Nacházíme se na akci plné luxusní kosmetiky. Potrpíte si na ni?
To tedy! Přiznám se, že kosmetiku mám ráda odjakživa, to jsem opravdu sledovala už jako malá holka u maminky. Ale ty možnosti tehdy? Co si budeme vykládat… Jeden luxusní druh jsem nejdříve objevovala v letadlech, kde jsme dostávali malé vzorečky různých krémů a podobně, pak v zahraničí, třeba v Holandsku. Mám své oblíbené řady, vůně i oblíbené produkty, ke kterým se opravdu ráda vracím, ale samozřejmě se těším, že se občas podívám i na nějaké novinky.
Jste ženou, která umí rozumně naložit s rozpočtem, který má na oblečení a kosmetiku?
Jsem. Samozřejmě jsem asi v životě měla nějaká marnivá období, ale čas nějakým způsobem člověka srovná ve smyslu priorit i toho, jak s penězi smysluplně naložit. Ubrala jsem na marnivosti a zbytečně neplýtvám. Pochopitelně ráda dávám ostatním dárky, tak se realizuji co se týká nákupů v tomto ohledu. Ale už to není takové, že bych si pro sebe koupila něco, k čemu nemám vztah, nebo co se mi nelíbí, jen proto, abych to měla. Nebo už vím, že to, co se mi líbí na někom jiném, na mě samotné třeba tak nevyzní. Takže si vezmu vzoreček, nejdřív vyzkouším, jestli je mi v tom dobře, nebo jak to na mě vlastně působí a pak se k tomu třeba vrátím. Vybírám si.
Dlouhá léta jsme u vás byli zvyklí na blonďaté lokny a dlouhé vlasy, teď jste přešla k elegantnímu mikádu. Už jste pociťovala potřebu změny?
Je to tak. Nosila jsem vlasy rovné, kudrnaté, stažené, volné, drdol sem, drdol tam… Ale přece jen už mě to, dá se říci, omrzelo. Nahlodal mě syn, který říká „Hele, ostříhej se. To ti bude slušet.“ Já jsem v těch dlouhých vlasech setrvávala i díky divadlu. Hodilo se to na nejrůznější příčesy. Ale poslední dobou víceméně koncertuji se svojí kapelou a v divadle už nejsem. Až na výjimky v Divadle Kalich. Ale tam mám navíc paruku, takže už nebyl důvod mít dlouhé vlasy. Takže jsem řekla, že to střihneme a obrátila se na svého kadeřníka. Ten mi to jak v Postřižinách furt rozmlouval. Říkám „Ale prosím tě, neblázni, vždyť zase narostou“. Člověku dodá nový střih novou energii. V tom účesu se cítím dobře a nějakou dobu v něm setrvám.
Pohybové nadání. Se synem mají stejný zápal pro sport. Tenis je jejich společná láska.
Muzika je vaší celoživotní láskou. Jak vzpomínáte na moment, kdy jste držela v ruce své první cédéčko?
Musím říci, že jsem to hodně prožívala. Dokonce jsem tehdy měla i krásný křest v Lucerna Music baru, kam přišla celá řada úžasných hostů od Karla Svobody. Mě tehdy křtili desku Lucka Bílá, Bára Basiková i ten Karel a byli tam významní umělci. Zahráli jsme kapelou takovou ochutnávku, pět šest věcí z toho cédéčka a moc jsem si to užila. Měla jsem tehdy i nádherný obal té desky. Moje první sólové cédéčko mi vyšlo v roce 1996. Měla jsem tehdy štěstí, že jsem měla významného sponzora. CD mělo nádhernej tlustej booklet, krásné fotky od Pavla Černocha a vůbec tu desku mám hrozně ráda. Produkoval ji Roman Holý. Je na ní jedenáct původních krásných věcí s dobrými texty od Viktora Dyka přes Gábinu Osvaldovou. Fakt k té desce mám vztah a víceméně většinu z těch písní zpívám stále na svých koncertech, protože jsou to krásné věci. Takže první cédéčko pořád žije a to nejen v mé paměti a nějakém sentimentu. Jsou to nadčasové písničky a mají hezkej funky rockovej ráz, tak je normálně valíme s kapelou.
Machálková: S Arturem jsme prožili silné chvíle i zkoušky, které bolely |
Jak váš život s Bořkem Šípkem ovlivnil celkové vnímání architektury?
Ovlivnil. Spoustu věcí jsem instinktivně nasávala již dříve, ale pochopitelně, když žijete s architektem, ten vám o tom vykládá a vysvětluje i všechno to zákulisí, proč je něco tak, jak je a jaký to má kontext. Také jsme hodně cestovali, protože mě to zajímalo. Vždycky jsem ráda věci obdivovala a nechala jsem se jimi unést a strhnout. Architekturu sleduji dodnes. Nejen, že když cestuji, tak dopředu vím, na co se chci v tom či onom městě podívat, kam zajít, ať už z hlediska historického, nebo moderní architektury, ale chodím i na výstavy. Mám své oblíbené architekty a galerie, kde věci sleduji. Dá se říct, že to je jedna z mých stálých lásek, architektura a design.
Váš syn už je dospělý. Pozorujete, jak se do něho promítl jeho otec Bořek Šípek?
Musím souhlasit, že po Bořkovi toho má co se týká vzhledu hodně. Je nám líto, že to táta nemůže vidět, jakého má dneska neříkám, že dvojníka, ale jak je mu nejmladší syn opravdu velmi podobnej. Už dávno jsem odsledovala i některé podobné charakterové vlastnosti. Určitou míru trpělivosti má například větší než já, a tak to měl už od dětství. Jak dorůstal, měla jsem v něm i takové milé zázemí. Ač byl dítě, nebo dospívající jedinec, tak byl kliďas a díval se na věci s rozvahou. Nebyl vyplašenej a zmatenej. To si myslím, bude v životě pro něj fajn i pro jeho partnerku, se kterou bude. Ta ženská se na něj bude moci spolehnout. Momentálně se chystá na studium v Miláně na skvělou designovou školu, která se jmenuje IED International European Design. Vybral si obor interiérový design, tak se na to velice těší. Už má i nějaké úkoly, takže pořád něco maluje a fotí. Těší se, že pozná nejen novou zemi, ale taky nové kultury. Ptáče vylétne z hnízda.
A vy se těšíte na italské víkendy…
Já se moc těším, Miláno mám velice ráda. Je to město, kde to opravdu žije. Je tam spousta krásných událostí a i ta lokace je velice fajn tím, že je to kousek do Švýcarska i kousek do Lago di Garda, jezdí tam rychlovlaky. Ani k moři to není daleko, do Toskánska nebo do Benátek. Situované je Miláno báječně. Synovi držím palce, ať se mu tam líbí a ať jak se říká, nasákne jen to nejlepší. Italštinu už studuje dávno, ale výuku bude mít v angličtině, protože přece jenom v té vyrůstal na školách. Ale je jasné, že když někde žijete, tak se naučíte i ten jazyk. To je taky fajn.
