Neděle 5. února 2023, svátek má Dobromila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. února 2023 Dobromila

Střely amerických stíhaček mě kdysi jen těsně minuly, říká Luděk Sobota

  14:10
„Mohl jsem jako jediný dojídat svačinu po přestávce a zvolili mě předsedou třídy,“ vzpomíná na dětství Luděk Sobota (76). Jeho nová kniha Holé a trapné dýchání je však plná i divokých okamžiků. Také o nich a plánech do budoucna se herec rozpovídal v rozhovoru pro týdeník 5plus2.
Luděk Sobota (22. listopadu 2013)

Luděk Sobota (22. listopadu 2013) | foto: Herminapress

Co dekáda, to jedna kniha. Luděk Sobota bavil diváky hlavně ve filmu a v divadle, ovšem i jeho spisovatelské počiny přinášejí úsměvné historky. Nevyhýbá se ani vážnějším tématům, jakými jsou vzpomínky na válku. Třeba na to, jak vlak, ve kterém coby dítě cestoval s tátou, napadly americké stíhačky. „Mě otec přikryl, paní hned vedle mě se ale mrtvá zhroutila k zemi,“ vypráví. 

Dvě facky a pohřeb, Facky místo pohádek a nedávno Holé a trapné dýchání. Třetí kniha herce a komika Luďka Soboty přináší nejen „psací výplody“, jak tomu sám autor říká, ale také vzpomínky na dětství a mládí. „V pěti letech jsem spadl prarodičům do močůvky. Dovlekli mě pod pumpu, bylo to v létě, tak to nebylo tak hrozné,“ líčí legendární František z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! v rozhovoru pro týdeník 5plus2.

Jako spisovatel už nejste nováček, kniha Holé a trapné dýchání je vaše třetí. Co vás vedlo k tomu ji napsat?
Tentokrát mě k ní vybídl ředitel nakladatelství na křtu knihy Ivana Mládka, který je mým celoživotním kamarádem. První půlku tvoří příběhy z mého života, druhá jsou moje psací výplody.

V úvodu píšete, že tušíte, že se tak nějak blíží váš konec. Co je myšleno tím koncem Luďka Soboty?

V textu jsem naprosto upřímný, je mi jedno, co si o mně kdo pomyslí. Ten můj konec, to je zatím jenom taková iluzorní věc. Samozřejmě, že chci žít dlouho. Miluji život, ale stáří většinou bývá strastiplné a já hlavně nechci, aby pro mne bylo bolestivé. 

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Zaujaly mě některé vaše dobrodružné či divoké zážitky. Tak třeba ten, že ještě když vám nebyly ani dva roky, těsně vás minuly střely amerických stíhaček…
Rodiče se na konci druhé světové války přestěhovali z rodného pražského Žižkova, kde – abychom se udrželi při životě – šila babička od rána do noci podprsenky, na okraj Prahy do Klánovic. Když jsem tam jel s otcem vlakem, americká letadla začala střílet na lokomotivu. Vlak zastavil, lidé vyskákali, někteří padli mrtví. Mě otec přikryl, paní hned vedle mě se však mrtvá zhroutila k zemi. Moc si to ale nepamatuji. Dodnes se dívám na dokumenty z druhé světové války, především z té Velké vlastenecké. Muselo to být něco úděsného. Kde se vůbec v civilizované Evropě mohla zjevit taková kreatura, jako byl Hitler? Měli bychom si připomínat, že padlo například dvacet milionů Rusů, ale i mnoho Američanů, Francouzů, Čechů, Slováků a dalších. Snad se to nikdy nebude opakovat.

Váš otec se v závěru války zapojil do povstání, že?
Ano, s revolverem v ruce několik Němců odzbrojil v Klánovicích. Za to dostal na konci války v Praze na Žižkově byt 1+1.

Rok nato jste se málem utopil. Jak se to přihodilo?
Když mi byly tři roky, spadl jsem v zimě v kabátu do rybníka, u kterého jsem si hrál s Pepíkem Sladkým, jenž bydlel blízko nás. Když to Pepík viděl, utekl domů. Vydrápal jsem se, ani nevím jak, a běžel domů, voda ze mne crčela. Babička s dědou mě uložili do postele, dostal jsem horečky a týden jsem ležel. Pak jsem v pěti letech spadl prarodičům do močůvky. Dovlekli mě pod pumpu, bylo to v létě, tak to nebylo tak hrozné.

Sobota: Alkohol skoro nepiju, hospody jsou pro mě nebezpečná zóna

To byl ten děda, který byl v 1. světové válce v Rusku, a když viděl ze strážní věže množství nepřátelského ruského vojska, podhrabal se s kamarádem latrínou a utekl k Rusům, kde se nechal zajmout?
Ano. Oba pak odvezli do zajateckého tábora do Turkmenistánu, kde ale propukla epidemie tyfu. S tím kamarádem zase utekli, aby se nenakazili a šlapali pěšky zpátky domů do Čech. Dědovi ta cesta trvala přes dva roky. Živil se tím, že stavěl Rusům stodoly a včelíny. Říkal, že to byli moc hodní lidé, kteří ale nic neuměli. Do Čech došel, založil si hospodářství a u doktora byl snad poprvé v osmdesáti na operaci kýly. Lékaři si stěžovali, že ho našli kouřit na záchodě. V zimě hodně kašlal, kouřil totiž Partyzánky. Dožil se 96 let.

Později jste coby školák našel před domem krev, co se stalo?
Dětství jsem měl krásné, ale byly chvíle, když jsem se bál. Jednou jsem šel v zimě ze školy a na sněhu před domem byla krev. Ptal jsem se, co to je, řekli mi, že paní Kofránková skočila z okna. Prý proto, že měla rakovinu. Já pak několik nocí nespal, strašně jsem se bál smrti. Když mi bylo 14 let, šel jsem s Edou Urbanem někam na Komenského náměstí a tam koukáme, že do okna leze nějaká starší zavalitější žena. Chvíli tam stála v okně, pak se ho chytla, spustila nohy, potom se pustila celá a žuchla z druhého patra na chodník. Byla to taková tupá rána, lidé ale kolem chodili, jakoby se nechumelilo. Po nějaké době se na ni někdo podíval a zavolal z budky záchranku. My šli s Urbanem domů. Těch tragických věcí bylo dost, ale zásadní vliv na mé dětství a vůbec na mne to nemělo.

Luděk Sobota

■ Narodil se 27. května 1943 v Praze.
■ Studoval dopravní průmyslovou školu, poté absolvoval herectví na pražské DAMU.
■ Působil ve slavných divadlech Ypsilon či Semafor, sám o mnoho let později založil Směšné divadlo, které ovšem po několika letech skončilo.
■ S filmem začínal na konci 60. let, ale proslavil se až komedií Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974. Od té chvíle šel z role do role.
■ Památné jsou také jeho scénky (divadelní i televizní) s Miloslavem Šimkem a Petrem Nárožným.
■ V posledních letech se objevuje především v seriálech - Mazalové, Na vodě, Neviditelní. Zazářil však hlavně v Okresním přeboru.
■ V roce 2017 převzal od prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.

Komika jste v sobě našel prý už na základní škole?
Učitelé nás rozsadili kluk-holka, abychom nezlobili. Vedle mne seděla jedničkářka Marie Krušinová a říkala mi, že se narodila v Londýně. To jsem nemohl pochopit. Její máti byla jedním z dětí, které zachránil Schindlerův seznam. Nic jsem o tom ale tehdy nevěděl, a tak mě to netrápilo. Když jsme jeli vlakem ze školy v přírodě z Rumburka, sedla si ke mně paní učitelka Bláhová a já jí začal vyprávět o naší rodině. Ona se smála, pak se začaly smát všechny děti a mělo to takový úspěch, že jsem pak musel každou hlavní přestávku něco povídat. Stal jsem se populárním, mohl jsem jako jediný dojídat svačinu po přestávce a zvolili mě předsedou třídy.

Jenže na filmovou školu jste se nedostal. Proč jste se nakonec rozhodl pro dopravní průmyslovku?
Nedostal jsem se ani na filmovou do Čimelic, ani na lesnickou do Písku. V patnácti letech jsem naprosto nevěděl, co budu dělat. Naši chtěli, aby ze mne něco bylo, ale také nevěděli co. Ptali se, co mě baví, a to v době, kdy jsem chtěl skoncovat se životem, protože se na mne vykašlala Blanka. Chodil jsem jen na hřbitov a do lesa, tak jsem otci tehdy řekl, že mám vztah k hlíně a dřevu. Když se ptal, jak to myslím, odpověděl jsem, že by to nepochopil, čímž jsem riskoval facku. Vždy mě bavily vláčky a otec se jednou zeptal, zda nechci jít na dopravní průmyslovku. Už jsem se chtěl těch otázek zbavit, tak jsem kývnul, že jo. Matiku, fyziku a další jsem kvůli své básnické povaze nesnášel. Ale díky matice jsem zase zapomněl na Blanku.

Důležitou osobou, která stála na počátku vaší herecké kariéry, byl spolužák Mirek Ševčík. Když jste se mu svěřil, že chcete studovat herectví na divadelní fakultě a nevíte, jak se tam dostat, odpověděl, že jeho otec je nejlepší kamarád s tehdejším ředitelem Národního divadla, že vše zařídí. Stalo se tak?
Hned po týdnu jsem se ho ptal, co otec a ředitel Národního divadla. „Jaký ředitel Národního divadla?“ odpověděl mi ten pitomec. Řekl jsem mu, ať mě neštve a on najednou, že je prý vše zařízené, mám se za ředitelem stavit, prý kdykoliv, ale spíš přes den, protože večer se přece hraje. Štěstím bez sebe jsem se druhý den po škole vypravil do Národního divadla. Vrátnému jsem významně řekl, že jdu za soudruhem ředitelem. Podezřele si mě prohlížel, ale pustil mě. Úplně nahoře byly konečně dveře, vypolstrované koženkou. Přešlapoval jsem a nevěděl, jak zaklepat. Nakonec jsem ťukal verzatilkou na kovový zámek. 

Najednou stál ve dveřích sám soudruh Prokoš, ředitel Národního divadla! Znal jsem ho z menších rolí a také, že se říkalo: „Pro co jste tady, prosím vás?“ Pro-koš“. Prý co si přeji. Tak jsem řekl, že jsem Sobota a jestli už mluvil se soudruhem, tedy panem Ševčíkem. „Kdo to je?“ ptá se a já, že pracuje na ministerstvu lehkého průmyslu, že je to jeho nejlepší kamarád ze školy. „To je nesmysl, já žádného soudruha Ševčíka neznám.“ Bylo mi strašně. Ještě jsem koktal: „Aha… No tak… Nezlobte se… Já že bych… bejval šel… na DAMU. Tak na shledanou“. „Na shledanou,“ přerovnával si už ředitel něco na stole. 

Druhý den jsem už z tramvaje viděl Ševčíka, jak se ten jeho předkus na mě zubí od Prašné brány, kde na mne denně čekal, než vyrazíme do školy. „Včera jsem byl u ředitele a on vůbec žádnýho tvýho fotra nezná,“ udeřil jsem. A Ševčík sklopil hlavu: „Chtěl jsem ti udělat radost.“ Později jsem šel na čas dělat zácvik na výpravčího, na divadelní fakultu mě ale nakonec vzali.

Syn Luďka Soboty: Jsem mamánek a naštěstí nevypadám jako táta

Říkáte, že je toho hodně, co už nestihnete. Co byste stihnout toužil?
Hraní divadla mě docela zmáhá. Někdy mě při tom přepadnou křeče v žaludku, i když třeba hraní v Semaforu nebo na zájezdech mě baví – pokud tyto potíže překonám. Když píšu, mohu si vybrat čas, kdy psát chci. Vyberu si ho samozřejmě, když je mi dobře. Chtěl bych toho stihnout ještě dost. Ale já nikdy nebyl pilný a nejsem ani teď.

Trochu jste si v textu knihy zafilozofoval a píšete, že byste na hrobě chtěl mít kromě kříže i kalich. Chováte k husitskému hnutí sympatie a budete se letos v červnu účastnit 600. výročí bitvy husitů na Vítkově?
Jsem křtěný evangelík, proto ten kalich. K husitskému hnutí mám velké sympatie, ale na žádnou slavnost bych nešel. Nemám rád, když je pohromadě moc lidí. Na Vítkov bych šel jen z nostalgie. V patnácti letech jsem tam totiž byl na svém prvním rande.

7. března 2020

Slavná filmová místa

Sledovat další díly na iDNES.tv
Autoři: ,
  • Nejčtenější

Prosázel a propil 7 milionů korun. Prodal jsem i Českého lva, říká Vondráček

Televizní reportér, novinář a režisér David Vondráček (59) prohrál za celý svůj život v hazardu sedm milionů korun....

Františka Ringo Čecha odvezli do nemocnice. Podle syna měl mrtvici

František Ringo Čech (79) byl v neděli večer podle zdrojů CNN Prima NEWS převezen do pražské Nemocnice Na Homolce....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Jágrova expřítelkyně Kopřivová přiznala krizi: Nevím, co bude dál

Ještě nedávno prožívala bývalá modelka Veronika Kopřivová (31) s manželem Miroslavem Dubovickým (31) a jejich roční...

Janečková se po rakovině vrací do práce. Ukázala i fotky po mastektomii

Zpěvačka Patricia Janečková (24) si na sociálních sítích připomenula ne úplně příjemné výročí. Před rokem jí...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Móda z plesu v Brně: Dechberoucí Puhajková i Jezerní královna Boudová

Na letošní Ples jako Brno opět zamířily známé tváře, aby mohly předvést své nejlepší šaty na červeném koberci. Kdo z...

Průlom sedmnáct let od vraždy. Kmotra Mrázka zastřelil vrah ze Slovenska

Premium Mrzlo. Ze dveří zámečku na pražské Lhotce vyšel kmotr podsvětí František Mrázek. Nájemný vrah ležící sto metrů daleko u...

Láska je evoluční finta, zamilovanost porucha emocí, říká psycholog Klimeš

Premium Láska je mocná emoce a bezesporu ta nejhezčí. A má hodně podob, které člověka nutí dělat různé věci. Mozkové okruhy...

Ruská lež je ohromná zbraň. Proč je Putin stále oblíbený, líčí reportér Karas

Premium Býval nejdéle sloužícím zahraničním zpravodajem České televize. V Polsku, v Rusku i na Ukrajině strávil Miroslav Karas...

Je to až nebývale návykové, říká o dietách Robert Pattinson

Bramborová dieta jistě nebude patřit mezi nejrozšířenější, nicméně herec Robert Pattinson (36) jednu takovou za sebou...

Zbožňovanej i nenáviděnej, ale vždy svůj. Jiří Císler miloval život až příliš

Premium Připomínal čertíka z krabičky. Kamkoli Jiří Císler vkročil, tam to neuvěřitelně energickým projevem obrátil vzhůru...

S manželem o věcech diskutujeme. Před i za kamerou, přiznává Arichteva

Veronika Arichteva (36) dorazila s manželem Biserem (46) na oslavu stého výročí čokolády Kofila. V rozhovoru pro...

Zbytečně se trápím věcmi, které nemohu ovlivnit, říká Denisa Barešová

Na svém kontě má seriály Božena, Guru, Podezření i Kukačky a hrála ve filmech Román pro muže, Jan Palach, Krajina ve...

Prosázel a propil 7 milionů korun. Prodal jsem i Českého lva, říká Vondráček

Televizní reportér, novinář a režisér David Vondráček (59) prohrál za celý svůj život v hazardu sedm milionů korun....

Žena vypadá jako holčička, lidé zaměňují jejího manžela za tatínka

Třicetiletá Carolyn Fulltzová z USA už je trojnásobnou maminkou, ale stále vypadá jako malá holka. Její o tři roky...

Zemřela zpěvačka Naďa Urbánková. Proslavila se hity Závidím či Drahý můj

Ve věku 83 let zemřela v pátek zpěvačka a herečka Naďa Urbánková, držitelka pěti Zlatých slavíků, interpretka hitů...

Františka Ringo Čecha odvezli do nemocnice. Podle syna měl mrtvici

František Ringo Čech (79) byl v neděli večer podle zdrojů CNN Prima NEWS převezen do pražské Nemocnice Na Homolce....

Každý má nějakou erotickou slabůstku či fetiš. Které patří mezi nejčastější?

Mít v sexuálních hrátkách nějakou více či méně podivnou „úchylku“, která nám dělá dobře, rozhodně není hřích. Je to...