Co nejhoršího se vám kdy v kuchyni doma přihodilo?
Za těch let spousta věcí. Ale nejhorší? Když jsem u jídla, které je náročné na přípravu a dělá se dlouho, ve finále zjistila, že je přesolené a muselo se celé vyhodit. To mě asi naštvalo. To jsou běžné záležitosti v kuchyni, které se stávají.
Co vám může a nesmí na talíř?
Mně může asi cokoliv. Jediné, co vůbec nejím, je sladké. Jsem tím známá od malinka. Nic sladkého mi nechutná. Ale miluji maso, zeleninu, rýži, brambory. Cokoliv jiného kromě sladkého.
Na svatební koláčky jste tedy asi nevztáhla ruku. Prý jste se teď účastnila jedné veselky a ženila jste syna.
Co mám na to říct? Není to tajná informace, ale je to soukromá informace a nebudu se k tomu dále vyjadřovat. Kdo vám to řekl?
Organizátorka akce, to si vyřídíte asi později. V Českém rozhlase jste se nechala slyšet, že už vás divadlo nebaví. Proč?
Je to asi přechodná fáze. Teď jsem byla na Paní Bovaryové ve Stavovském divadlem a bylo to nádherné představení. Doporučuji všem. Ale já mám teď takový stav. Asi to odstartovala předloni těžká bouračka, kterou jsme měli, když jsme jeli na zájezd. Od té doby si říkám, jestli má smysl harcování autem po zájezdech. Když jedeme na zájezd, jsem nesvá celý den. Ještě štěstí, že řídil Lukáš Langmajer. Je řidič a z havárky nás dostal on. Nejsem nikde v angažmá. Všechna představení, která mám, jsou zájezdová. Spíš mám z dojíždění na zájezdy strach. Člověk také stráví na silnici spoustu času. Odjíždíte brzo odpoledne, vracíte se pozdě v noci... Ale to neznamená, že to tak bude napořád.
Je to tak trošku posttraumatické stadium?
Nevím. Nešťourala jsem se sama v sobě. Je to moje životní stadium. Mě teď hrozně baví natáčení. Každý den netočím, ale když točím, točím jiné obrazy s jinými herci. Pokaždé točíte se starou skladbou jiné texty, to mě baví.
Lucie Zedníčková (1. října 2024)
Co vám probleskne hlavou, když vidíte záběry Lucie Zedníčkové v Ptákovinách?
Nic, protože si na to vůbec nepamatuji.
Ono je to dlouho. Třicet let?
Vůbec nevím. To máte spočítané vy. Já věci udělám a jakmile jsou hotovo, frnk a z hlavy ven. Vůbec se tím nezabývám. Minulost není, už neexistuje a budoucnost ještě neexistuje. Jediné, co máme, je přítomný okamžik a tak se snažím žít.
Pálíte mosty nebo mažete to nepříjemné a žijete raději přítomnosti?
Nedá se to nazvat, že bych pálila mosty. Vezmu si z minulosti ponaučení v daný okamžik a více se tím nezabývám, protože to nemá smysl.
20. prosince 2020 |
