Jak budete prožívat letošní Vánoce? Jste herecky dost vytížení, je u vás vůbec šance na svátky pohody a klidu?
Saša: Bude. Pracovali jsme na tom celý rok, abychom měli ten čas na to, si ten klid a pohodu udělat. To se nějak povedlo, takže to je první předpoklad. Už se moc těšíme.
Těší se i Lída? Ta role maminky je taková, že se herecké řemeslo střídá s rolí kuchařky...
Lída: Je to tak, ale těším se. Zatím mám už jednu velkou pomocnici, která už mi se vším dost pomáhá a jednu menší, takže je to super.
Fungujete společně doma i na jevišti, tam je to například v inscenaci Už tě mám dost. Ta už je na scéně docela dlouho. Pořád vás baví?
Lída: Určitě. Já se tam vyřádím ze všech svých frustrací, takže to je úplně v pořádku! Baví nás to. Podle mě je to dokonce stále lepší, protože ta hra se pořád posouvá a stále na ní pracujeme.
Takže si věci z vašeho vztahu vyříkáte v práci?
Saša: Ano, je to bezvadné. Ta komedie je napsaná s takovým břitkým anglickým humorem, který je velmi založený na tom, že je sebekritický a sebeironický. Takže jak Lída říkala, že si tam najde svoje, vyřádí se a uleví si v tom, tak já to mám úplně stejně. Je to vlastně pro nás taková terapie, ty běžné situace, které zažíváme ve vztahu a v rodině.
Saša má stále poměrně dost přeplněný diář. Je to hlavně divadlo, ale i natáčení seriálů jako Ulice, nebo Taneční... Kolik hodin spánku si můžete dopřát?
Saša: Není to tak špatné. Já se hlavně snažím ten spánek brát jako součást nějaké duševní hygieny i života, aby člověk mohl normálně a naplno fungovat v tom povolání, které dělám. Stejně tak jako třeba jídlo nebo pití. Zásadní a nejjednodušší recept je, když už to pak někdy nejde, najít si čas na spánek před půlnocí. Ale jinak běžně, když mám takovýhle zápřah, tak těch pět hodin je u mě minimum. A to se dá vydržet jen nějakou přechodnou dobu. Pak je potřeba to takzvaně dospinkat.
Když se řeknou Vánoce, patří k nim jednoznačně pohádky. Když řeknu konkrétně princ Petr a Kouzelný měšec, je u vás doma na pravidelném programu?
Lída: Maruško, Kouzelný měšec?
Maruška: Jo!
Lída: A i mimo Vánoce je to zrovna tato pohádka. (smích)
Od doby, kdy všichni zírají do mobilů, se cítím osvobozeněji, říká Saša Rašilov![]() |
To je asi vaše rodinná stálice. Jak Sašo, vzpomínáte na natáčení? Tam byl tehdy vlastně ještě i pan Miloš Kopecký.
Saša: Už to začíná být pro mě zahalené takovým sentimentem vzpomínek,. Je to opravdu už třicet let. A když jste zmínil pana Kopeckého, tak myslím, že to dokonce byla jeho poslední role před filmovou kamerou. Určitě. A zrovna tohle pro mě bylo tedy úplně mystické setkání.
V jakém smyslu?
Saša: Vzpomínám na takový tichý úžas a ohromení jak z toho člověka, který už byl skutečně tehdy stařičký, ale pořád z něj vyšlehávalo to neuvěřitelné charisma, které potom bylo cítit i přes kameru do těch kinosálů.
Když zůstaneme v těch devadesátkách, patří k nim i seriál Život na zámku a několikero facek, které jste v něm schytal od Jarky Hanušové.
Saša: (smích) To je dávno zapomenuto a dávno odpuštěno.
Saša Rašilov a Lída NěmečkováVzali se v létě 2018. V té době už spolu měli roční dceru Marii. V září 2020 přišla na svět dcera Emílie. Z předchozího manželství s Vandou Hybnerovou má herec další dvě dcery – Josefínu a Antonii. |
Jely se facky na několikrát, nebo padly na první dobrou?
Saša: To si fakt už nevybavím. Rozhodně to nemám spojené s tím, že by to byl nějaký teror. Mladý mladý herec je zkrátka připraven obětovat se a hrát do roztrhání těla. Takže i kdyby se to jelo na víckrát, tak bych určitě tehdy řekl: „Jasně, klidně ještě jednou.“ I kdybych měl mít rudý obličej.
Spousta hereckých párů spolu nedovede fungovat v soukromí. Vy jste podle všeho opakem. Jaký je ten váš recept na spokojený vztah?
Lída: Myslím si, že pořád dáváme svobodu jeden druhému, vzájemně se respektujeme a ani se nějak tím pádem potom neprudíme. Nevím, máme se rádi.
A podle Saši?
Saša: Jasně, je to tak. Být spolu, ale navzájem vlastně po sobě vlastně nic nechtít. (oba smích)