Vaším partnerem je herec David Prachař. Je to náročné soužití, když se potkají dva umělci?
Nepřijde mi náročné. Rozumíme si a máme pro sebe pochopení. Takže si myslím, že je to vlastně spíš k dobru věci. Když toho máme oba najednou pracovně moc, tak je to samozřejmě blbý. A ještě do toho musíte vsunout rodinu, která je stejně vždycky na prvním místě. David si jakožto muž umí lépe ubránit nějaký svůj osobní prostor. Já jsem to nikdy neuměla. A někdy je toho pak na mě moc. Neumím si to tak ohlídat. Ale jinak je to dobrý.
Máte ve všem stoprocentní pořádek?
Snažím se o to, protože mám tři děti a nějak ten život musím vést. Ale ne, nemám to v povaze. Mám ráda čistou podlahu, ale to neznamená, že je vždycky čistá. Ono to s třemi dětmi ani není možné. Ale to mi nějak uklidňuje duši. Mám ráda harmonický prostor, ale úplně stoprocentní pořádek být nemusí. Mám ráda, když je tam život.
Jste máma i herečka. Obojí musíte dělat na sto procent. Kde berete energii, abyste to zvládala?
Já myslím, že už žádnou nemám. Mám pocit, že jsem většinou bez energie. Snažím se, ale té energie vážně ubývá a těch věcí kolem snad přibývá. Nevím, čím to je. Děti jsou už poměrně velké, ale zase jsou s nimi jiné starosti. A pracovních věcí také přibývá. Kde beru energii? Jedu na nouzové motory. (smích)
Vyznáváte nějakou speciální životní filosofii? Těšíte se mladistvému vzhledu…
Speciální asi ne. Snažím se okolo sebe harmonizovat věci, prostory, lidi a sebe taky. Ale jestli je to speciální filozofie, to vůbec nevím. Takže asi ne. Moc toho nedělám, protože to zkrátka nestíhám. Občas cvičím jógu. Snažím se všechno stihnout a občas se vyspat, ale už mi to jde všechno mizerně.
Jak vzpomínáte na herecké začátky, když vidíte něco staršího z videozáznamu?
Je lepší vidět ty starší věci, protože k těm už mám nějakou nostalgii a veliký odstup. Už je to ode mě tak daleko, že tam se nehodnotím. Současné věci mě ale traumatizují. Vždycky jsem to tak měla. Ne úplně ráda se na sebe dívám. Někdy musím, protože něco potřebuji zkontrolovat a člověk se musí taky občas vidět, jak hraje.
Dnes musí být vše bio, přitom jde jen o byznys, říká Rybová |
Je důležité myslet na druhé, zejména teď před Vánocemi. Sama spolupracujete s Nadačním fondem Kolečko. Proč je podle vás důležité přispět druhým, i když si třeba sami myslíme, že nemáme dost pro sebe?
Já osobně to třeba v životě hrozně potřebuji. Spousta věcí mi nedává smysl. A jestli mi něco smysl dává, tak právě pomoc druhým. Když například vidím, že moje práce není úplně moc konkrétní a Kolečko má konkrétní smysl. Za peníze, které vybereme, pořídíme konkrétní přístroj pro jedno z traumacenter v České republice, na které třeba nemocnice momentálně nemá prostředky. Ty přístroje potřebují lékaři i malé děti.
Co konkrétního se za vybrané peníze například pořizuje?
Děti potřebují třeba i postýlky, které jsme teď kupovali do Ostravy. Nebo optický fibroskop, který jsme kupovali do Motola a potřebují ho doktoři, aby mohli dobře dělat svoji práci a ošetřit děti po nehodách. Pro mě je toto ta konkrétní pomoc. Dělá mi to strašně dobře a myslím, že nejsem na světě sama. Lidé mají v povaze pomáhat. A lidi, kteří mají sami úplně nejmíň, tak pomáhají nejvíc. To je moje zkušenost.
Jakub Prachař a Linda Rybová
Když vás budou chtít diváci vidět osobně, zavítají na představení divadla Verze. Kam?
Nemáme svoji budovu, ale momentálně hrajeme v Divadle v Celetné. Jinak hrajeme také po celé České republice a děláme i divadelní zájezdy. Hraji v představení Úča musí pryč. Je to strašidelně vtipný, primárně to není komedie, jako všechny naše věci, ale strašidelně říkám schválně, protože se tam projevují různé charaktery rodičů, a když se jedná o děti, tak se všichni hrozně odkopou.
Na rozdíl od Blanky z Ulice alkohol nemusím, říká herečka Linda Rybová |
Účinkujete také v představení s názvem Jméno…
Tam hraji Annu, která přichází na scénu až po hodině děje. Kromě mě je tam Jana Janěková, Honza Dolanský, Roman Zach a Petr Lněnička. Anna je zvláštní postava, která hrozně zatočí dějem. Hrajeme i Tři verze života, to je naše první představení z dob, když jsme si divadlo založili. Tam hraji Soňu, tu mám úplně nejradši. Temná postava, která umí být ostrá, ale z nějakého neštěstí hodně pije. V tomto představení se ocitáte ve stejné situaci třikrát, ale pokaždé je ten člověk v jiné náladě a dle toho se ten příběh úplně promění, to mám hrozně ráda.
Nově od ledna budeme hrát představení Vášnivost, kde hraji zase s Janou Janěkovou, Davidem Matáskem a Janem Holíkem a postava Patty je vášnivost ve všech formách, k hraní, životu, manželovi, filmům, detektivkám. Je to thriller. A pak představení Šťastný vyvolený a tam hraji postavu, která je roztomilá domácí panička, která má vše spořádané a zároveň má ty ideály. Zajímavé na hraní, a ta hra je pozoruhodná.
16. října 2018 |
