Jak jste se cítila v roli modelky? Na přehlídce jste působila velmi sebejistě.
Nikdy předtím jsem na mole nestála, takže to pro mě byla premiéra. Letos jsem se ale rozhodla překonávat svoje osobní bariéry. Omylem jsem to zmínila Aně Geislerové a asi za čtrnáct dní mi volala: „Tak ty chceš překonávat bariéry? V Karlových Varech je módní přehlídka.“ Úplně jsem zesinala, ale pak jsem si řekla: „Vždyť jsem to přece chtěla zkusit.“ Tak jsem do toho šla.
Přehlídka nesla poselství o sebelásce. Jaká byla vaše cesta k tomu přijmout samu sebe a kdy jste se opravdu začala naplno přijímat?
Myslím, že až po padesátce. Došlo mi, že už mám za sebou kus cesty a že bych měla přestat hledat svoje nedokonalosti. Mnohem lepší je soustředit se na to, v čem jsem dobrá.
Jsou pro vás změny v životě nezbytné k tomu, abyste se mohla posouvat dál?
Změna není omyl. Je to základní vlastnost vesmíru. I když na ni často brbláme, je strašně důležitá. Já sama mezi ty brblaly patřím, ale beze změn bychom se nikam neposunuli.
Že má každý co říct? Svět je pak zaplevelený pindáním, říká Lucie Výborná |
Po letech televizních projektů jste se vrátila na obrazovky s vlastní talkshow. Jak se televizní práce od devadesátek změnila?
To asi nedokážu úplně posoudit. Vrátila jsem se jako talkmaster a s Výbornou SHOW na České televizi se nám daří. Máme sledovanost kolem půl milionu až šesti set tisíc diváků a jsem za to moc vděčná. Moderování talkshow je ale přece jen něco jiného než to, co jsem dělala dřív. Myslím, že před dvaceti lety bych na takový formát ještě nebyla připravená.
Byl pro vás rozhlas větší komfortní zónou, než když se do něj přidaly kamery a vysílání na YouTube?
Ano, byl. V rozhlase byly dvě mluvící hlavy, dva mikrofony a určitá intimita. Najednou přišla světla a kamery. Ale dnes už je to vlastně běžné. Televize dělá podcasty, rozhlas vysílá na YouTube. Chvíli jsem brblala, ale zvykla jsem si překvapivě rychle.
Co by podle vás znamenalo případné zrušení koncesionářských poplatků?
Myslím si, že veřejnoprávní média jsou pojistkou proti zlým časům. A tak by to mělo zůstat.
Když jsme u těch filmů a festivalu v Karlových Varech. Které snímky nebo ženské osobnosti vás nejvíc ovlivnily?
Po filmových ikonách jsem vlastně nikdy nepátrala. Ty skutečné ženské ikony jsem poznala během dvaceti let rozhovorů v rozhlase. Mluvila jsem se ženami, které byly pevné jako skála, nenechaly si nic líbit a unesly věci, které by zvládl jen málokdo. Věřím, že až jednou přijde nějaké těžké rozhodování, vzpomenu si právě na některou z nich.
