Sedím pod starým kaštanem, léto končí a za pár měsíců skončí i 20. století. Stromu i mně bylo souzeno být jeho účastníky. Nebo nám to bylo dopřáno? Bylo to století úděsné, nebo úžasné? Začátky na rozdíl od kaštanu osobně nepamatuju, ale byly prý slibné. Těch vynálezů, toho pokroku ve vědách a umění, těch nadějí. Zdálo se, že všechny objevy budou využity pro blaho lidského rodu. A pak na jednom nároží v Sarajevu třeskla rána a všechno bylo jinak. Z nových vynálezů se stal nejpodstatnějším kulomet. Bellův pokojový telefon se proměnil v polní. Mého třiatřicetiletého dědečka, zchváceného tyfem, dopravili z fronty domů jako vyhublého starce, jehož oči viděly něco, čemu odmítaly věřit. Než skonal, řekl babičce své tajemství: Jestli je Bůh, tak je zlý. A po té válce, která se jako první mohla pyšnit jménem světová a při níž se člověk lekl sám sebe, se zaoraly zákopy a doba se opět zazelenala. Lidé se dali do národního zpěvu a svižných mezinárodních tanců, šťastni, že to přežili, a přesvědčeni, že ten velký hřích je polepšil. V Rusku se mezitím ujal vlády dělnický a rolnický car s vyzývavou kozí bradkou a zdálky to vypadalo, že hodlá uskutečnit ráj na zemi. V našich končinách se narodilo podlouhlé dítě, Republika československá, která měla tatíčka Masaryka a matičku Prahu. Češi a Slováci měli svůj vlastní stát. Bylo v něm sice hodně Němců a Slovákům prý připadal nevlastní, ale byl. Když dosáhla republika plnoletosti, přišel jsem na svět. Moje první dějinná vzpomínka: Po nebi, v houfech jako tažní ptáci letí letadla. Můj brýlatý tatínek zaostřuje zrak do výšky, bere mě do náručí a říká: To si pamatuj. Hitler letí na Polsko. Jako by jeden hřích nestačil, byl tu druhý, ještě hříšnější. Protáhlá republika zmizela z map. Lidstvo začalo zběsile ničit samo sebe na zemi, ve vzduchu, na vodě i pod vodou. Ještě nikdy v dějinách nebylo vykopáno tolik hrobů. Bylo hrozné být účastníkem dvacátého století. Byly vynalezeny plynové komory a pochody smrti. Viděl jsem žluté hvězdy na kabátech. Tatínek shromáždil pro rodinu árijské doklady. Jako árijci směli jsme zůstat naživu. Ale byl vynalezen penicilin a radar. Viděl jsem rudé hvězdy na tancích a bílé na letadlech. Byla vynalezena atomová puma. Z popele války vstala poněkud kratší Československá republika. Sotva mé století dosáhlo padesátin, byla vynalezena studená válka. A také soudní procesy, při nichž na sebe obžalovaní žalovali skutky, které nespáchali. Slyšíme to z rádia v přímém přenosu. Malá pole byla scelena ve velké lány. Budujeme socialismus. Byl vynalezen a pak odhalen kult osobnosti. Z Ruska se dovídáme, že Stalin nebyl dobrák, ale masový vrah. Budujeme socialismus s lidskou tváří. A Rusové opět vjíždějí do Prahy jako zkušení, bohatýrští léčitelé naivních představ. Ale v té době zároveň člověčí noha šlápla do měsíčního prachu. Na ten měsíc, co vychází nad lesem, na ten měsíc, který svítil Havlíčkovi na cestu do Brixenu a o němž se zpívá v Rusalce, na ten měsíc se postavil chlap z Ameriky. Je krásné být účastníkem dvacátého století. A kde se vzal, tu se vzal, nikdo ho nečekal, za carský stolec zasedl jednoho dne člověk s podivným znamením na čele. Jakýsi Gorbačov. Možná že provedl něco, co nechtěl, možná byl příliš zvědavý, co to udělá, ale udělal to. Uvolnil šrouby přehřátého ruského kotle, samotného ho to opařilo a odfouklo stranou a už se to nedalo vrátit. Zaseklé dějiny se pohnuly a v naší kotlině byla pak vynalezena revoluce nazvaná pro svou bezkrevnost sametová. Moje republika je zase svobodná, ale ještě kratší. Sedím pod stoletým kaštanem. Je nemocný. Napadl ho prevít zvaný klíněnka, zrezivěly mu listy a opadává. Protože neví, co se s ním děje, myslí, že bude jaro, a na několika větvích rozkvetl. Koukáme spolu na svět na konci srpna a století. V díře v jeho kmeni zeleně bliká můj mobilní telefon. Kdokoli na světě nám může zavolat a zeptat se, jak se máme. Leccos je jinak, než jsem čekal. Jako dítěti mi maminka říkávala: Když se budeš dobře učit, budeš mít auto jako pan doktor Aplt. Neměla pravdu. Auto má každý blbec. A je jich moc. Taky jsem netušil, že vyhynou krávy Stračeny. Místo nich máme masný a mléčný průmysl. Ani žně už nejsou. Sklizeň dělá velice rychle, někdy i tajně za noci několik řidičů nákladních aut a kombajnů. Na strništích nejsou panáky, ale válce nebo kvádry. A kupujeme pitnou vodu. T u, co normálně tekla a pila se, kupujeme v PET lahvích. A ty po vypití vody za hrozného rachotu sešlapujeme. Ale zase: na samém konci mého století stačili ještě vědci rozluštit lidský genetický kód, takže už víme, z čeho se skládáme a jak je to sestaveno. A budeme se prý umět sami složit a vypěstovat si náhradní díly. Ještě žádné předchozí století se nemohlo dát celé vyfotografovat. Naše ano. Tak listujte a dívejte se. Možná přijdete na to, zda nám byla účast ve 20. století souzena, či dopřána.
Úvod ke knize Listování stoletím, z níž jsou ukázky na dalších stranách. Fotografie pocházejí z archivu ČTK a z dobových časopisů. Kniha autorů H. Řehákové, P.A ugusty, F. Honzáka a D. Veselého vyjde v lednu 2001.
1901
V Praze na Letné se konal IV.všesokolský slet, první ve 20. století. Na snímku je hromadné vystoupení mužů.
1909
Dámy vždy usilovaly o krásný zevnějšek a technika na ně nezapomínala. Na snímku vidíme nejen klasickou manikúru, ale i »pěstování tváře v parní lázni...«
1914
České pluky jízdou na haličská bojiště.Zde se měly postavit se zbraní v ruce svým slovanským bratrům - Rusům. Muži rukovali bez velkého nadšení, ale ukázněně.
1918
Prapory, stuhy, slavnostní průvody a veselice - to vše je české duši velice blízké. Co hrdinů symbolicky pohřbívajících bývalé c. k. mocnářství se náhle našlo, a to zdaleka ne jen v Pardubicích, odkud je snímek.
1921
Tvůrcem jednokorunové mince - základní měnové jednotky nové čs. měny - byl proslulý sochař Otakar Španiel. Naštěstí nezvítězily »řepy« a další návrhy názvů nové měny, ale spokojili jsme se s korunou (tento název měla od roku 1892 i poslední rakouská měna). Čs. koruna byla ražena od roku 1922, platila až do roku 1941 a znovu 1945-57.
1927
V roce 1927 proběhly velké manévry československé armády
1930
K průkopníkům raketové techniky,a to nejen u nás, patřil vynálezce Ludvík Otčenášek, jehož rakety létaly až do výšky 1,5 km.V roce 1930 získal patent na turboraketu.
1934
24. května byl Tomáš Garrigue Masaryk (v té době už osmdesátičtyřletý a vážně nemocný) počtvrté zvolen prezidentem. Na snímku cesta prezidenta kočárem do parlamentu.
1939
16. března - Hitler shlíží z okna Pražského hradu na pokořenou zemi. Téhož dne vydal Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.
1941
16. října odjel první transport židovského obyvatelstva z Prahy do ghetta v Lodži. Poté následovaly transporty do terezínského ghetta (od 4. prosince). Fotografie zachycuje jeden z transportů na cestě do Terezína...
1946
První transport odsunutých Němců do americké okupační zóny odjel 25. ledna. 29. října byl odsun Němců (2 165 135 osob + asi 500 000 bez soupisu) prakticky ukončen. Na fotografii poslední vagon posledního vlaku z posledního transportu.
1950
Ve dnech 31. května až 8. června se konal proces s dr.Miladou Horákovou a »její skupinou«.Vyneseny byly čtyři rozsudky trestu smrti, čtyři doživotního vězení atd. Spolu s následnými procesy s celkem 639 osobami bylo vyneseno 10 rozsudků smrti, 48 doživotního vězení a dalších trestů vězení v délce 7850 let. Poprava této zcela nevinné statečné ženy a matky přes protesty světové veřejnosti i četných osobností (např.Alberta Einsteina) patří k nejostudnějším, zárověň však nejcharakterističtějším činům českých komunistů.
1950
Slavnostní rozorávání mezí (a lidských osudů) v Linčicách
1964
Život na sídlištích, ať už stála kdekoliv,připomínal spíše nároční přespolní běh. Kočárek bylo lépe vzít na záda. Přesto byl panelákový byt - zejména v Praze - pro většinu nedostupným snem. A mnozí jsou za něj vděční dodnes...
1968
V roce 1968 Moskva tvrdila, že přijela zachránit pracující lid ČSSR před ozbrojenou kontrarevolucí. Na snímku si ty kontrarevolucionáře můžete prohlédnout. Do 3. 9. padlo 72 nevinných a neozbrojených lidí, dalších 266 bylo těžce a 436 lehce zraněno.
1971
Obludná slavnostní výzdoba Prahy k 50. výročí vzniku zločinecké organizace KSČ
1982
Nadšení v prvomájovém průvodu v Praze bylo u většiny účastníků přímo úměrné vzdálenosti od hlavní tribuny
1984
"Československé bezpečnostní složky (jak eufeministicky dobový titulek pojmenoval teroristy z StB a vojenských struktur) vyzkoušely v roce 1984 výbušninu semtex na civilním dopravním letounu, přičemž zjistily,že k jeho zničení ve vzduchu postačí již 200 gramů této výbušniny.Na snímku z dokumentárního filmu výbuch Semtexu na palubě letounu Iljušin 19.« (konec citátu!) Film pak promítali dalším teroristům a kromě slov robot a pistole je semtex dalším vskutku danajským darem, který jsme zcela »nezištně« poskytli světu.
1987
Zvědaví Pražané si přišli prohlédnout otce glasnosti (otevřenosti) a perestrojky (přestavby) Michaila Gorbačova, který ve dnech 9. - 11. dubna navštívil Prahu. Očekávání, že přinese závan demokratizace i k nám, však zklamal
1989
Železná opona se zhroutila.V místě Hraničky u Rozvadova došlo 23. prosince k symbolickému přestřižení drátěných zátarasů ministry zahraničí ČSSR a SRN (Jiřím Dienstbierem a Hans-Dietrichem Genscherem). Snímek je z Hatí u Znojma.
1993
Po rozdělení republiky došlo 4. až 7. února také k rozdělení čs. měny, bankovky byly nejdříve okolkovány a později nahrazeny novými, českými.
2000
Krajina s Temelínem
PŘIPRAVILI: HANA ŘEHÁKOVÁ A HERBERT SLAVÍK
30. prosince 2000
