Filmové Vary
Sledovat další díly na iDNES.tvHerečka Vlastina Svátková tentokrát nepřivezla do Karlových Varů pouze svůj půvab, ale i svoje umění, svoje obrazy. Jak byste popsala styl a techniku svých obrazů?
Určitě to je abstrakce, ale zároveň taková srozumitelná, že tam asi vidíte květiny, někdo třeba vlčí máky. A pak už trošičku v těch posledních obrazech jdu do hloubky, do nějakého vesmíru nebo podmořského světa. Není to plánované, je to intuitivní, asi bych to nazvala celé intuitivní malba.
Tu intuici ale musí něco z nitra probudit nebo povzbudit. Jaké emoce to většinou jsou?
Rozhodně bych to nazvala emoce, ale neškatulkovala bych to nějak černobíle, že jsou pozitivní, nebo negativní. Ono tam je asi směs všeho toho, co ve mně je v ten moment, ale asi podle těch barev je vidět, že to je něco velmi pozitivního, velmi živého. Nebo taková ta chuť rozzářit těm lidem prostor a nebát se odvážně pustit si tam něco, co by si tam možná ani nedali, protože by se báli, jak to bude jako vypadat.
Já tedy nejsem kunsthistorik, ale ty obrazy skutečně nepůsobí pochmurně. Je v nich pozitivní náboj, ostatně ten vy máte. Jak jste si podmanila kupce nebo fanoušky? Protože všechny obrazy jsou prodané a ty, co vidíme tady, jsou namalované letos.
To já nevím, jak se podmaňuje (smích). Ale myslím si, že v momentě, kdy jste tam, kde máte být, a děláte to, co máte dělat, tak se to odráží na tom, že to funguje. A to je vše.
Na jakou kolej teď šlo herectví? Nebo se jenom mylně domníváme, že jste spíše u plátna, nikoliv před kamerou?
Mně ty koleje pořád tak nějak jdou souběžně, pak se překryjí, pak se některá chvilku zastaví a pak další jede úplně rovně velkou rychlostí. Já se nechci vlastně stydět za to, že dělám vícero věcí a ty věci mě baví a naplňují, a že mi celkem třeba i jdou. To tak prostě je, že já mám hodně energie, hodně věcí mě baví a naplňuje, ráda se učím nové věci, jsem hodně zvědavá a jsem taková odmalička. Takže to, že chvilku třeba nehraju, neznamená, že mi to nejde, a proto rychle hledám něco jiného. Ne, je to jenom o tom, že mě baví život a baví mě ty věci tvořit a dělat. A to, co ke mně přichází, tak rezonuje s tím, že mě to prostě naplňuje.
Oznámení nového vztahu jsem nevychytala, říká herečka Vlastina Svátková |
Vlastino, myslíte si, že česká mentalita není natolik elastická, aby pochopila, že právě žena dovede být matka, herečka i malířka?
Asi bych to takhle neškatulkovala. Myslím si, že to je člověk od člověka, že když někdo sám moc nedělá to, co by ho naplňovalo a bavilo, tak možná může mít tu tendenci hodnotit toho druhého. Komu se to daří a koho to baví, že se věnuje moc věcem najednou a že to je blbě.
Ale mně je to jedno, protože já vím, co dělám, vím, proč to dělám, a vím, že mám obrovské štěstí v tom, že mám tu svobodu dělat to, co mě baví. Takových lidí není na tomhle světě moc. A je jedno, jestli jste Čech nebo Američan, prostě dělat v životě to, co vás baví a naplňuje, a ještě za to dostávat vlastně finance, což je vlastně energie, je obrovské štěstí a já jsem šťastná, že mám tu možnost.
Ale nemáme to brát tak, že k umění utíkáte před láskou?
Já neutíkám před láskou. Umění je láska. Neutíkám před láskou. Láska je smyslem života a je jedno, v jaké podobě.
Loňské Vary vám paparazzi propálili vztah, tak jste letos opatrnější?
Ano. Všechno je zkušenost a samozřejmě člověk dozraje do uvědomění, že není potřeba nic ventilovat, prezentovat, ukazovat veřejně, jakkoliv, na sítích. A že možná tsoukromí je to nejvzácnější, co máme, a není potřeba, aby nám všichni koukali do kuchyně, do postele, do ložnice.
