Lucie Šafářová a Tomáš Plekanec podle pánů z kapely O5 a Radeček nosí štěstí. Jejich kmotrovství přineslo hudebníkům platinovou desku albu Hora Love. Manželský pár sportovců ale musí v autě poslouchat spíš nakažlivé dětské písničky...
Lucie: Je to tak. To si pak člověk taky celý den zpívá. (smích)
Tomáš: Pak přeskočíme na song Hory a je to.
Lucie: Teď mají děti rádi Hrajeme fér. Hokejovou – to zpívá Olíček.
Tomáš: To je fajn, já ne. (smích)
Jak moc se nyní ve volném čase věnujete sportu?
Lucie: Tím, že s profi sportem jsem skončila, je to většinová volnočasová aktivita. Myslím ale, že sport milujeme pořád a je součástí našeho každodenního života. Když už to není tenis nebo hokej, je to běhání nebo jakýkoliv jiný sport. I děti sportují, sportu máme hodně.
Tomáš Plekanec a Lucie Šafářová (2025)
Tomáši, hlídáte si hmotnost a jídelníček?
Tomáš: Já jsem z kariéry navyklý na jídlo, které mi vyhovuje i teď po kariéře. Velká změna to pro mě není. Samozřejmě, že hlídat se musím, ale že bych nějak extrémně měnil jídelníček oproti tomu, když jsem hrával, to ne.
Lucko?
Lucie: To je otázka na kuchařku, na mě? (smích) Saláty, saláty a saláty. Tomík má rád čokoládu, ale hodně se drží.
Lucko, máte co se týká vaření i zákazy? Například nedělej dršťky, nedělej kynuté buchty?
Lucie: Zákaz nemám. Když upeču bábovku, výjimečně ochutnám malý kousek. Většinou to snědí děti.
Je přísná, hodně přísná! říká Plekanec o Šafářové. Teď je i jeho trenérka |
Máte striktní režim, že například po páté hodině odpolední nebo po šesté hodině večerní nejíte?
Lucie: To asi nemáme...
Tomáš: Já od šesti už jenom piju.
Jste pivař?
Tomáš: Já jsem myslel vodu, samozřejmě. (smích)
Lucie: Počkej, teď si dostal „radečkovici“.
Tomáš: Ne, já nejsem velký pivař. Samozřejmě si rád dám jedno, dvě piva, ale že bych vypil pět piv, to asi neumím.
Platíte za stabilní pár. Jsou tím kouzlem vašeho vztahu komunikace a romantické večery?
Lucie: To je hezké, děkujeme. Já myslím, že je to rozhodně důležité, hlavně, když přijdou děti. Je náročné najít si na sebe čas. Snažíme se vždycky někam uniknout – na dva až tři dny. Já nevím, snad se věnuji dost. A humor! Já se snažím všechno brát a řešit s humorem.
Tomáš: Nemám co dodat. (smích)
