Před pár dny jste svou přítelkyni požádal o ruku. Měl jste obavy, co kdyby náhodou řekla ne?
Přirozené obavy jsem samozřejmě měl. Ale kdybych to neudělal, nedozvěděl bych se, že řekne „ANO“.
Vy máte vždy vše pečlivě přichystané. Tentokrát jste na to byl sám, protože o vašem úmyslu nikdo nevěděl. Co pro vás bylo kromě slova „ANO“ v ten okamžik důležité?
Bál jsem se, aby se to nikde neprozradilo, proto jsem to věděl jen já. Nikdo, ani moji nejbližší ani kolega v rádiu to nevěděli, ani ti lidé, co v hotelu v Mariánských Lázních připravovali ohňostroj. Zpětně se všem omlouvám, že jsem jim v této souvislosti věšel bulíky na nos.
V den vašeho zasnoubení byla nemilá předpověď počasí a dokonce přišla smršť.
Předpověď byla strašná. Pořád jsem koukal na počasí a modlil se, aby nepršelo. Byl jsem nakonec odevzdaný všemu. Čím víc se blížila průtrž mračen, tím jsem si říkal: „Tak prostě bude ošklivě. To důležitější je, že si mě Monika bude chtít vzít.“ Asi jsem dítě štěstěny, ale na tu zásadní půl hodinu se nebe vyjasnilo.
Jak to bude probíhat teď? Vezme si svatební přípravy do své režie Monika, nebo budete pokračovat jako při zásnubách, které jste naplánoval celé sám?
Téma svatba jsem před zásnubami nikdy neotevřel, protože mi přišlo nefér bavit se o něčem, co není na pořadu dne. Tak jsme se o tom za celou dobu našeho vztahu nikdy o tom nebavili. Jediné, co můžu říct určitě, je, že to bude do roka a do dne. Ale jak to zpracujeme podle mě ještě ani sami nevíme. Takže bavíme se o různých možnostech, ale hlavně si to chceme pořádně užít.
Vy si ale užíváte i své pracovní aktivity. Stal jste se jedním z nejvlivnějších lidí na českém internetu. Dokonce se mluví o tom, že nemusíte ani vstát z postele a peníze se vám vydělávají samy.
Není pravda, že by to bylo samo. Můj táta mi vždycky říkal: „Musíš si uvědomit, že ty nikdy nebudeš člověk, který se vzbudí a má peníze pod polštářem.“ Narážel tím například, že nebudu dědit, nejsou z nás rentiéři a nemáme v rodině ani šlechtice. Prostě mi tím chtěl říct, že pokud budu chtít mít nějaké peníze, vždycky budu muset chodit do práce.
Leoš Mareš
Skoro to zní, že jste dělník.
Ale já sebe opravdu považuji za řemeslníka. Nejsem umělec, živím se prací. Někam jdu, odmoderuji akci, nebo se domluvím s nějakou firmou a té natočím video, které vymyslím, natočím, sestříhám a pak prezentuji. Kdo to nezná, nepochopí, kolik je s tím práce. Mně to ale nevadí, já si rád peníze vydělám prací. Takže ty řeči o tom, že se probudím a někdo mi platí jen tak, nejsou pravda. Chodí mi za to, že jsem něco vytvořil. Kdyby mi někdo posílal fotky a videa, já je překlápěl na sociální síť, to by bylo sice hezký, ale mě by to nebavilo.
Dělá vám radost, že vás sleduje tolik lidí, které můžete nějakým způsobem třeba i ovlivňovat?
Určitě je to velmi příjemné, proto se snažím dávat tam něco víc. Nějaký příběh a nemyslet jen na sebe, ale i na druhé. Na druhou stranu se sám inspiruji a hodně obdivuji mladé lidi, kteří tvoří na sociálních sítích. Mluvím především o těch lidech, kteří se stali součástí ankety Czech Blogers Awards. Oni jsou opravdu velmi nadaní a šikovní. Nejsou to pitomci, kteří se polévají vodou nebo na sebe stříkají hořčici. To jsou lidé, kteří by v jiné době byli spisovatelé, malíři nebo fotografové. A dneska mají tu možnost dát svou tvorbu na sociální sítě. Mrzí mě, že nějaká skupina lidí na ně nenahlíží s respektem. Je to v rukou každého z nás. V dnešní době techniky nemůže nikdo říci, že nedostal šanci, proto neuspěl se svým originálním pojetím světa. Teď totiž žádný talent nepřijde nazmar.
Máte dva syny ve věku, kdy se právě sociálními sítěmi děti začínají zabývat, určitě to sledují a možná je to i ovlivňuje. Máte někdy strach, na co tam koukají?
Můj mladší syn měl sen, že až bude velký, tak bude dělat kérky. To mi přišlo docela roztomilé a originální. Bylo mu totiž sedm let. Teď je mu osm a změnil to na klasický sen, že bude youtuber. Ptal se mě, jestli může mít účet. To jsem mu zatrhl. Nevadí mi, když natočí videa a bude je pouštět babičce a dědovi, mně nebo bráchovi. Ale vysvětlil jsem mu, ať s nimi nechodí ven, protože ještě nemá rozum, co tam může dát. Naštěstí to pochopil, ale čekám, co bude za rok. Starší to jen sleduje. Až budou větší, nebudu jim rozhodně v ničem bránit. Na druhou stranu, než oni vyrostou, bude tento trh nasycen. Chci, aby hlavně pochopili, že jestli chtějí být úspěšným youtuberem, musí opravdu něco umět. Není to o tom, že budou přespávat na hřbitově a díky tomu budou mít deset milionů odběratelů.
Moderátor Leoš Mareš při videochatu na iDNES.cz. (26. dubna 2016)
Vrátil jste se i do hudbení branže a měl dva úspěšné koncerty v Karlíně. Teď připravujete další koncert. Věděl jste už tenkrát, že koncertů bude víc?
Já jsem dostal nabídku už během příprav koncertů v Karlíně. Asi na základě úspěšného prodeje. Odmítl jsem a trvalo několik měsíců, než jsme se vůbec dostali k nějaké další schůzce. Měl jsem v plánu uspořádat Karlín a konec. Jenže abych se přiznal, já jsem na tom pódiu objevil novou věc, kterou jsem nezažil. Hvězdy jsem vždycky jen uváděl a najednou jsem zažil být tou hvězdou. Podlehl jsem tomu a zamiloval se. Po pár měsících na to samozřejmě už trochu padal prach a během času z toho bude jenom taková zaprášená vzpomínka. Uvědomil jsem si, že něco takového mám možnost zažít teď, když je zájem. Lidé mě překvapili, já jsem nadšený. Děkuji jim z celého srdce, že se jim mé vystoupení líbilo.
Vy máte úspěch i v rychlosti vyprodání lístků. Za devět hodin jste dokázal vyprodal O2 arenu, která vás čeká v příštím roce. Jak je to možné?
Já bych chtěl říct, že cítím hlavně obrovskou vděčnost. Co se týče těch dvou koncertů, já jsem ani nevěřil, že by někdy něco takového vůbec bylo možné. Mám strašnou radost, že mám novou výzvu. Teď jsem viděl v nějakém filmu, že běda muži nad čtyřicet, který nemá žádné sny a nejsou před ním žádné výzvy. Takže teď se strašně těším, jak budeme další týdny připravovat koncerty. A cítím se strašně blaženě a jsem strašně šťastný, že se našli lidé, kteří to chtějí vidět znovu. A to nejen 24. dubna, ale i 25. dubna. Užívám si to, je to hrozně příjemné.
