O Nataše Gollové
Oldřich Nový a Nataša Gollová ve filmu Kristián (1939)
„V Budějovicích jsem se potkala s Nataškou Gollovou, kamarádily jsme se. Víš, vona to měla těžký, po válce ji vyhnali z Prahy, komunisti se k ní zachovali strašně hnusně. A přitom když končila válka, tak Nataška pomáhala v Terezíně, dostala tam dokonce nějakou nemoc, tyfus, myslím, ale pořád se snažila, aby lidem po válce ulevila v jejich trápení a pak dopadla tak zle, komunisti s ní zatočili. Voni jsou hrozní prevíti. Nevděční a zlí,“ vzpomínala Květa Fialová na svou kolegyni.
„Jaká byla Nataška? Hrozně milá. Vony ty prvorepublikový takzvaný hvězdy měly takovej afekt, taková to byla pořád operetka a Nataška to z nich měla nejmíň. Ta byla pravdivá. Herci se tak zamotají, se podívej třeba Štěrcl. Ten furt dělal Štercla. To už bylo moc. Takoví ti veselí herci, Jára Kohout třeba. To bylo pro mě nekoukatelný. I ten Holzmann byl na mě už moc,“ dodala.
O Oldřichu Novém
Květa Fialová a Oldřich Nový ve filmu Fantom Morrisvillu (1966)
„S Oldřichem Novým jsem točila Fantoma Morrisvillu. Byl milej, všecko, galantní, furt nosil takovej ten šáteček. Zakládal si na tom, že je jako prvorepublikovej milovník. Taky to ale byla trochu hra, víš? Hlídání si svýho image. Trochu mi za tím chyběl člověk,“ řekla herečka o hvězdě 30. a 40. let.
O Vladimíru Menšíkovi
Vladimír Menšík
„Menšík měl obrovský srdce. Ten miloval lidi a rozdal by se pro ně. Ale na doma to nebylo, furt byl někde v prachu, pořád nějaký mejdla. Muselo to být těžký. Kdysi, to jsem byla ještě mladá, jsem neměla peníze a Menšík to zjistil. Přišel za mnou a prý kolik potřebuju. Půjčil mi. A pak, když jsem měla, tak jsem mu to šla vrátit a on si to nevzal a prý mám půjčit zase někomu jinýmu, že to tak bude kolovat,“ prozradila na kolegu, s nímž hrála ve filmech Tenkrát o Vánocích, Dařbuján a Pandrhola, Kolik slov stačí lásce?, Deštivý den, Limonádový Joe aneb Koňská opera, Vražda po našem, Ženu ani květinou neuhodíš, Slaměný klobouk, Lesní panna nebo Půl domu bez ženicha.
O Václavu Havlovi
Josef Kubáník, Květa Fialová a Václav Havel
Květa Fialová se přátelila i s Václavem Havlem. Josefu Kubáníkovi prozradila historku, jak se u ní prezident dobře najedl, přestože herečka v lednici skoro nic neměla.
„Jednou jsem doma něco dělala a před barákem byl nějakej šrumec, dívám se z vokna a všude byla policejní auta a houkačky, tak jsem si říkala: ‚No nazdar, to v baráku asi někoho zabili,‘ a najednou zvonek a za dvěřma Vašík. Prý jede kolem a řekl si, že se u mě na chvilku zastaví. Nečekala jsem ho, tak mu říkám: ‚Vašku, já tady ani pořádně nic nemám, co bych ti nabídla, mám tady jen rybu.‘ A von na to, že ryby nežere. Miláček. Tak jsem mu dala aspoň chleba s Ramou a on mi pak říkal: ‚Já jsem si tak pochutnal. Něco takového mi na Hradě nikdo nepřipraví.‘,“ řekla.
O Josefu Bekovi
Josef Bek
„Milovanej Pepíček Bek, ten jak to uměl, to svádění! A byl přitom pořád tak hravej a veselej. To se mi na něm líbilo. Že to bral jako hru. Kdysi se stalo, že jsme čekali na výstup, já v jedný šále, on naproti mně přes jeviště v druhý a najednou na mě volá: ‚Ahoooj,‘ rozepnul si poklopec, vyndal ho a zamával mi s ním. Ale tak jako v dobrým. A přitom měl ženu a měl hezkej vztah, ale vyhověl v dobrosrdečnosti. Baby za ním šíleně letěly. Měl strašně příjemný vyzařování,“ přidala historku z divadla.
Kubáník o Fialové
Oskar a růžová paní
Kniha Poslední deník Květy Fialové je podle Josefa Kubáníka, s nímž herečka hrála ve Slováckém divadle v inscenacích Harold a Maude nebo Oskar a růžová paní, věnována její osobnosti.
„Je o tom, jak byla velká bojovnice, velká frajerka a hlavně o tom, že na konci života, přestože měla za sebou tak obrovsky těžký život, nezatrpkla. Ona se pořád usmívala a pořád lidem dodávala naději. A když někdo říká, že mu vadí, že byla pořád šťastná a že mluvila o tom, že stáří jsou nejkrásnější léta života, pro paní Fialovou opravdu stáří bylo nejkrásnější v životě. A že to tak někdo nemá, za to ona nemůže,“ řekl Josef Kubáník.
V knize, která vychází 1. září v nakladatelství Zeď, nechybí ani desítky fotografií z rodinných alb, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány.
26. září 2017 |
