Jako moderátor si Libor Bouček vyzkoušel už skoro vše, až na politickou debatu. „Taková práce by mě zajímala, protože je to úplně jiná a náročná disciplína,“ přemítá Bouček, který je jedním z nejvytíženějších „spíkrů“ v Česku. „Ale já o sobě stejně říkám, že jsem už starý a líný. Alespoň můžu snadno překvapit,“ říká.
Diváci vás aktuálně mohou na televizních obrazovkách vidět v show 1 proti všem, což je formát, který se vysílá živě. Sice máte s přímými přenosy zkušenosti, ale nepociťujete přesto trému?
Rozhodně. Ať připravujete cokoli, tréma se nakonec objeví. Na tomhle projektu se navíc nepodílím jen jako moderátor. Jsem tady ještě v roli producenta a scenáristy, takže do práce jsem opravdu ponořený několik měsíců. Kromě Chart Show jsem se asi na žádném projektu nepodílel víc. Něco půl roku chystáte, najednou ten živý přenos přijde, a je to takový vrchol pyramidy. Spíš mám strach, jak to celé lidi přijmou a jak to bude fungovat. Snad poprvé nemám trému jen z toho, že budu něco moderovat.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Před pár lety jste o sobě v jednom rozhovoru řekl, že jste zvyklý pracovat sám, protože ve dvojici partnera převálcujete. Je to důvod, proč se na moderátorském postu budete střídat s Leošem Marešem a nebudete fungovat jako dvojice?
Nejsem asi dobrý parťák na práci ve dvou. Vytvořit dvojici je podle mě v rámci moderování jedna z nejtěžších disciplín, protože ti lidé musí být opravdu kompatibilní a je velká náhoda najít takové dva, aby si skutečně sedli. Tím, že jsem zvyklý věci vést od bodu A do bodu B, potřebuju k sobě někoho, kdo do toho dává něco jiného, jinak se leckdy stává, že ho pak převálcuju. Je to moje chyba a vůbec to nevnímám jako nějaké pozitivní vymezení. Je to spíš negativní vlastnost.
Myslím, že pro mě je ideální parťák do dvojice Kuba Prachař. Já vím, kudy to celé vést a díky tomu on může přidávat věci, které jsou vtipné a překvapivé. Když se ale sejdou dvě áčka – teď nemyslím v kvalitě, ale typově, může se stát, že se začnou překřikovat. Právě tohle se podle některých stalo, když jsme s Leošem společně moderovali Českou Miss, i když já si to tak úplně nemyslím. Každopádně v 1 proti všem máme každý svou úlohu. Pořad je založený na tipování výsledků různých unikátních situací a experimentů.
Mnohdy půjde o hodně akční momenty. Do nich jste dopředu vyslali vaši kolegyni Angeé Svobodovou. Není vám líto, že si nevyzkoušíte všechno na vlastní kůži?
U některých předtočených situací jsem i byl, takže jsem se toho adrenalinu částečně nadechl. Většina věcí se ale odehrává živě a nikdo neví, jak dopadnou, a právě u nich jsme na půl s Leošem.
Máte vůbec rád adrenalin?
Moc ne. Myslím, že u mě vítězí stáří a lenost, takže už mám rád pohodlí. Ani dřív jsem nikdy nebyl takový ten adrenalinový typ. Vyzkoušel jsem pár věcí včetně bungee jumpingu, a když jsem to absolvoval, vlastně se ani nedostavil nějaký extrémní pocit euforie.
Ve svých sedmatřiceti letech už o sobě říkáte, že jste starý a líný?
Je dobré to takhle nastavit, protože je to výborná výchozí pozice, ze které pak může člověk snadno překvapit. Je rozhodně lepší se takhle definovat než o sobě říkat, že jsem mladý, energický a ambiciózní. To pak vlastně můžete jen zklamat.
Vy jste byl ve škole určitě ten typ, co před písemkou tvrdí, že se neučil, nic neumí a potom dostane většinou za jedna, že?
Spolužáci by asi řekli, že jsem byl totální šprt. A vlastně je to svým způsobem pravda. Byl jsem šprt, který byl orientovaný na výsledek. Ale vůbec se za to nestydím. Přišlo mi, že škola je výzva – a bavilo mě mít jedničky, nebojím se to říct.
Otázka, jestli jste byl mezi spolužáky oblíbený, je tedy asi zbytečná…
Nevím, zpětně nad tím nepřemýšlím. Ale je fakt, že mě na žádné srazy nikdo moc nezve, což asi tak nějak naznačuje, jak jsem byl oblíbený. (smích) Možná to ale nebylo tak zlé. Spíš se projevovalo, že už na střední škole jsem pracoval, takže jsem dělil čas mezi práco-zálibu, tedy hlavně rádio a školu. Nestávalo se, že bych po vyučování chodil s ostatními někam do kavárny na teplou hrušku – žádný alkohol se samozřejmě nepil. Jak na to teď vzpomínám, tak ne, asi jsem moc oblíbený nebyl. Ale já je měl všechny rád.
Libor Bouček■ Narodil se 2. prosince 1980 v Praze. |
Takže jste byl spíš miláček učitelů?
Tam to bylo různorodé. Myslím, že byly učitelky, které mě měly rády, ale byli i učitelé, které jsem štval. Pamatuju si, že jsem měl jednoho na základy společenských věd a ten mě vysloveně neměl rád. Jednou ve čtvrťáku to vygradovalo a otevřeně na mě začal řvát, úplně bezdůvodně. Byla to taková zvláštní situace, napil se z hrníčku a zničehonic spustil. Vůbec jsem netušil proč. Ani ostatní to nepochopili.
Nechme tedy školu školou. Jako moderátor máte ohromně široký záběr –společenské i kulturní akce, zábavné pořady, fotbalové studio, do toho ještě tenis… Prý byste si rád vyzkoušel i formát politické debaty.
Nevím, zda by mě to bavilo, ale určitě by mě to zajímalo, protože je to úplně jiná a náročná disciplína. Musí být těžké usměrnit v rozhovoru politika, aby odpovídal na to, na co se ho člověk ptá. Zrovna nedávno jsem sledoval a obdivoval dámu, která je v rámci zpravodajského a politického ranku u nás podle mě nejlepší, a to je Světlana Witowská. A není to jen díky prezidentské debatě. Je dlouhodobě opravdu výborná, protože umí docílit toho, aby se jí lidé z otázek nevykroutili. V tomhle ji vnímám jako vzor.
Takže plánujete něco konkrétního, co se týká politiky?
Teď určitě ne. I když svého času, když jsem pracoval na Frekvenci 1, tak jsme se bavili o možnosti pořadu, kde by měla politika své místo. Když se člověk připraví a najde pro věc zaujetí, dá se udělat rozhovor s kýmkoli.
Je vůbec nějaká oblast, o které víte, že byste pro ni zaujetí nenašel absolutně nikdy?
Nejspíš pokud by šlo o něco fyzikálního. Nikdy jsem neměl rád fyziku, takže vědecká oblast je mi cizí. Na to bych se připravit nedokázal, protože by mi to nešlo do hlavy.
Čekala jsem, že zmíníte spíš nějakou ryze ženskou lifestylovou věc.
Kdepak, to je v pohodě. Mám za sebou plno konferencí různých kosmetických firem. Dokonce jsem v šestnácti letech začínal moderováním jednoho kosmetického veletrhu. Je to vlastně taková moje tematika. Pořád se k tomu chci vrátit a oni mi už dvacet let nezavolali!
Když jsme se bavili o tom, že ve dvojici máte občas tendenci toho druhého převálcovat, nepřenášíte si tuhle vlastnost i do osobního života do komunikace s přáteli, s rodinou…
Ano. S partnerkou. Ona v podstatě doma mlčí. Dost. (smích) Já prostě pořád mluvím.
Gabriela Bendová a Libor Bouček
Vy mluvíte víc než žena?
Ano. Nejhorší je, že když vyjíždíme na společné dovolené s panem Prachařem a Agátou, tak mluvíme neustále a ženy mlčí. Jednou se nám stalo, že s námi takhle vyjel ještě Leoš. Pamatuju si, že jsme mluvili asi čtyřicet hodin nonstop. Myslím samozřejmě jenom my tři. Jeden neustále vylepšoval pointu toho druhého a třetí měnil téma.
Toto léto jste však s přítelkyní vycestovali jenom ve dvou do Ameriky.
To je pravda. A tam jsem mlčel já. Vždycky to tak máme, že na červenec vyrazíme. Je to takový měsíc, kdy jsme jenom ve dvou, což je podle mě pro vztah důležité, protože přes rok to funguje tak, že ráno si řekneme ahoj a večer přicházím pozdě. Je to fajn, když prakticky celý měsíc člověk nemluví s nikým jiným než s tím, s kým žije.
Nicméně hned po návratu jste spěchal moderovat tiskovou konferenci televize Prima a svou milou jste nechal na letišti.
Někde nad Paříží jsem oznámil, že musím jít po přistání pryč, takže jsme se rozloučili ještě na palubě letadla. Nechal jsem své přítelkyni na starost kufry a jel jsem z letiště do práce. Není to ideální, co si budeme povídat. Ale zatím vydržela a stále je po mém boku.
Čili váš záměr trochu pracovně zvolnit, o kterém jste mluvil v jednom z rozhovorů před více než rokem, se nezdařil.
To, že jsem říkal? Vidíte, to je ono, já furt něco melu. Nepodařilo se to.
Snažíte se o to vůbec?
Snažím. Vždycky si říkám: Tuhle práci už nevezmu, tuhle práci nevezmu… No a pak se objeví něco dalšího, a to vezmu.
Takhle jste odmítl i účast ve StarDance?
Má to dva rozměry. Jedním z nich je, že 1 proti všem se vysílá v sobotu, takže by to se StarDance nešlo skloubit. Hlavně si ale myslím, že by to byl můj konec. Tanec je věc, kterou absolutně vůbec neumím. Nemám na to vlohy a nedokázal bych se to naučit. Spíš bych se tam nějak kolébal a vypadalo by to, jako že jsem v záchvatu.
Takže jste nad nabídkou ani nepřemýšlel?
Pravda je, že jsem reálně uvažoval nad tím, že kdyby se 1 proti všem vysílalo v neděli, tak bych StarDance možná mohl v sobotu zvládnout. Doma jsem to zlehka nadnesl a pak jsem si uvědomil, že by to asi vážně nešlo. (smích) Hlavně, když jsem před lety viděl Leoše, jak se tomu věnoval na sto deset procent a byl do toho úplně ponořený, říkal jsem si, že bych to nezvládal. Jemu to totiž alespoň šlo. To by se v mém případě nedělo a byl bych pak jen zádumčivý a depresivní.
30. května 2017 |
