuje také to, že vystupujete před lidmi. Nebyla to ale nějaká moje ambice, prostě jsem to dělal se svými kamarády. No a pak vám někdo řekne, že byste měl zkusit přijímačky na konzervatoř. Tak jsem to zkusil a oni mě přijali. Bylo to vlastně takové přirozené vyústění mého dosavadního života. Ale zpětně jsem za to nasměrování rád.“

Co se ještě dozvíte

• Koho hraje v novém rodinném seriálu Polabí?
• Co mu dalo natáčení kriminálky Rapl?
• Kterou „svou“ vánoční pohádku má nejraději?
• Jak se dostal do prestižního Dejvického divadla?
• Jak zvládá konkurenci ostatních herců?

Rozhovor vychází 5. srpna v Týdeníku Televize č. 33.