V nových dílech pořadu Inkognito uvidíme i Lucii Vondráčkovou.
Bála jste se toho, že soutěžící hned uhodnou, že jde o vás?
Libor Bouček jim napověděl! Když se zeptali, jestli je to herečka, tak řekl „taky“. Už tam nechal ten průchod, škoda.
Jste nejen herečka, ale i zpěvačka, dabérka a hlavně maminka. Je pro vás důležité mít správný time management? Jak všechno stíháte?
Bavilo mě nasekávat si věci za sebou po minutách už od základní školy, takže nějaký ten trénink tam byl. A teď s dětmi, když máte jedno desetileté a jedno šestileté a máte být ve stejnou dobu na dvou různých zájmových kroužcích, tak to je někdy oříšek. Ale baví mě to.
Kde se vzala vaše vášeň pro dabing?
Já jsem odmalička toužila to vyzkoušet, protože to pro mě bylo takové mysteriózní. Člověk si neumí představit, jak se to dělá, jak to probíhá a pak, když jsem nastoupila do seriálu Krok za krokem, kde jsem dabovala postavu Elle, tak mě to naprosto uchvátilo a pohltilo. Někdy máte sen, a když se splní, tak ještě předčí očekávání toho snu samotného. A to se mi stalo u dabingu.
Jste jako někteří jiní lidé toho názoru, že život začíná po čtyřicítce?
Mám takový pocit, že po čtyřicítce si víc vybírám práci, víc si vybírám role. Do třiceti si člověk zkouší všechny možné žánry a zkouší pracovat s různými lidmi. Po čtyřicítce už víte, co chcete, co nechcete a jste trochu opatrnější a také vybíravější. A máte děti, takže ten čas už dělíte mezi ně a práci. Z toho důvodu si také lépe vybíráte. Já osobně jsem čekala deset let na divadlo a teď konečně přišla role, se kterou myslím že můžu vstoupit na divadelní prkna.
Helenu jsem neviděla 20 let. Schůzku neplánuji, říká Vondráčková o tetě |
Deset let života v zahraničí se nedá smazat. Chybí vám tady něco, co jste v Kanadě měla a tady to není?
Ani ne, vůbec ne. Tady znám tolik lidí a mám tu tolik kamarádů, že jsem se vlastně vrátila do takového „rychloprovozu“, kdy pracuji a dělám jak zpívání, tak hraní a dabování, což mi tam chybělo. V Kanadě to byla hezká etapa v tom, že jsem měla klid na své děti. Byla jsem pořád na písku, dělala jsem jenom obědy a večeře a byla jsem máma na plný úvazek. Což bych tady úplně neuměla. Myslím, že všechno je správně a tak, jak to má být.
Pravidelně zásobujete své fanoušky novými klipy. Je to proto, aby „nevychladli“, nebo je to i taková náplast na to, když strádali v době, kdy jste byla v zahraničí?
Možná jsem byla trošku jako papiňák, když jsem znovu mohla tvořit. Ale spíš bych řekla, že vznikla prostě krásná deska Láskověty a přišlo by mi jako hřích na ty hezké písničky neudělat videoklipy. V dnešní době jsme co se týká muziky v době singlů. Většina mých kolegů vydává jeden singl za měsíc. A když na desce máte dvanáct krásných písniček, tak proč je neukázat světu.
Jaké projevy lásky vás zahřejí u srdce?
Myslíte kromě toho, když vás obejmou vaše děti? Nejsem úplně náročnej ženskej element, takže jsem se dlouho o sebe vůbec nestarala. Ráda tancuji, organismus funguje a já mu jsem za to vděčná. Ale když už mě hodně bolí záda, zajdu si na thajskou masáž, kde vás „prokřupaj“, až to bolí. Nebo si zajdu na ošetření pleti. Ale to jsou takové moje novinky. Teď se učím na sebe dávat malinko pozor, abych tady těm mým dvěma klukům vydržela co nejdéle.
To už se z vás trochu stává dáma.
To nevím. Myslím, že se tak postupně mumifikuju! (smích)
