Ušel jste dlouhou cestu. Během dvou let se vám povedlo zhubnout 120 kilo, to je jen těžko uvěřitelné číslo. Jaká byla vaše původní váha?
Moje původní váha byla 224 nebo 226 kilo. S tou jsem startoval ten svůj hubnoucí příběh.
Co bylo impulsem, který vás donutil odstartovat všechny ty změny?
Prvotním impulsem bylo úmrtí mojí babičky a následně asi čtrnáct dní poté i rozchod s mým přítelem. Měl jsem dvě možnosti – sedět a litovat se, nebo se naštvat a říct si: „Tak a jdu se sebou něco dělat!“ No a ono to vyšlo. Vlastně dost překvapivě, protože věci, které se teď dějí, jsem si nemyslel, že by někdy mohly přijít.
Říkal jste si, že jste musel žít tak trošku v bublině? Že vás třeba nikdo nepopíchl nebo neupozornil, že „rostete“ až příliš?
Okolí mě upozorňovalo, ale jak říkám – dokud si to sám neuvědomíte, je veškerá snaha okolí naprosto marná a zbytečná. Samozřejmě že bylo asi nešťastné a řešilo to. Ale když něco takového přišlo a říkali mi, ať zhubnu nebo se sebou něco dělám, velmi rychle a radikálně jsem praštil rukou do stolu a řekl: „Hm, ne!“ To uvědomění i motivace musí přijít zevnitř. Abyste si řekl: „Teď do toho jdeš a zvládneš to.“ Nebo se o to aspoň pokusíš. Vnitřní motivace je alfa a omega celého tohohle příběhu i hubnutí.
Je pro ego hodně bolavé uvědomit si ten vnitřní problém a nastartovat jeho řešení?
Bolavé to rozhodně je. Navenek se sice tváříš, že je všechno v pohodě a usmíváš se, ale uvnitř, jak já říkám, polykáš krev. Protože jsi vlastně nešťastný. Nemůžeš žít plnohodnotný život – ať už cestuješ, nebo žiješ partnerský život, s takovou váhou to nikdy není úplně plnohodnotné. Je to hodně náročné na psychiku, protože ačkoliv navenek hraješ, že je všechno v pohodě, uvnitř je spousta komplexů. Můžou přijít i deprese a v krajním případě to může skončit tragicky. Je to vážné téma. Mně se naštěstí podařilo s tím nějak pohnout a dnes je to tak, jak to je.
Russell Crowe zhubl 26 kilogramů. Mám fígl, stačilo omezit jednu věc, radí herec |
Když si dnes stoupnete na váhu, kolik ukazuje? A jaké další kroky máte před sebou?
Moje váha se momentálně pohybuje mezi 108 až 110 kilogramy. Před sebou mám roční fitness výzvu, pro kterou jsem se rozhodl ještě před plánovanou operací odstranění kůže. Od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2026 budu intenzivně pracovat ve fitku, abych se na zákrok připravil a ukázal lidem – i sám sobě –, co všechno je za jeden rok možné s tou postavou dokázat. V lednu 2027 pak půjdu na operaci.
Je ta operace vaší noční můrou?
Je to takový strašák. Kamarádka na tom byla nedávno a sdílela videa těsně po operaci i několik dní po zákroku – bolest tam samozřejmě je. Každá narkóza je navíc riziko. Ale už jsem viděl, jak by pak mohlo moje tělo vypadat, a to mě žene dopředu. Hrozně se na to těším a zároveň se trochu bojím.
Herec Lukáš Malínek (vpravo) zhubl 120 kilo.
Rozhovor spolu děláme v Šestajovicích, kde natáčíš hudební videoklip. Jak je vidět, fyzická změna člověka může nastartovat k mnoha věcem.
Moje kamarádka Ilona Csáková mě 1. října pozvala na svůj narozeninový koncert. Jako kluka, který nikdy profesionálně nezpíval. Střihli jsme si spolu duet Malý vůz a jako druhou věc jsem zazpíval Rande u zdi nářků od Hany Zagorové. To, co se po Lucerně strhlo, bylo pro mě naprosto neuvěřitelné. Dostával jsem stovky zpráv, ať nepřestávám zpívat a začnu na tom makat. Kamarád Hany, který se s ní znal pětadvacet let, mi dokonce říkal, že když jsem vyšel na jeviště, kousl se do ruky, sjel do sedačky a říkal si: „Pane bože, jak chlap může zpívat Zagorovou?“
Po Lucerně vám ale napsal...
Napsal mi dlouhou zprávu, že by bylo krásné, kdybych pokračoval, ale že by bylo fajn vybrat si autorský text Hany. Málo se ví, že si některé texty psala sama. Vybral jsem si jeden velmi silný – písničku Cizí, kterou sama napsala – a šel ji natočit do studia. A dnes k ní točíme videoklip. Je to hodně silná píseň o lásce a rozchodu a věřím, že se chytne. Každý se v ní alespoň částečně najde.
Na závěr to trochu odlehčíme – kdo si teď nejvíc oddechne? Garderobiérky, které vám šijí kostýmy?
Nejvíc si oddechnu asi já. Konečně můžu jít do normálního obchodu a koupit si věci v normálních velikostech. Co se týče hraní, miluju svou roli Indiána v Přeletu nad kukaččím hnízdem v Divadle Radka Brzobohatého. Tam ale bojuju s paní ředitelkou a garderobiérkou – Indián byl velký a kostým, který mám, je mi teď hodně volný, ale nepovolily mi ho zúžit. Jinak je těch pocitů, které přišly díky hubnutí, nespočet. Že vyjdeš schody bez zadýchání, že letíš letadlem a stačí ti jeden pás, že máš partnerský život… Je strašně moc momentů, kdy si člověk uvědomí, že je něco jinak – a hlavně mnohem lépe.
