Minulý týden začal nový školní rok. Jak jste v dětství bral tohle období?
Optimisticky, já se do školy těšil. Po prázdninách jsem se vracel do třídní party a startoval rozhlasový Dismaňák, kam jsem chodil, tak jsem měl pocit, že se zase něco děje. Bavila mě škola i aktivity, které se k ní vázaly. Na gymplu už to tak horké nebylo, ale od třeťáku jsem trošku pracoval, to bylo zpestření. Pro mě je i teď každý začátek září startem něčeho nového. Moje práce se odvíjí v sezonách, takže mi zrovna jedna další začíná.
Já býval jako kluk na konci srpna zdrcený, že zase musím do školy.
Vážně? Takový pocit jsem neměl. Ale nikdy jsem se netěšil jako letos, kdy jsme se doma se ženou chystali, jak náš čtyřletý Albert půjde znovu do školky. Strávili jsme s dětmi celé prázdniny, od května nebyl večer, kdy by neusínaly buď s námi oběma, nebo aspoň s jedním z nás.
Lidi psali otázky a já na ně taky písemně odpovídal. A najednou mi někdo napsal: Ty tlusťochu jeden, kam se cpeš, debile?!
