Rozhovor děláme na výstavě věnované legendárnímu Titaniku. Kdybyste se ocitla té osudové noci na této lodi, co byste dělala?
Záleží na tom, s kým a jak bych tam byla. Kdybych byla jako Rose s Jackem, zachovala bych se asi dost podobně. Přijde mi to jako krásná love story, krásný příběh. Doufám ale, že na takovéto lodi bych nebyla. (smích)
Díky tomu, že jste modelka a jste pilná, máte krásná čísla na sociálních sítích. Teď fungujete i jako DJ. Jakou hudbu a žánr roztáčíte?
Mě osobně velmi baví tech house, ale to je žánr, který není úplně pro každého. Je to spíš klubová, temnější, tvrdší hudba. Ale co hraju na různých eventech nebo akcích, to je deep house, house, afro house. Příjemná hudba, která je proložená i zpívánkami. Myslím si, že si to lidi vždycky užijí. Zatančí si a má to dobrý vibe, dobré bpmko, to je perfektní pro všechny.
Co vinyly, už jste i u nich nebo to je další level?
Ne, vinyly ne. V dnešní době, kdy je technologie tak vyspělá, si myslím, že se do tohoto sektoru dávat nebudu. Využiji všeho, co nabízí inovativní novinky. Třeba i AI. Myslím, že je perfektní k tomu, posunout se někam výš, ulehčit si práci a věnovat se v získaném čase něčemu jinému.
Ať člověk dělá, co dělá, český národ to většinou zkritizuje. Jaké jste zatím pozorovala reakce lidí na vaše hraní?
Já si myslím, že reakce byly celkem pozitivní. Já to pořád dělám tak, že to je moje vášeň. Baví mě to a našla jsem se v tom. Určitě neaspiruju na to být headlinerem na obrovském hudebním festivalu. I když je to něco, co bych si chtěla vyzkoušet, abych zažila ten pocit. Já se ale nazývám atmosphere DJ, dělám si pohodičku a hezkou atmosféru.
Vypořádání se s internetovými trolly, to chce hroší kůži a odolnost. Myslíte si, že je to spíš problém generace Husákových dětí? Ta nepřejícnost a hejty? Než dětí devadesátých let a mileniálů?
Já si myslím, že to, o čem jste mluvil, máme obecně zaryté tady v Čechách. Tady se úspěch moc nepřeje. Já mám mentalitu víceméně ze západní části světa. Z Ameriky, kde se úspěch lidem přeje, kde se úspěch oceňuje, kde se lidé navzájem podporují. Myslím si, že by to tak mělo být všude. Já každému přeji jenom to nejlepší – aby se všem dařilo, ať jsme všichni úspěšní.
Toužila jsem po rodině, kvůli modelingu jsem byla vyhořelá, přiznává Schicková |
Když se řekne Patrik Schick, co vás napadne jako první?
Že je to můj úspěšný brácha. Že si to všechno vymakal úplně od nuly, že to nebyl něčí syn, který to měl předané. Že to tvrdou pílí a dřinou dotáhl ve fotbale a v životě takhle daleko. Jsem na něj moc pyšná.
Jste maminkou, nedávno jste však potvrdila, že jste se rozešla s manželem. Čekají vás i přesto velké rodinné Vánoce?
Určitě, my tak slavíme každé Vánoce. Na to se moc těším, že budeme konečně zase jednou za rok všichni pohromadě i s dětmi. Ten pohled v dětských očích na Vánoce je úplně nejkrásnější a mám radost, že to můžeme společně všichni prožívat.
Určitě si ráda odpočinete i u vánočních filmů. U jakých to bývá?
Já moc na filmy nekoukám, my spíš koukáme s dětmi na pohádky. Snažíme se ale být také hodně venku, chodit na procházky, povídat si, hrát hry. Miluji všechny stolní hry, to mě baví a naplňuje. Teď už dělám i moderátorku, takže mě mezi svátky bude naplňovat i práce. Budu si muset odběhnout do televize, ale jinak si to užijeme v pohodě v klidu domova.
I když si něco v životě naplánujete, kolikrát to nevyjde tak, jak by člověk chtěl. Máte momentálně zlomené srdce nebo už láska k manželovi vyprchala?
Láska nikdy nevyprchá. Když máš člověka rád, máš ho rád v dobrém i ve zlém. Já se v podobných zásadních životních situacích snažím vždy najít něco pozitivního, něco dobrého. Vše, co mi osud naděluje, ať už to dobré, nebo špatné. Poučit se z toho, jít dál a nelámat si s tím moc hlavu. Brát život s nadhledem a tak, jak plyne.
Ať už přišel první krok k rozvodu z vaší nebo z manželovy strany, podpořilo vás v této situaci vaše okolí?
Samozřejmě, že podpořilo. Tohle je extrémně citlivé a křehké téma, o němž je těžké mluvit s kýmkoliv. Myslím si, že by to mělo vždy zůstat mezi čtyřma očima lidí, kterých se to týká. Mě mrzelo, že jsem nedostala šanci se k tomu jakkoliv veřejně vyjádřit. První článek, který vznikl, byl založený na totálním výmyslu a výcucu z prstu. Z citací, které nikdo nikdy neřekl. A mrzelo mě, že to bylo vulgárně a ošklivě napsané, když je to tak křehká věc a jsou v tom zakomponované i děti. Všichni by měli respektovat, že máme s manželem dvě krásné malé děti, pro které stále jsme plnohodnotnými rodiči, vychováváme je s láskou. A to, že naše rodina bude mít možná v budoucnu jinou podobu, to je věc druhá. Ale láska tam pořád přetrvává a zůstává. Myslím si, že jsme silná rodina.
