Abbasová je napůl Súdánkou, ale sama přiznává, že až dosud se k této zemi moc vstřícně nechovala. „A vlastně mě to celoživotně mrzí, protože i když jsem v neziskovém sektoru velmi aktivní, nikdy moje pomoc nemířila do Súdánu. Proto, když mě oslovila Ridina Ahmedová - Já už se na to nechci koukat, pojď s tím něco udělat - šla jsem do toho. Uspořádaly jsme ještě se Sárou El Maghrabi koncert, jehož výtěžek s dalšími příspěvky poputují Lékařům bez hranic, kterých si velmi vážím,“ vypráví.
Podle oficiálních informací bylo během občanské války v Súdánu vyhnáno ze svých domovů více než deset milionů lidí, oběti na životech se počítají na desetitisíce. Přístup k lékařské péči, vodě a potravinám je pro většinu nemožný. „Jde o největší humanitární katastrofu na světě a to není žádné nadnesené tvrzení,“ vypráví Lejla.
Lejla Abbasová na charitativním koncertu pro Súdán (9. února 2026)
Sama tam má tolik příbuzných, že by mohli vytvořit malou vesnici. Její zesnulý otec pocházel ze sedmi sester a tří bratrů. „Žijí tam taky moji nevlastní sourozenci. Ale v kontaktu jsme sporadicky, mám z toho černé svědomí,“ vypráví.
„Vždycky jsem se bála, že až jednou potkám svého tátu (vyrůstala v Praze jenom s matkou a sestrou – pozn. red.), že se na mě může vyvalit nějaká nezdravá konstituce té rodiny. Že se tam mohou objevovat situace, které bych musela řešit a já jsem povaha, která nedokáže takové věci z vypustit z mysli. A přesně to se stalo. Ukázalo se, že každý z té naší rozsáhlé rodiny potřebuje nějak pomoct. Začali na mě vyvíjet různé tlaky, které mi byly nepříjemné. A já se rozkrajuju už jenom myšlením na to. Dělat mrtvého brouka není dobré, to přiznávám, ale člověk si může naložit jenom tolik, kolik unese. Pořád to nemám v sobě úplně zpracované a tahle veřejně organizovaná podpora Súdánu, je v podstatě můj první vstřícný krok,“ dodává.
Její děti si jsou vědomy toho, že zesnulý dědeček byl Súdánec i jaká situace v zemi, kde žil, teď panuje. „Já to před nimi nechci tajit. Měly by vědět, že svět není černobílá bublina. Že je spousta míst, která potřebují naši pozornost. Samozřejmě jim to podávám dětskou formou. Ale Ben z toho beztak nemůže spát, protože je velmi citlivý. Fascinuje ho válka. Tuhle mi vyprávěl, že se mu o ní zdál sen,“ vypráví otevřeně Lejla.
Lejla Abbasová, její syn David, dcera Iman a dvojčata Teo a Ben na výstavě Tutanchamon (2024)
„Ale oni se s tím setkávají i ve škole, protože mají spolužáky z Ukrajiny. Ben se nás vyptává, jak daleko od nás se válčí a co by se stalo, kdyby k nám přišli vojáci,“ popisuje Lejla. „A teď jsme měli doma velkou debatu o roce 1968 a Pražském jaru. Diskutovali jsme o tom na základě Karla Kryla. Vysvětlovala jsem jim, co je to protestsong. A jak jsou toho plní, tak se teď u každé písničky ptají, jestli nemá nějaký další význam.“
Došlo i na sametovou revoluci a odsun sovětských vojsk, o který se zasloužil Michael Kocáb, s nímž má Lejla nejstaršího syna Davida. „Ben se ptal, jestli Michal ty vojáky vystřílel, jestli se mu to povedlo. Vysvětlovala jsem mu, že ne, že tohle bylo diplomatické jednání,“ usmívá se Lejla.
Jeho stejně starý bratr Teo jde na to jinak. „Zajímají ho lidi nablízko, má dar ‚přečíst‘ je. Nevím, po kom to má, ale jestli po mně, tak ho trošku lituji,“ říká Lejla. Rodinu tvoří ještě osmiletá Iman a devatenáctiletá Vanesa, kterou má Lejlin partner Volkan Kaynak z předchozího vztahu.
Děti už byly konfrontovány spolužáky s tím, že jejich rodiče jsou slavní. Přinesly do školy časopisy s jejich fotkami. „Vtipné bylo, když Michal oznámil, že zvažuje kandidaturu na prezidenta. David se vrátil ze školy celý vytočený, že prý chce se mnou mluvit. A spustil: Můžeš mi vysvětlit, proč jste mi neřekli, že táta bude prezidentem? To je takový trapas! Mohla bys mu říct, aby to nedělal?“ prozrazuje Lejla.
Děti se s Volkanem snaží držet od showbyznysu co nejdál. Ty ale tím pádem občas tápou, neví, co jejich rodiče vlastně dělají. „Někdo našim dětem řekl, že jsem modelka, tak si to u mě ověřovaly. Říkám ne, modelka jsem nikdy nebyla, já jsem moderátorka. A oni z toho udělaly moderku. Teď vyprávějí: Maminka je nejlepší moderka na světě a je jediná,“ usmívá se Lejla.
David má čtrnáct a rozhoduje se, kde bude pokračovat ve studiu. Na gymnázium se mu nechce, třebaže se učí výborně. „Teď máme vybrané Waldorfské lyceum, což je velmi zajímavá škola. Měli jsme se tam jít spolu podívat na den otevřených dveří, ale zlomil si nohu a na dva měsíce dostal nechodící sádru až po zadek. Ani do školy nemůže, je mi ho fakt líto,“ říká Lejla.
Lejla Abbasová na Česko-Slovenském plese v Obecním domě (1. února 2025)
Každopádně je vychováván ve sportovním duchu. V deseti letech skočil v tandemu s padákem, rok předtím si vyzkoušel paragliding, potápí se... „A teď jsem mu koupila jízdu na okruhu v Lamborghini,“ říká Lejla. Ta adrenalin přímo miluje. V minulosti si dělala pilotní průkaz na cessnu. „Hledala jsem sport, který mi vypne hlavu, ale nakonec jsem zjistila, že létání pro mě není to pravé. Tam se nic neděje. Před sebou máte jenom mraky a ptáky. Bavil mě akorát vzlet a přistání, jinak jsem se hrozně nudila,“ popisuje svoji zkušenost.
Nakonec se vrátila k závodům rallye, opět dělá navigátorku. Zatímco Michaelu Kocábovi se její závodění nelíbilo, neboť se bál, že jeho malý syn přijde o mámu, Volkan rezignoval. „On ví, že si moc nepomůže, když mi to bude zakazovat,“ krčí rameny a oceňuje jeho tolerantnost.
Svatba Lejly Abbasové a Volkana Kaynaka není na pořadu dne a Lejla se jí už ani nezabývá. „Možná někdy bude a když nebude, nevadí,“ říká smířeně.
