Do Česka přijede show, ve které budou diváci moci vidět irské tance v podání špičkových tanečníků a stepařů. I vy jste si zde dnes trochu zatančila. Jak to šlo pod taktovkou odborníka?
Musím říct, že je to náročné. Myslela jsem, že je to jen pár skoků, ale je to opravdu docela fuška. A člověk už není nejmladší. Asi bych nebyla úplně zdatná tanečnice. Kdybych měla vystupovat celé představení, tak bych to neudýchala.
I tak je vidět, že jste ve formě. Máte jistě hodně nabitý program, ale je v něm místo třeba i na pilates, aerobik a podobně?
To jste hodně vtipný! Není v tom vůbec žádné cvičení, protože to nestíhám, ani nejsem úplně sportovní typ. Kdo mě zná, tak se asi teď hodně směje. Já a sport, to by bylo výborný. Kdybych například komentovala nějaký sport, to by bylo hodně velké haló. Fakt je ten, že si užívám života a baví mě tak nějak všechno. Nadchnu se z každé „kraviny“.
Spousta lidí má problém s tím kontrolovat po natáčení své záběry, nebo poslouchat svůj vlastní hlas. Jak to máte vy?
Dovedu to, člověk už to dělá nějaký ten pátek. Naopak se i ráda někdy podívám, i ráda poslechnu, je to taková kontrola. Když vidím, že v nějakém seriálu hraji blbě, tak se to pak snažím napravit. Nebo si někdy člověk uvědomí, že pořád dělá něco stále dokola, jako že si třeba olizuje rty. Tak se to pak snažím vědomě nedělat. Eliminuji sledováním sebe samotné věci, které mi vadí. A dabing dělám už od dětství, takže to je taková moje parketa.
Ano, vaše jméno je ve spojení „v českém znění“ často vidět v titulcích. Mátě nějaké oblíbené herečky, ze kterých si ráda něco vezmete?
Například z Nicol Kidmanové. Tu ale dabuje hlavně Simona Vrbická, já jen tak ze třiceti procent. Ta mě baví hodně, hlavně některé její starší filmy. Potěšilo mě, že jsem ji mohla dabovat. A mnoho dalších hereček. A kdo to neví, dabuji i Reese Witherspoonovou ve filmech Pravá blondýnka. Moje děti se nad tím hodně pobavily. Samozřejmě tedy ne můj sedmadvacetiletý syn, ale momentálně to sjíždí dcerka, které je dvanáct let.
Herečka musí být univerzální. Co když přijde režisér a řekne, tady budete hrát bez nalíčení?
To víte, že to je výzva. Myslím si, že je dobré se měnit a naopak je blbé vypadat pořád stejně. Takže pro mě je změna velká radost a klidně se odlíčím. Vůbec mi to nevadí.
Máte letité zkušenosti s tím, jak si udržet vztah a lásku. Jedenadvacet let žijete po boku herce Tomáše Matonohy. Tkví to kouzlo i v tom, se někdy na delší dobu nevidět?
(smích) Po nějaké době ve vztahu určitě ano. Obdivuji páry, které spolu pracují den co den, to myslím opravdu není pro každého. Je fajn, být vůči sobě tolerantní. Vzájemně se nestíhat, zbytečně se neptat, nehádat a nepronásledovat. Na to všechno přijde člověk většinou až později, když je starší, že se to dá dělat i takhle.
Benešová pózuje ve spodním prádle. Žádná babička, ale sexy bohyně, píší jí |
U nás si herci mohou dovolit projít se po ulici a nevyvolávají přitom přílišný rozruch, pokud tedy samozřejmě na sebe nějak výrazně neupozorňují. Dovedete si představit, že byste žila v Americe, kde to je úplně jinak? Jak byste se s tím duševně vypořádala?
Nedávno jsme se o tom bavily s dcerou. Vůbec si to neumím představit – já jsem moc ráda, že žijeme právě tady. Po takové slávě vůbec netoužím. Mě baví ta práce, ale nedělám ji kvůli tomu, abych byla známá. Jsem sice extrovert, tak si to užívám, ale kdybych nemohla ani vyjít v klidu na ulici, nebo jít s kamarádkami do vinárny... To musí být hodně náročné. Já mám radost, když mě tu někdo potká v Ikee, vyfotíme se, to mě potěší. Ale to stačí a není to nic náročného. Dá se to vydržet. Ale být jako Brad Pitt nebo Nicol Kidmanová? To asi ne. Asi bych to nevyměnila.
Oslavila jste nedávno kulatiny. Byl to bodanec do vašeho ega?
Myslíte ty moje třicetiny? No, ne, tak dobře, padesátiny. Mně se to číslo hrozně líbí, protože je opravdu nejkulatější ze všech čísel. A víte co? Já jsem to tak pojala po svém, v tom mi pomohla moje kamarádka Ela, která slavila před půlrokem. Řekla mi, že nemám slavit to, že jsem stará a blíží se podzim a finále mého života, ale mám slavit fakt, že jsem se té padesátky dožila. Tím mi moc pomohla a já se opravdu raduju, že těch padesát let bylo parádních, až úžasných. Teď se těším na to, co hezkého mě ještě čeká. Ale už to, že jsem došla k tomu kulatému číslu, je obrovská výhra.
Padesátka je dnes pořád ještě mládí. Není to jako třeba za minulého režimu, kdy ženy v tomto věku působily výrazně starším dojmem.
To je pravda. Když vidíte fotografie, naše prababičky i babičky byly v padesáti opravdu jiné. Dneska se to nějak celé natahuje. Ženy se hodně omlazují, muži na sobě také dost pracují, takže vzhled někdy klame. Ale musím říct tedy jednu důležitou věc. Ať vypadá člověk jak vypadá, ta padesátka přece jenom uvnitř někde je, takže se podle toho chovejme. Šetřeme se trochu, věk jak se říká „neočůráme“. Já si někdy říkám, že je mi padesát a člověk by se měl maličko zklidnit... Ale zatím se tím tedy moc neřídím. Mám to nicméně v plánu, přejít trochu do pozvolna. Ale to rozhodně neznamená, že budu sedět doma u televize.
Pozor, například hvězda seriálu Dynastie, herečka Joan Collinsová, nafotila v padesáti letech snímky pro magazín Playboy!
Že by takhle, jo? Jestli mě někdo osloví, tak to třeba můžeme zkusit. Ale nevím, jestli by si to někdo koupil! (smích)
