Nedávno byly na sociálních sítích vaše fotografie s rozbitým obličejem. Co se stalo?
Díky bohu se nestalo nic, byla to jen skvělá práce make-up artistky Anny Kissové. Šlo o natáčení seriálu Zločin na dobré cestě pro Českou televizi, kde jsem ztvárnila roli narkomanky. Největší „haló“ z toho ale bylo na sociálních sítích, kam jsem zapomněla uvést hashtag, že jde o falešnou krev, takže ty fotky lidem do 18 let Instagram vůbec neukázal, což je dobře. Líbí se mi, že to je takhle ošetřené.
Když už jsme u sítí, trávíte na nich hodně času?
Musím přiznat že ano. Boom byl pro mě seriál Jedna rodina, kdy mě začalo sledovat hodně lidí. Mou oblíbenou platformou je spíš Tik Tok, hodně mě baví videa a moderní technologie vůbec, nedávno jsem si dokonce pořídila iPad, abych si do něj mohla psát poznámky do školy. Je to úplně něco jiného než papír. (smích)
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí mladá herečka a zpěvačka v dnešním českém showbyznysu?
Asi jako ve všech oborech, i v tom našem je velká konkurence. Ale já věřím v osud a v to, že věci jsou tak, jak mají být. Třeba když mě nepřijali na pražskou konzervatoř, byla jsem z toho smutná. Teď jsem ale moc ráda, že ji mohu studovat v Brně, a vůbec bych neměnila! Plyne z toho pro mě zkušenost, že spoustu věcí člověk ocení až zpětně. Vnímám i to, že za popularitu se platí určitá daň - třeba ztráta soukromí, či tlak společenských médií. Ale je pravda, že vlastní hranice by se měl člověk umět a chtít nastavovat sám.
Studujete hudebně dramatický obor na konzervatoři v Brně. Jak se liší studium od reálné práce na place nebo na jevišti?
Škola, kterou studuji, mě velmi naplňuje a přibližuje mě ke splnění mého dětského snu, ale zkušenosti v reálném životě před kamerou na place a na jevišti jsou oproti škole velmi rozdílné. A jsou pro mě nesmírně cenné. Na konzervatoři se hlavně vyučuje činoherní herectví, vnímám to jako podstatné pro zdokonalení herecké osobnosti. U filmu nebo seriálu je to jiné, tam musí herec trochu ubrat, aby to nebylo tak veliké, jako na divadle. Záleží samozřejmě i na dané roli, ale před kamerou je to o přirozenosti.
Jací jsou vaši profesoři?
Ráda bych zmínila Evu Novotnou, která mi hodně pomohla se seberozvojem. Díky ní jsem začala herectví hodně vnímat do hloubky a fascinovalo mě, že se herectví dá vůbec studovat - do té doby jsem znala jen klasické (trochu nudné) předměty a tohle byl pro mě obrovský objev, že něco tak skvělého může být předmět ve škole.
Objevila jste o sobě něco, o čem jste neměla ani ponětí?
Studium herectví mi hodně posílilo sebevědomí - díky tomu jsem přestala třeba brát ohled na to, co si o mě myslí druzí. Slovo sebehodnota pro mě najednou přestalo být jen slovo.
Působíte v seriálech jako Modrý kód, Policie v akci nebo aktuálně Jedna rodina či Odznak Vysočina. Která z těchto rolí pro vás byla nejzásadnější a proč?
Jednoznačně natáčení seriálu Jedna rodina, kde jsem ztvárnila roli Naty, přítelkyni Vaška, kterého hraje kolega Sebastian Pöthe. Dlouho nám trvalo, než jsme veřejnost přesvědčili, že tvoříme pár jen na televizní obrazovce. (smích). V soukromí jsme ale opravdu velcí přátelé, za což jsem vděčná.
Máte v rukávu nějaký zážitek z natáčení zmíněného seriálu?
Scéna, kdy jsme vařili polévku, což není úplně moje parketa. Sebastian mi měl dát ochutnat na lžičku, co uvařil, což se stalo, lžičku pak ale zase odložil do polévky, která se v ní potopila. V další scéně si ji šel nabrat nic netušící Pavel Zedníček, a naložil si plný talíř - i s tou lžičkou! Což nás úplně odbouralo.
Máte za sebou i muzikálové role Čas růží, Ostrov pokladů. Co vás víc naplňuje - činohra, natáčení před kamerou, nebo muzikál, který spojuje všechny vaše talenty?
To je velmi těžká otázka, protože každá z těchto disciplín má své kouzlo. V muzikále jsem začínala už jako malá a to v Divadle Hybernia v kusu Kapka medu pro Verunku, kde jsem si zahrála malou čertici, a také na malé scéně Hudebního divadla Karlín v muzikálovém Dobrodružství Fidlíka a Violenky. V muzikále se mi líbí, že může herec skloubit pohyb se zpěvem a herectvím. Činohra má zase větší hloubku. Například, když jsem hrála představení Ze života hmyzu, nebo Mannon Lescaut v Brně, tak máte větší kontakt s publikem. A natáčení před kamerou? To byl můj sen odjakživa.
Jste mistryně Evropy a vicemistryně světa v aerobiku. Jak moc vám tato taneční průprava pomáhá ve vaší herecké a pěvecké kariéře?
Tak určitě mám dobrou fyzičku, ta se hodí vždycky!
Jak vypadá váš běžný den, když skloubíte natáčení, zkoušky, představení a studium?
Tak to bývá většinou pěkný kolotoč, jelikož většinou přejíždím z Brna do Prahy. Brzké ranní vstávání, učení se textů ve vlaku na natáčení a když se vracím ještě ten den zpět, učím se zase texty na herectví do školy nebo i na jiné předměty. Někdy jsem se otáčela takto i dvakrát až třikrát v týdnu. Pokud zrovna nemám natáčení více dnů za sebou, pak zůstávám i v Poděbradech u našich. Vzpomínám si, že jsem jednou pospíchala přímo ze zkoušky na autobus na Prahu a to byl stres, abych stihla být včas na místě. Ale už jsem si zvykla.
Co vás přivedlo k herectví a zpěvu už v devíti letech? Bylo to vždy vaším snem?
První, co jsem natáčela, byly reklamy. Mezi největší patřila asi Vánoční reklama na Vodafone v režii Vojtěcha Kotka. To se natáčelo šest dní, byla v tom i nočka a byla pěkná zima - fotila se pro to i velká kampaň. Přišly další reklamní spoty, i ze zahraniční. Mimo to jsem chodila do ZUŠ na sólový zpěv a jezdila na herecké tábory. Později i do muzikálového studia Múzy. A to co dělám, byl opravdu můj sen už od mala.
Kdysi jste zmínila, že byste ráda navštívila Spojené státy. Láká vás i mezinárodní kariéra, nebo se chcete plně soustředit na české projekty?
Tak to mě určitě láká! Vlastně jsem získala i medaili ze Spojených států v soutěži World Championships of Performing Arts v LA za sólový zpěv, kde jsem vyhrála stříbrnou příčku za zpěv pro Českou republiku. A to bylo velké překvapení, jelikož do toho skočil covid, tak mi medaili poslali přímo ze Spojených států. Primární je pro mě herectví v Česku, ale jsem velmi otevřená spolupráci se zahraničím, mluvím plynně anglicky. Výhodou může být i mé švýcarské občanství, které mám díky otci.
Co vám leží zrovna na nočním stolku, když se nemusíte učit texty do školy nebo na natáčení?
Tak to je knížka, a samozřejmě je to učebnice - připravuji se totiž na maturitu, a taky na přijímačky na divadelní fakultu. Na čtení něčeho jiného momentálně nemám ani pomyšlení. Jo a jsou tam ještě hodinky a telefon.
Jakým způsobem si udržujete psychickou pohodu a dobíjíte energii v tak náročném tempu?
Moc ráda trávím čas s přáteli i s naším pejskem Tiffany, jeho vrtění ocáskem, když mě vidí, mě skoro dohání k slzám - tolik lásky! Miluji jezdit k moři a jen tak nic nedělat. Prostě takový správný obyčejný relax.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si chtěla v budoucnu zahrát?
Moc ráda bych si chtěla zahrát nějakou větší, hlubší dramatickou roli, kde bych mohla ukázat, co umím... Ale kdyby přišla princezna v pohádce, proč ne?!
Plánujete vydat vlastní hudební album nebo se více zaměřit na sólovou pěveckou dráhu?
Už se pracuje na jednom songu, který by měl vyjít v příštím roce. Co bude dál, se uvidí.
Kde se vidíte za pět nebo deset let? Spíše jako etablovaná divadelní herečka či filmová hvězda, nebo úspěšná zpěvačka?
Já už v první třídě věděla, co chci být. Všechno tohle! (smích)
Co byste poradila svým vrstevníkům, kteří sní o kariéře v umění?
Nevzdávejte se! A věřte si.
























